Jak jste přišla na to, že vaší životní náplní je zrovna filmová režie?
To byl osud. Máma mi vyprávěla, že s myšlenkou, že jednou odjedu do Hollywoodu, jsem vyrukovala už v deseti letech. Jako nadšená filmová fanynka jsem celé víkendy trávila sledováním videa. A protože jsem navíc byla velmi neposedná, rodina mě poslala na konkurz do televize, který vyhlásili v Brně, abych tu přebytečnou energii ze sebe dostala. Vzali mě a já natočila několik dětských filmů a zahrála si v divadle. Pak jsem se vrhla na modeling, protože jsem si přála poznat svět, ale láska k filmu ve mně zůstala. V osmnácti jsem si zaplatila hereckou školu v Londýně, ale to už mi začínalo být jasné, že bych se chtěla přesunout na druhou stranu a sama režírovat. V té době jsem potkala svoji nejlepší kamarádku – Suki Waterhouse, která byla a je mojí velkou inspirací a vzájemně se podporujeme. Následovalo dvouleté období v Paříži, to jsem ještě pořád koketovala s modelingem, a poté přesun do Los Angeles. Tam se z modelky konečně stala režisérka.
Jedna věc je zapálení pro režii, druhá technické znalosti, bez kterých to ve filmové branži nejde. Jak jste k nim přišla?
Za pochodu, prostě jsem skočila do vody a plavala. Řídila jsem se svým citem a intuicí. A když bylo nejhůř, nechala jsem si poradit od zkušenějších. Dnes mám na kontě čtyři krátké filmy a letos začnu natáčet svůj první celovečerní. Někomu to možná zní jako vybájená pohádka, ale pro mě je to realita, kterou jsem si sama vytvořila. Nemusíte mít vysokou školu, abyste něco dokázala. Stačí, když v sebe budete věřit a půjdete si tvrdě za svým. Velké cíle vedou k velkým výsledkům, což v mém případě platí nejen pro režii, ale i pro hraní – teď jsem třeba dostala hlavní ženskou roli ve filmu s Anthonym Hopkinsem. Režisér i kameraman jsou fantastičtí, tak se těším na nové zážitky. Určitě jim budu koukat pod ruce.
