Jak se pozná dobrý zaměstnavatel?
Dá vám šanci a věří ve vás. A nekončí to jen tím, že vás přijme. Stará se dál, zda se cítíte při práci dobře a jak si stojíte v pracovním kolektivu. Za mnou třeba několikrát pan Kasper přišel a ptal se mě, jak mi práce jde a jak se mám, popřál mi k narozeninám, a to mě mile překvapilo. Dnes se už málokterý zaměstnavatel tak stará o své zaměstnance. To vás opravdu povzbudí.
Jak vás vnímají vaši kolegové - muži? Jak s nimi vycházíte? Svět kovů je přecejen považován za mužský svět…
Za ten rok, co jsem s nimi, jsme se daleko více seznámili, víme, co jeden od druhého můžeme čekat. Doufám, že doopravdy poznali, jak práci beru vážně, snažím se a stále mě to baví a i po roce za nimi chodím s prosíkem o pomoc a nikdo si nestěžuje, nebo nenadává, že bych to měla zvládat už sama za ten rok. Jsou to dobří přátelé.
Je proces za zlepšením dlouhou cestou?
Určitě. Když jsem nastoupila, měla jsem v období zkušební doby po tři měsíce opatrovníka, který mi radil. Když jsem nevěděla, jak nastavit svářečku, nebo jak přesně udělat svár, tak jsem za ním šla a on mi to vysvětlil, nebo ukázal. Po té, co uplynula zkušební doba, už to začalo být jen na mně. Samozřejmě mi kolegové pomáhají doteď, ale za zodpovědně odvedenou práci ručím já.
Je v této branži možný kariérní postup?
V tomto zaměstnání určitě je, ale já si stále stojím na svém a na tom, že bych jinou práci než svařování dělat nechtěla. Svařovaní mě uklidňuje, nedovedu si představit sedět několik hodin v kanceláři s papíry a mít plnou hlavu starostí. Takhle jdu domů s čistou hlavou a s chutí jít druhý den do práce.
Jaké má tato práce plusy a mínusy?
Hlavní plus vidím v tom, že je to pro mne výborná zkušenost, protože tenhle obor se rozhodně neztratí. Máme také perfektní kolektiv. Moje práce mě dokonce uklidňuje.
Prvním mínusem, řekla bych asi, je to, že mám na levé ruce od jiskřiček drobné ranky. Ale ty za krátkou dobu zase zmizí. Pravé předloktí mě každý den bolí, jak tou rukou svářím a poté brousím. Já si ale myslím, že každá práce má své plus a mínus.
Co bylo pro vás tou největší pracovní nebo osobní výzvou?
Já jsem docela nervák a k tomu ještě pečlivá. Možná až přehnaně pečlivá. Jsem totiž narozená ve znamení panny, a když mi něco nejde, tak se hrozně rozčílím. To se pak musím projít po hale, abych se uklidnila, protože jinak by všechno lítalo kolem. Ale jakmile začnu svářet, hned mě to přejde a jsem ve svém živlu.
Jak se dívá váš přítel na to, že jste se stala svářečkou?
Přítel je na mě pyšný. Někdy se tím totiž i chlubí kamarádům a kolegům u něj v práci. Vlastně celá moje rodina mě v tom podporuje. A za to jsem moc vděčná.
Znáte film Flashdance? To spojení mě nemohlo nenapadnout.
Film Flashdance jsem viděla jen jednou a zaznamenala jeden malý rozdíl. Ta slečna, co tančí a zároveň sváří, sváří elektrodou, což je něco úplně jiného. Já svářím „COčkem“.
