To dítě je moje
Do třetice všeho dobrého, bohužel ale většinou hodně divokého, na řadu přichází vlastní děti. Naše matky vyrůstaly v jiné době, a tak mají na výchovu odlišný názor. Běžně se pak setkáváme s „dobře míněnými" babičkovskými radami typu: Nech to dítě, ať se pořádně vybrečí. Už bys neměla jenom kojit. Dáváš tomu dítěti moc volnosti...
Zatímco v pubertě nastavovala hranice vaše matka, teď musíte mantinely vyhradit vy. Jde o vašeho potomka, a tak je jen na vás, jak dalece zasáhne do výchovy ona. Pokud to babička nechce pochopit, zkuste si s ní v klidu pohovořit. Jestliže nezabere ani to a moudré rady se na vás sypou dál jedna za druhou, omezte kontakt. Ano, i tak daleko to může zajít. Neberte to ale jako životní prohru. Než abyste se vzájemně trápily, dopřejte si pauzu.
Zpočátku několik týdnů, měsíců..., v nejhorším případě zpřetrhejte vazby úplně. Klidná domácnost je lepší než série hádek a výčitek. Ovšem i hádky mají něco do sebe. Pokud jsou dobře vedené, můžou rodinnou atmosféru provětrat. Podle studie Německého svazu dětské psychiatrie „dobrá" hádka potomka ovlivní pozitivně a pomůže rozvíjet jeho sebedůvěru. Slovní přestřelka ovšem musí být dobře vedená a musí probíhat konstruktivně. To znamená žádné urážení a citové vydírání.
Maminka a režisér mají vždycky pravdu
A teď něco na obranu všech matek. Znáte ono pověstné rčení: „Maminka a režisér mají vždycky pravdu?" Něco na tom přece jenom je. Dokázali to vědci z Richmondu. Mateřství podle nich přispívá k větší inteligenci a bystrosti žen. Navíc je ve stáří chrání před demencí. Výzkumy prováděné na krysách ukázaly, že ta zvířata, která přivedla na svět dva nebo tři vrhy mláďat, si vedou výrazně lépe při testech paměti a obratnosti. Jejich mozek totiž vykazuje změny naznačující, že jsou lépe chráněny proti takovým onemocněním, jako je Alzheimerova choroba. Podle vědců je to důkaz, že těhotenské hormony skutečně chrání mozek.
Matka, nebo zrádkyně?
Jeden příklad za všechny. Ještě před několika měsíci byly Dominka se svou rozvedenou matkou velké kamarádky. Mluvily o všem otevřeně. Vídaly se, i když každá bydlela v jiném městě. Prostě vztah, který by mohla většina matek a dcer závidět. Ovšem jen do doby, než si Dominika našla nového přítele. Pravda, trochu staršího, než by její rodina čekala. Dominičin přítel byl vrstevníkem její matky a nikdy se netajil láskou k ženám, nejen k Dominice.
Při jedné návštěvě, když si Dominika zašla na „kafe" ke kamarádce, zůstali matka a její přítel sami doma. „Kamarádku jsem nezastihla, i když jsme byly domluvené. Ale asi to tak mělo být. Když jsem se nečekaně vrátila domů, nevěřila jsem vlastním očím. Bylo to jak z nějakého hloupého filmu. Matka s mým partnerem byli v obýváku zrovna v tom nejlepším. Nezmohla jsem se ani na slovo. Jen jsem popadla klíče od auta a zmizela." Příběh měl velmi rázný konec. Přítel dostal kopačky a matinka také: „Nevím, jestli se jí ještě někdy dokážu podívat do očí. Napadlo by vás někdy, že je něčeho takového schopná vlastní matka? Možná někdy za pár let to celé přestane bolet. Raději jsem ale změnila podnájem i telefon. Matka se mě snažila kontaktovat. Ale já nemám na žádné vysvětlování náladu."
