Diskutuje o něm celá společnost včetně lékařů, psychologů, psychiatrů, sexuologů i samotných „dětí“. O sexu se píše, sexuální život všech generací se zkoumá, sexuální výchova se přednáší už na základních školách a sex se stal samozřejmou součástí filmů, které nesou podtitul rodinná komedie a vysílají se v neděli odpoledne.
Nelze mu uniknout. Nejspíš proto tolik těch, kterým je přes čtyřicet, lká nad zkažeností mládeže. Dnešní dospívající však nejsou nijak zkažení. Ne víc než generace před nimi. V mnoha směrech jsou dokonce zodpovědnější a to právě díky větší informovanosti. Rovnice „čím dřív a víc o sexu vím, tím dřív s ním začnu“ neplatí.
Za našich mladých let...
„Tak malí a už se zajímají o sex? Kam ten svět spěje! Přece není možné šestiletému dítěti vykládat, jak přišlo na svět, a desetiletému o rizicích pohlavního života. Ještě v sedmnácti má holka sedět doma a učit se, ne někde trajdat s kluky po nocích! To za našich časů nic takového nebývalo...“
Paměť je velmi nespolehlivá a velmi krátká. Člověk má sklony si minulost idealizovat a na své vlastní dětství a mládí vzpomínat jako na dobu, kdy všechno bylo lepší, slušnější, ale pak se to nějak se světem zvrtlo a od té doby jde morálka od deseti k pěti. Děti se však o sexuální oblast zajímají běžně a zajímaly se o ni vždycky. Neexistují děti nezkažené a zkažené. Zcela přirozeně se ptají na to, co je zajímá. Samotný sex je nemate, matou je neochotné odpovědi rodičů a jejich nepochopitelně pruderní postoj. Informovanost je však důležitá, protože každý z nás se se sexem dříve či později setká a bude k němu muset zaujmout nějaké stanovisko.
Pro generaci našich babiček byl sex takřka zakázanou oblastí. O sexu se nediskutovalo. Ve většině rodin vůbec, v osvícených pouze málo, a i tak se sdělovaly neúplné či notně upravené informace. Mnohé matky nedokázaly svým dcerám vysvětlit dokonce ani to, co je to menstruace a co pro jejich život pravidelná měsíční perioda znamená. Moje babička kupříkladu neměla ani tušení, proč její manžel používá při sexu tu „divnou věc“.
Když ve svých devětadvaceti vstupovala do manželství, byla přesvědčená, že po milování musí přijít do jiného stavu. Přestože je velmi vzdělaná žena a ještě ve svých devadesáti čtyřech letech čte filozofické traktáty nebo Tolkienova Pána prstenů, oblast sexu pro ni byla skoro po celý život velkou neznámou. Až v posledních letech, kdy spolu s mojí maminkou sledují občas současné filmy, zjišťuje, co všechno jí uniklo. Tu „divnou věc“ na dědečkově přirození objevila náhodou (slušná a nezkušená žena by se na jeho intimní partie přece nikdy nepodívala, natož aby na ně sahala) a dlouho si myslela, že je to něco, co je k „tomu“ nezbytné. Že to byl kondom, který měl zabránit početí, se dozvěděla až po mnoha letech.
Když se dva mají rádi
Schválně se zkuste zeptat dítěte od deseti až čtrnácti let, co je to sex, a pak stejnou otázku položte jeho rodičům. Dítě vám nejčastěji odpoví, že „sex je, když se dva mají rádi“ nebo „sex dělají dva lidé, kteří se milují a chtějí spolu žít“. Odpovědi dospělých jsou prozaičtější: „Sex je pohlavní styk mezi dvěma lidmi.“ Intimní něžnosti ani lásku obvykle nezmiňují.
Pokud jde o věk prvního sexuálního styku, ona současná „zkažená generace“ nezačíná se sexuálním životem v průměru dříve, než s ním začínali její rodiče. Podle výzkumu na českých středních školách absolvuje svůj první sexuální styk před patnáctým rokem života pouze sedm procent dětí.
Čtyřicet procent dospívajících pak sex okusí mezi patnáctým a sedmnáctým rokem a přes padesát procent po sedmnáctém roku věku. Pravidelné výzkumy sexuologů Petra Weisse a Jaroslava Zvěřiny dokonce hovoří o tom, že většina Čechů vstupuje do sexuálního života až v osmnácti letech, což jenom dokazuje, že lepší orientace v sexuální tematice nemá za následek časnější sexuální život.
Dříve se dívky styděly říct, že se na sex ještě necítí, a se stykem svolily často jen proto, aby se s nimi dotyčný nerozešel. Dnešní dívky jsou naštěstí emancipovanější. Oproti minulosti se rapidně snížil počet těch, které otěhotněly ještě před dovršením dospělosti, a díky informovanosti ohledně chráněného sexuálního styku a antikoncepce je nižší i počet interrupcí.
Jestli toto má být příznakem zkaženosti, pak je škoda, že se nezkazily už generace před nimi. Vybavuje se mi debata mezi matkou a dcerou v jedné televizní inscenaci: „Ničeho si nevážíte, nic vám není svaté a lýtka se vám začínají zapalovat nějak brzy,“ spílala šestatřicetiletá matka své osmnáctileté dceři.
„Nikam nepůjdeš. Zůstaneš doma a budeš se učit.“ „Je mi osmnáct.“ „To mě nezajímá. Já jsem v tvém věku musela hlásit hodinu příchodu a běda, když jsem se opozdila jen o pár minut.“ „Když ty jsi byla v mém věku, už jsi byla těhotná. Já ještě neměla kluka, tak mi nic nevykládej o zkaženosti!“ Co se rovněž změnilo, je přístup chlapců k dívkám a dívek k chlapcům. Generace dnešních pětatřicátníků si určitě vzpomíná na věčné boje na základní škole a v prvních ročnících školy střední.
Spolužáci se navzájem oslovovali povětšinou příjmeními. „Nováku, máš smazat tabuli. Kučerová, půjčíš mi úkol?“ Výjimku byli ochotni udělat maximálně na oslavách narozenin, na rozlučkovém večírku nebo na školních výletech. Dnes se oslovují křestními jmény, dokáží si dát lépe najevo náklonnost a nestydí se tolik za své city, protože mají menší strach, že se jim ostatní budou smát nebo že na ně budou pokřikovat kdysi velmi oblíbené a posměšné: „Milenci, milenci, milenci...“
Sex neškodí, násilí ano
Kromě debat o generačních rozdílech se také vedou debaty, jak moc je pro děti škodlivé setkávat se se sexem v televizi a na stránkách časopisů. Psychologové a sexuologové tvrdí, že na rozdíl od násilí sex v televizi ani na stránkách časopisů neškodí, jestliže rodiče svým dětem dokáží jednoduše, srozumitelně, ale uspokojivě vysvětlit, co že se mezi zúčastněnými děje a proč se to děje.
„O sexu bychom měli s dětmi mluvit ve chvíli, kdy se začnou ptát,“ zdůrazňuje psycholožka Lenka Tichá. „Nutné je však brát v úvahu jejich věk a vysvětlovat jim všechno tak, aby to chápaly. To znamená žádné lži ani polopravdy, ale ani odborné přednášky z biologie v případě, že je dítěti šest nebo sedm.“ Až se vás tedy dítě začne ptát, jak přišlo na svět, čápy a vrány nechte tam, kam patří. Tedy ve zvířecí říši. „Jednoduše mu vysvětlete, že se narodilo mamince z bříška,“ pokračuje Lenka Tichá.
„Uspokojíte jeho zvědavost a podrobnosti si začne zjišťovat, až zase o něco povyroste. V žádném případě děti neodbývejte odpovědí, že na tyhle věci má ještě dost času. To je vůbec to nejhorší, co v sexuální výchově dětí můžete učinit. Jeho zvědavost neuspokojíte a ono si začne shánět informace jinde – nejčastěji u kamarádů. Není však dobré, když prvními informátory o sexuálním životě jsou kamarádi, protože ti mívají zkreslené informace a navíc hodně přehánějí. Prvními informátory o milostném a sexuálním životě by měli být vždy rodiče.“ Povídejte si s dětmi o tom, co je zajímá a co je trápí. Nebudete se o ně muset tolik bát.
