Linda (32) manažerka
Zastává názor, že fakt, kdy se mateřské dovolené říká dovolená, překvapí každou matku už první dny po porodu. Celodenní koloběh kolem miminka, celková nevyspalost, hormonální průvan a také nově nabytá láska se strachem k tomu malému tvorečkovi se dovolenou nazvat nedají. „Ještě větší hukot ale může nastat, pokud se rozhodneme tuto již samu o sobě velmi ‚odpočinkovou‘ dovolenou proložit prací, jak to mám já. Každopádně to s podporou rodiny, zaměstnavatele – pokud to vaše povolání dovolí, navíc jde!“ tvrdí Linda.
Také ona měla to štěstí, že jí zaměstnavatel vyšel maximálně vstříc a první půlrok mohla pracovat výhradně z domova. Jakmile prtě začalo baštit i první příkrmy, začala do kanceláře docházet na tři poloviny dne v týdnu. K tomu vysvětluje: „Navíc jsem mrňouse opouštěla s klidným svědomím, že je se svým tátou, což jim oběma prospělo v bezvadný vztah. 2x hlídal tatínek, na jedno odpoledne se zapojovala babička. A na koupání, mazlení a kojení před spaním jsem už byla doma. Krom táty a babičky máme ještě v záloze dvě ověřené chůvy.“
A jak se dá propojit pracovní svět plný tabulek, oficiálností a byrokracie s dětským žvatláním, se hrami a la BAF, KUK, HOUPY? Linda tvrdí: „Ano, jde to, a naopak si myslím, že to intelektuálnímu stavu matky může jen prospět. Ono celý den utírat zadeček, ublinknuté mlíčko, čekat na říhnutíčko a rozplývat se nad krásou svého potomka prostě mozek přecvakne do jiného modulu a z toho se pak může hůře vracet. Tedy to si myslím já. Takže mi tato oboustrannost svým způsobem vyhovovala.“ Pak ale přiznává, že to má i svá negativa. „Zejména v létě trochu trpím, když vidím maminky celodenně posedávající v parcích, na koupalištích atd.“
„Ačkoliv mi začátky přišly jako velmi složité, zpětně to vidím jako nejjednodušší čas, plný pohody! Vždyť malá miminka toho tolik naspí a nemají žádné velké nároky – kromě suché plenky, přítomnosti maminky a plného bříška... Zato s nástupem lezení, natož pak prvních krůčků bylo hůř, protože se musel rapidně zvýšit dohled nad malým průzkumníkem. Ale pořád malý ještě spinkal 2x denně, takže se daly najít hodiny pro soustředěnou práci a také jsem postupně přivykala faktu, že okamžiků, kdy budu mít na práci hrobové ticho a absolutní klid, bude prostě čím dál tím méně... Postupně jsem se naučila nové multifunkčnosti. Nikdy bych nevěřila, že dokážu psát nějaký text, u toho reagovat a sdílet radost malého raracha a ještě v mezičase uvařím nějaký oběd.“ Jejímu synkovi budou tři roky. Už chápe, že maminka chodí do práce, a bere to jako realitu.
