Rodinná dovolená v hodinovém hotelu
Vytáhla jsem svou ovdovělou mámu na výlet. Byla to její první cesta po tátově smrti, s jehož odchodem se dlouho nemohla vyrovnat. Vyrazily jsme si do Drážďan. Maminka se konečně rozveselila, a tak jsem si řekla, že v Německu neplánovaně přespíme. Našla jsem v boční uličce roztomilý i cenově přijatelný hotýlek. Německy neumím, anglicky se domluvím na turistické úrovni. Máma žbleptne jen trochu rusky. Asi proto nám unikly některé detaily, takže když se recepční ptal: „Opravdu se zde chcete s matkou ubytovat?“, říkala jsem si, co je mu do toho. Na zdi visely reprodukce nahých žen v odvážných pózách od malíře Schieleho, což jsme braly jako umělecký záměr. Máma byla plná dojmů, takže okamžitě usnula. Byla to klika, protože úderem půlnoci se rozpoutalo okolo našeho pokoje peklo. Skrz tenké zdi se odevšad ozývaly zvuky souložení i práskání dveří na chodbě. Došlo mi, že jsme si vybraly hodinový hotel. Do rána jsem nezamhouřila oka, ale máma chrněla jako mimino a ráno si ještě libovala, že se už dlouho tak dobře nevyspala. Antonie Munzarová (36)
