Naše děti nejsou naše. Ale milujeme je úplně stejně.

Michelle Pfeiffer

„Na co hledat chlapa, když mě stejně začne štvát“

Michelle Pfeiffer (55) se pro adopci rozhodla ve chvíli, kdy neměla ani stálého partnera. „Řekla jsem si: K čertu s hledáním toho správného chlapa pro rodinu! Stejně mě hned každý začal štvát. Vážně už jsem moc chtěla děti a myslím, že právě tohle zoufalství mi potom kazilo vztahy. Všechno jsem brala strašně vážně, měla jsem zkreslené představy. Nakonec mi došlo, že nemusím mít muže, abych se stala matkou. Bylo to, jako by se mi v hlavě rozsvítila žárovka,“ vzpomíná na chvíle v roce 1993, kdy se rozhodla adoptovat míšenku Claudii Rose. Z?reakcí okolí byla často rozčarovaná. „Šokovaly mě ty předsudky. Překvapuje mě, že si lidé pořád tolik všímají barvy kůže. Claudia byla nádherné dítě. A dost z těch nejlepších lidí, které jsem kdy potkala, jsou míšenci,“ řekla. Svého rozhodnutí ale nikdy nelitovala. Vždycky prý věděla, že chce adoptovat dítě, a později tento krok nazvala tou „absolutně nejchytřejší a nejlepší věcí, kterou jsem pro sebe kdy udělala“.



Svého manžela, scenáristu a producenta Davida Kellyho, poznala těsně před dokončením adopčního procesu. Začalo to jako rande naslepo a skončilo šťastným, dnes už dvacetiletým manželstvím, které navíc Michelle dalo také vlastního syna Johna Henryho. „Rodičovství je nejtěžší věc na světě. Někdy mám chuť vrátit se do práce, abych si odpočinula, a to pracuji i dvanáct hodin denně!“ říká se smíchem.