1. Přejete si Creme Chantilly? Jestli odpovíte ano, nečekejte zázrak, přinesou vám sladkou šlehačku. Její vynález připisují kuchaři François Vatelovi. V roce 1661 jeho pán Ludvík II. de Bourbon-Condé prý poprvé okusil sladkou šlehačku ochucenou vanilkou na zámku Chantilly. Příběh je to hezký, ale nedoložitelný. Šlehačku totiž prokazatelně jedla už Kateřina Medicejská o století dříve. Ale jestli ji poprvé osladil právě Vatel, se zjistit nedá. Ví se jen to, že slavný kuchař neskončil dobře. Jednoho dne sestavil pro 2000 hostů tak náročné menu, že je nestihl připravit a v zoufalství spáchal sebevraždu.
2. Dávnou tradici má zkrášlující čínská šlehačková koupel. Do lázně se přidá šálek vyšlehané tučné smetany, pár lžic medu a hladina se pokryje okvětními lístky.
3. Šlehačku si k jídlu často dopřávala mlsná evropská šlechta v 18. století. Za nejchutnější byla považována šlehačka májová, protože si dobytek po zimě dopřával šťavnatou trávu. Kuchaři císařovny Marie Terezie uchovávali šlehanou pochoutku na ledu, který se denně vozil od ledařů z Alp.
4. Ještě ve třicátých letech 20. století jste si mohla ušlehat šlehačku pikantním domácím spotřebičem – vibrátorem. Tehdy ještě neměl tvar penisu, ale byl jedním z nástavců domácího robota. Většinou se prodával jako multifunkční přístroj, který mixoval, šlehal, hnětl, a když manžel nebyl doma, vibroval. Jeho prodej provázela reklamní kampaň s heslem: „Spotřebič, který ocení každá žena!“
5. Šlehačka představuje kalorickou bombu, 100 gramů šlehané smetany má energetickou hodnotu 320 kilokalorií! Ale je zdravá, obsahuje vápník, kvalitní bílkoviny, vitamin B, zinek a fosfor.
