Věci nejdou vždycky podle plánu
A to ani když to tak chvíli vypadá. Zkuste se zeptat jakéhokoli milionáře, kterému vyšel plán, že vydělá milion, a pak další milion a další milion. I kdyby všechny jeho obchodní aktivity vyšly přesně podle plánu, každý z nich vám řekne, že rozhodně nemohl naplánovat to, jak se po prvním, druhém, pátém milionu bude cítit. A mnoho z nich se cítí mnohem hůř, než si představovali. Chcete plánovat buď ze strachu (bojíte se, že prohrajete) nebo z hrabivosti (chcete víc, než se zdá, že život momentálně nabízí). A tento strach nebo tato hrabivost ve vás zůstanou i poté, co se všechny plány splní.
Život je prostě vždycky komplexnější než my, i kdybychom byli tím největším snílkem na celém světě. Mnoho lidí se tajně bojí, že když si život nenaplánují, dopadne mnohem hůř než život pečlivě plánovaný. Jenže opak je často pravdou. Život, který v sobě má prostor na nenaplánované události, bývá... prostě mnohem živější. Plány možná uklidňují vaši vystrašenou část, ale ničí vaši autenticitu. Není to nakonec vyšší daň?
Většina lidí od vás něco chce. A vy od nich David Wong v jednom ze svých článků uvádí nádherný příklad. Představte si, že jdete po ulici s tím, koho máte na světě nejraději, a váš milovaný je postřelen. Krev, křik, bolest, šok... V tom se objeví muž v obleku, rázně si prodere cestu davem přihlížejících až k vašemu milému a z kapsy vyndá kapesní kudličku – bude operovat střelnou ránu. Vy se zeptáte, jestli je doktor. „Ne,“ odpoví vám. „Ale víte, co děláte, ne,“ koktáte ze sebe a doufáte, že kdysi sloužil s lékaři na vojně nebo pracoval v nemocnici. „Kdepak,“ odpoví vám muž zcela nevinně a hned vám začne jmenovat všechny své kvality: je moc laskavý, nikdy nepodvádí ženu, chodí všude včas, nemluví sprostě a má dobrý plat. Vyděšeně na něj zakřičíte, co to má společného s tím, že váš milovaný tady krvácí – potřebujete někoho, kdo umí operovat!
Teď se rozčílí i muž: Proč jste tak povrchní a sobecká, copak vám nezáleží na jeho dobrých vlastnostech?! Chcete ho začít škrtit a zařvat na něj, že na jeho dobrých vlastnostech vám v téhle konkrétní situaci vůbec nezáleží. Potřebujete někoho, kdo umí operovat!!! Tento příklad odráží fungování dospělého světa – v této situaci se nacházíte každý den, akorát že jste tím člověkem s kudličkou. A většina ostatních lidí je postřelenou obětí. Potřebují něco velmi konkrétního (postavit dům, najíst se, pobavit se nebo pomilovat...) a tady jste vy – s dobrými vlastnostmi a kapesní kudličkou a chcete od světa, aby vás ocenil. Pokud žijete mezi elfy, možná se vás tento odstavec netýká. Ale pokud žijete mezi lidmi, uleví se vám, když si uvědomíte, že lidé většinou u sebe vyhledávají to, co potřebují nebo chtějí. Uleví, protože přestanete očekávat ocenění od lidí, kteří nemají o vaše kladné vlastnosti ani zájem, a protože si uvědomíte, že jejich ocenění není zas tak hodnotné.
ČTYŘI K ZAMYŠLENÍ...
Možná některé z těchto čtyř bodů zněly drsně. Neměly vás však dovést k depresi, ale k úlevnému uvědomění, že vy nejste vaše životní okolnosti. Že nepotřebujete, aby šly věci podle plánu, nic se neměnilo a lidé vás neustále oceňovali, protože i bez toho všeho jste stále sama sebou, svou duší.
