Pracuji jako psycholožka, a kdykoliv dojde na sezení s klientem k tématu lhaní ve vztazích, padne nevyhnutelná otázka: „Proč vlastně lžeme?“ Popřípadě: „Jak poznám, že mi lže?“
Ale proč lžím a klamu věnujeme tolik pozornosti? Možná proto, že odmalička slýcháme, že lhát se nemá, ale pravdou je, že za život jsme se stihli stát oběťmi tolika lhářů, že bychom to ani nespočítali. Skutečnost, že nám zalže kolegyně v práci, ještě skousneme, ale že nám zalhal milovaný muž, dcera, nebo dokonce matka, to nás už zasáhne. Jak moc dokáže lež ovlivnit vztahy, které jsou pro nás tak důležité? A uvědomujeme si vůbec, jak často ji samy používáme?
Jen si vzpomeňte na své poslední rande nebo první schůzku se současným partnerem. Vážně jste o sobě celou dobu povídala nic než pravdu, anebo jste si tu a tam něco přibarvila, v něčem trochu přeháněla („Jasně že každé ráno běhám.“), jinde trochu ubrala („Na muže mám smůlu, měla jsem jen dva tři vztahy.“)?
Přehánění, či naopak podceňování reality jsou nejčastější typy lží, které nám pomáhají zvýšit si sebevědomí, zlepšit image nebo zabránit bolestivým střetům lidského ega s realitou. Navíc lži žen a mužů se velmi liší. Muži například o několik čísel nahoru zaokrouhlují počet sexuálních partnerek, zatímco ženy počet svých exmilenců s úsměvem zaokrouhlují směrem dolů. A když dojde na váhu, čísla se opět volně upravují dle potřeby i pohlaví! Věděla jste třeba, že ženy si na on-line seznamkách na sociálních sítích ubírají v průměru čtyři pět kilo, zatímco jejich protějšky si naopak přidávají pět až sedm centimetrů, a to do výšky?
Klamy v přírodě
Lež je z hlediska evoluce poměrně častá namlouvací strategie a její kořeny můžeme pozorovat i mezi zvířaty. Takoví samci buvolce topi, žijící v oblastech Keni nebo Tanzanie, do svého harému samice lákají převážně pomocí klamu – vydáváním totožného zvuku, kterým se samice vzájemně upozorňují na hrozící nebezpečí. Jednoduše je přesvědčí, že je v jejich blízkosti nepřítel, načež vystrašené samice logicky vyhledají úkryt v bezpečí právě jejich teritoria. Každý samec z této taktiky v období páření vytěží až tři kopulace navíc. Je to čestné? Nejspíš ne. A vyplácí se to?
Rozhodně – samice jsou totiž plodné jen jeden den v roce! I lidské „namlouvací“ lži jsou celkem neškodné – většinou do chvíle, než se konečně naživo sejdete s panem „Mám-perfektní--profil“ a konfrontace s realitou nedopadne v jeho (a tím bohužel ani ve váš) prospěch. Jenže zatímco rozdíl mezi 90 kily chodících svalů a pivním panděrem poznáte spolehlivě, důmyslnější lži dlouhodobým vztahem prorůstají plíživě.
S narůstající délkou vztahu získáváme více příležitostí zjistit, co na druhého platí a co ne, zjistíme, jaké lži nám už prošly, jaký způsob řeči nebo chování nás prozradí a jaký nám naopak pomůže lež zakrýt. Takhle třeba moje kamarádka tajila před manželem vážné onemocnění a bolesti hlavy sváděla na špatný pitný režim, zatímco on před ní tutlal vyhazov z práce, přičemž každé ráno poctivě odcházel z domova s výrazem zaneprázdněného živitele rodiny. Ani jeden nechtěl druhému přidělat starosti. A ačkoli jeden z partnerů vidí za svou lží altruistické a chvályhodné jednání, ten, kterému je lež určena, zřídkakdy pohled druhého přijme.
„Díky, že to se mnou myslíš dobře,“ asi nejspíš neuslyšíte. Přitom většina lží, a to nejen těch partnerských, je tzv. prosociální a opravdu jsou mířeny tak, aby druhému pomohly cítit se lépe, šťastnější, spokojenější, klidnější… Ale nenechte se zmýlit, i ty, které nám pomáhají udržovat přátelské vztahy a cítit se v kontaktu s druhými dobře, jsou lži. Lépe se po nich necítíme jen my, ale také obelhaná strana – a to je hlavním důvodem, proč nám nejen nezřídka procházejí, ale proč je zamýšlená oběť někdy přijímá a přistupuje na naši hru. Když vám totiž přítel řekne, že v nových džínách máte super zadek, poděkujete. Pokud vám ale řekne, že je to tragédie, poděkujete taky? Je snazší strčit hlavu do písku a dělat, že jsme na lež skočily. Naše ego se pravdě často brání.
Všimněte si toho u dalšího častého motivu lží – snaha vyhnout se ztrapnění. Není horší rány našemu já, než když se neodvratně blíží další největší trapas našeho života a lež je často jediný způsob, jak se hrozícímu průšvihu vyhnout. O co rychleji tyhle lži prasknou, o to urputněji na nich trváme, i když už nemá smysl bojovat. Lucie mi vyprávěla, jak přistihla svého přítele poprvé při lži. Po návratu z práce našla v pračce cizí trenýrky a logicky se partnera zeptala, kde se tam vzaly. Ten se na ni obořil, že jsou jeho a že mu je přece koupila na Vánoce. Přítelkyně si už pomalu začínala balit kufry, před očima jí běžely různé, v té chvíli dost pikantní scénáře, zatímco nachytaný praštil dveřmi a odešel. Ona se naštěstí rozhodla vybrečet u společného kamaráda a až od něj se dozvěděla, že s jejím milým vypil pár piv a ten mírně pod vlivem přehlédl zábradlí a spadl do Vltavy. Kamarád mu kromě oblečení půjčil i nové, nevybalené prádlo, které nakonec skončilo v Lucčině pračce.
Kromě lží s jednoznačným motivem ovšem používáme i ty složitější: Poměrně častá je třeba lež na věčné téma „kdo, kde, kdy a s kým“: Můj bývalý byl fajn kluk, jenže extrémně žárlivý. Nebyl problém říct mu, jak jsem strávila den, jen jsem často nepřiznala, že Šárka, se kterou jsem zašla na kafe, je ve skutečnosti kamarád Lukáš. Možná jsem nevolila úplně seriózní metodu, ale vyřešila jsem tak spoustu problémů – jedna lež pomohla vyhnout se hádce, neranit přítelovy city a mně samotné cítit se líp. Tedy až na samotný pocit viny z toho, že jsem mu lhala.
Touhle nepříjemností ale netrpí všichni: Nedávno ke mně na terapii přišla Katka, která si image úspěšné, razantní a sebevědomé třicítky udržela od zaklepání na dveře mé kanceláře po moment, kdy se usadila na pohovku. V té chvíli šla image stranou a Katka se rozpovídala, jak zjistila, že jí manžel po celou dobu lže, a to úplně o všem. O svých koníčcích, práci, přátelích, předchozích partnerkách, kam jde a kde byl, ale i o drobnostech, jako co měl k obědu, na co se díval v televizi nebo kolik utratil za nákup.
Kde jsou hranice?
Celý jeho život byl postavený na umně propojených lžích a Katka už se ho raději na nic neptala, protože se bála, jaký příběh zase uslyší. Občasným přeháněním nikomu neublížíte, a jestli vám
po pracovní poradě tleskali vestoje nebo vsedě, je celkem jedno. Když ale váš partner používá jednu lež za druhou, a dokonce mu to dělá dobře, měl by se váš výstražný radar okamžitě rozblikat, protože jste pravděpodobně narazila na patologického lháře. Zůstat ve vztahu s takovým člověkem je destruktivní pro oba. Katka se sice rozhodla vyhledat odbornou pomoc, ale to je jen začátek.
Musí ještě přesvědčit manžela, že pomoc potřebuje hlavně on.
