O čem je kniha Kdybych tě nepotkal?
Především o ženách a jejich vnitřní energii. O síle, kterou v sobě máme a která byla po mnoho let potlačována patriarchální společností, až jsme dočista zapomněly, že v nás je a neumíme s ní pracovat.
Takže by se dalo říct, že je feministická?
Rozhodně ne v tom dnešním pejorativním vnímání. Není to žádný feministický pamflet mířený proti mužům. Řekla bych, že je to kniha spíše velmi „ženská“ nejen svou cílovou skupinou, ale tím, že vyzdvihuje ženství. Zároveň se dotýká i věcí mezi nebem a zemí.
Myslíte esoteriku?
Dalo by se to tak říct. Ale osobně mám raději slovo „příroda“. V novém románu se dočtete hodně o naslouchání přírodě a využívání její kouzelné síly. Protože příroda je opravdu mocná a když půjdeme s ní, nikoliv proti ní, bude nám velkým pomocníkem v životě.
Čerpáte z vlastních zkušeností?
Tak trochu. Rozhodně nezatracuji moderní medicínu, ale mám ráda bylinky, věřím homeopatii, psychosomatice a šestému smyslu. Co se týká nového románu, tak například pasáž, ve které se hlavní hrdinka vrací do rodného kraje své matky, v oblasti Bílých Karpat, vychází z toho, co znám, ať už se jedná o onen kraj, anebo „duchařské“ příběhy, o kterých se v knize hovoří. Jsou to historky z mého vlastního dětství, příběhy, které se tam pod Lopeníkem skutečně odehrály.
Ve všech vašich knihách se objevují vztahy mezi mužem a ženou, název Kdyby tě nepotkal… napovídá, že to bude tak i teď.
Jistě, že ano. Vlastně to všechno do sebe zapadá. Mezilidské vztahy, láska i fyzická touha spolu souvisí. Je to v podstatě takové volání přírody.
