Jako kdybychom psali scénář k filmu, pěkně obraz po obraze. Režírovat vlastní představy je však podstatně náročnější. Během sexu nejsme sami. Je tam s námi partner – nejen pasivní divák, ale aktivní účastník milostných hrátek, který netuší, jak dokonalý zážitek si naplánoval jeho protějšek. Neví, že teď měl pronést určitou repliku a za chvíli udělat manévr jako v eroticky laděném filmu Devět a půl týdne. Samozřejmě mu to můžeme poradit, ale to pak ztrácí své smyslné kouzlo. Ve scénáři žádné rady nejsou, tam partner ví přesně, co má dělat. Takže smůla. Představy se hroutí, všechno je jinak. Ne že by byl výsledný sex nutně špatný. Dokonce může být velmi dobrý. Ale s našimi představami zkrátka a dobře nemá mnoho společného. V nich byl víc než dobrý. V nich neměl nejmenší chybu. Byl dokonalý.
Sex z románu
„Moje erotické představy by vydaly na román,“ říká Marta, která byla jednou z těch, jichž jsme se na erotické představy ptali. „Nemyslím, že by byly tak obsáhlé, ale jsou poměrně důkladně propracované. Se vším všudy, do nejmenšího detailu. Samotný sex v nich obsahuje maximálně čtvrtinu děje, ale spíš ani to ne. Největší část mých milostných představ se týká toho, co se odehrává před sexem. Například někam s partnerem jdeme, většinou do divadla nebo do kina, a ve tmě se roztouženě držíme za ruce.
Po představení se nám nechce domů, a tak se zastavíme na skleničku, povídáme si, procházíme se nočním městem, smějeme se, je vlahá letní noc a já mám na sobě tenké šaty, které nadzvedává vítr. Partner je milý, pozorný a já na něm vidím, jak moc se mu líbím. Začínáme spolu laškovat, on mě objímá… Až nakonec dojde k milování, které je úžasné právě proto, že k němu vedl tak příjemný zážitek.
