Citová klícka na kolečkách
„Hele, už jsi viděl ženskou, která by sama od sebe vzala lux a šla vyluxovat auto? Ve kterým jezdí, ve kterým drobí, kape, cintá stejně jako ty? No, spíš víc, protože pro ni je to jen plechová pojízdná krabice, zatímco pro tebe symbol svobody,“ tak pravil kámoš po čtvrtém pivu a dodal, že doma by to rozhodil následovně: „Fajn. Já meju, leštím, luxuju a servisuju auto, ty uklízíš doma. Protože zatímco auťák pro mě symbolizuje volnost, se společným bytem je to naopak. A dává smysl, aby si vězeň leštil vlastní celu?“ Říkám, že to bylo po pár pivech, ale zbytek stolu v jeho prohlášení spatřoval hlubokou psychologicko-antropologickou moudrost.
Kvartální maraton
Můj přítel, jinak profesionální kytarista, je na pořádek celkem nenáročný. Nepřekáží mu žádný stupeň zabordelenosti a podle tohoto kritéria si vybral i přítelkyni. Víte, jim prostě nevadí nežehlit, nevytírat a neluxovat, protože netrpí žádnými alergiemi a mají oba jinou představu, jak naložit s časem. Takže jejich byt připomíná skládku s chemickým, recyklovatelným i biologickým odpadem dohromady. Nicméně existuje jediný člověk, z něhož má strach. Jeho matka, zdravotní sestra trpící alergií na prach. Takže si zvykli uklízet výhradně před matčinou návštěvou. „Hele, a to pak oba děláme úplně všechno, protože to není úklid, ale likvidace pohromy, dyť víš, jak to u nás normálně vypadá. Akorát já zakleknu nad mísu a žiletkou...“ No, nic. V každém případě je to jediný úklidově harmonický pár, který znám.
Tajná úklidová služba
Většina z nás pořád ještě považuje účast na domácích pracích za něco, co je hodné pochvaly. Takže pokud se váš spolubydlící vzepne k výjimečnému výkonu, nezapomeňte ho pochválit a v žádném případě si na takové rekordy nezvykejte. Když byla před časem má žena na týden pryč, chtěl jsem ji překvapit a pozval si kamaráda – majitele úklidové firmy. Jediný mně známý muž, kterého zvelebování a sterilizování okolí upřímně baví. Takže přišel tenhle pán se dvěma kyblíky, asi patnácti lahvemi s chemickými přípravky a začali jsme. Lux a hadr znamenaly jen začátek. Pak leštěnka na nábytek, leštěnka na zrcadla, oživovač plastů, dezinfekce do WC, speciální pěna na mytí oken, odstraňovač příškvarků na sporáku plus další série flaštiček s roztoky, o nichž jsem v životě neslyšel. Za tři hodiny náš miniaturní domek vypadal jako z modelu pro Barbie. Čistý, lesklý, voňavý a absolutně mikrobůprostý. Jo, Kateřina měla radost a moc mě pochválila. Jenže když se teď vrací ze služební cesty, vždycky už v předsíni nasaje vzduch a pátravě se rozhlíží. A já, který před pikovteřinou dovytřel poslední schod do sklepa, mám pocit, že v jejích očích čtu zklamání.
