Násobení se děje vždy, kdy sama sebe donutíte ke kompromisu (a kompromisem může být i to, když před něčím zavíráte oči), ale nedokážete to sobě nebo partnerovi odpustit. Cenou za možnost odpuštění je totiž až příliš často to, že bychom se nejdřív museli pohádat, rozzlobit, nazvat to, co vnímáme jako nepravosti, pravým jménem. Povaha těchto vztahových témat se různí stejně, jako se různí lidé. Může se jednat o spory o to, jak se zachází s rodinným rozpočtem, vychovává se dítě nebo se tráví volný čas. To jsou obrovská a zásadní témata, která pokrývají velkou část života, přestože v každodennosti se pak hádáte o drobnosti nebo zdánlivě nepodstatné věci. Zvenčí to může působit malicherně, ale zúčastnění partneři dobře tuší, že se jedná o bitvy možná na malém území, které však rozhodují o celkovém směřování páru.
Tyto mikrokompromisy samozřejmě nejsou jedinou věcí, která může zničit vztah. Záleží na mnoha dalších faktorech jako osobnostní rysy, celková životní situace apod. Ale spolu s tím, jak opadává naše zamilování a okouzlení, jsme čím dál méně ochotní v těchto mikrokompromisech pokračovat. A to, jak situaci nastavíme od začátku, může rozhodnout, jak moc a v čem se budeme muset snažit na konci. Pravdou totiž je, že v převážné většině vztahů je jeden partner tím, kdo skoro vždy udělá tento mikrokompromis, a druhý partner tím, jehož vůle je skoro vždy prosazena. Děje se to tak nenápadně, že si ani nelze všimnout, že jeden partner se vždy vzdává a druhý partner vždy „vítězí“.
Svatá, nebo dokonalá obchodnice?
Nutno dodat, že toto nastavení je zcela v pořádku, pokud vám nijak nevadí, jste si jej vědoma a dokážete v něm spokojeně žít. Pak totiž neděláte kompromis, ale jste buď vysoce tolerantní, velmi rafinovaná obchodnice, nebo svatá. Tolerantní člověk dokáže přijmout stanovisko druhého, aniž by se vzdával svého, aniž by ho to vnitřně sžíralo. Rozdílnost a pestrost lidských povah a přání mu je téměř posvátná nebo zcela přirozená a dokáže se v tomto světě pohybovat tak, aby všem bylo učiněno zadost. V našem příkladu s večeří by tato diskuze dopadla zřejmě tak, že by si každý nakonec udělal své vlastní jídlo. Rafinovaní obchodníci a stratégové mají většinou větší plán, který je pro ně důležitější než to, podle koho se bude každý den večeřet. Jistota klidného soužití je pro ně větší výhra, možná proto, že trpí emočními úzkostmi, nebo proto, že tento konkrétní partner poskytuje něco, o čem se bojí, že by nikde jinde nenašli. Může se jednat o cokoli od peněz po duchovní rozměry.
Pokud nezapomínají, proč vlastně s tímto partnerem jsou a jaké výhody jim toto soužití přináší, může jejich vztah právě díky mikrokompromisům fungovat uspokojivě pro obě strany, aniž by se hromadila zášť a pocit nespravedlnosti či nevyrovnanosti. Svatí lidé nemají žádná osobní přání, milují všechny a všechno a požadavky a preference druhého tudíž nemají do čeho narazit. Dovolíme si předpokládat, že tento článek nečte ani jeden svatý, a tak tuto variantu rozebírat nebudeme. A pokud přece jen mezi vámi nějaký takový je, chceme ho poznat.
