Takže hodná žena má věčně ruce v pračce nebo v dřezu, dělá práci za druhé, zatímco ta drzá má jejího muže za milence. Samci popisují slovem hodná v podstatě ženu tak trochu pitomou, nevědomou, nesebevědomou. Od dětství na ně mrká obraz Popelky, která čeká na prince na bílém koni. Do partnera si jednoduše promítáte svá přání stejně jako on do vás. Více či méně nevědomě si sdělujete své představy, a když jsou často v rozporu s realitou, ignorujete je, aby nový vztah náhodou neztroskotal. Když se hodná holka seznámí s chlapem, začne se chovat, jako by konvertovala k novému náboženství. Začne jíst, čeho by se dřív nedotkla, mění se v zuřivou cyklistku…
K nohám nové modly skládá oběti jako kněžka. Poslušně říká, co chce druhý slyšet, protože doufá, že se jí to vyplatí. Jak to, že se ale ani po roce pořád nic neděje? Proč se k sobě ještě nenastěhovali a proč ji nepožádal o ruku? Tady něco nesedí. Hodná holka se bojí, aby se láska nevypařila. Ze všech sil se snaží držet hlavu nad hladinou, i když ji tělo táhne dolů. Odtud pramení její nejistota a k sérii dalších chyb zbývá jen krok. Proto byste měla vědět, že jakmile dáte muži najevo, že tápete, hned to vycítí a pozná, že vás má v hrsti. Pak ale nemůžete čekat, že se do vás po uši zamiluje a že vás po druhé schůzce požádá o ruku. Nebude mít totiž na čem pracovat, nenajde důvod, motivaci. Navíc hrozí, že jakmile vás má jistou, poohlídne se jinde.
Na svatého Dyndy!
„Už na gymplu jsem se zamilovala do úžasného, vysokého bruneta s výrazným nosem a magickým pohledem. Ztělesňoval sen snad každé dívky, ale nakonec jsem se díky vytrvalosti mohla z trofeje radovat já. Jsme spolu už deset let, ale naše soužití zmutovalo v noční můru. Stále mi slibuje, že až budeme mít dítě, vezmeme se. Kdy? Ptám se pořád. Jednou je důvodem, že nemáme dost peněz, jindy by to chtělo větší byt. Nedávno vyrukoval s myšlenkou – pořizovat si dítě v Praze je nesmysl! Co kdybychom se proto přestěhovali na venkov? Ve svém nitru tuším, že chce jen víc času, ale řešit naše problémy otevřeně se bojím,“ vypráví osmadvacetiletá Tamara. „Stárnu, biologické hodiny mi tikají a já potřebuju nabrat sílu, abych učinila radikální krok a osamostatnila se. Zároveň se trápím myšlenkou, že nedokážu žít sama. Co když už nikoho lepšího nepotkám?“ svěřuje se. „Stanovte si hranice, za něž nejste ochotna jít. Bude-li je partner i po varování překračovat, přišel čas ze vztahu vycouvat. Svá kritéria si ale nechte pro sebe, upozorněte ho jen v případě, že je poruší. Sledujte, nakolik muž dodržuje sliby a nakolik ke vztahu přispívá. Není to kruté, jen realistické,“ radí Sherry Argov.
Umění nejistoty
Sherry Argov je navíc přesvědčená, že muži fungují podle vlastních hodin. Pokud z partnerovy strany vypadá vše O.K., začne si závazek vůči vám připouštět čtvrt až půl roku po seznámení. Vy však tak dlouho nevydržíte čekat a mluvíte o vaší budoucnosti už po dvou až čtyřech týdnech. Milý ale jednoznačně potřebuje vědět, že ho máte ráda za to, jaký je, nikoli za to, jakého byste ho chtěla mít. Zároveň ví, že ho po tak krátké době nemůžete znát dostatečně dobře, abyste mohla učinit jednoznačný závěr. Nemá to nic společného s tím, že by chtěl chodit s dalšími nebo že by měl fobii ze závazků. Prostě touží připadat si jedinečný a žádoucí. Chce vás dobývat. Být vítěz. Potřebuje jistotu, že by jeho partnerka nešla jen tak s někým, že si ráda vybírá a že si vybrala právě jeho. Jakmile ucítí, že je jeden z mnoha, případně náhražka za něco, co vám v životě chybí, přestane mít o vztah zájem. Pamatujte si: Čím déle ho udržíte ve stavu nejistého povědomí o svých záměrech a touhách, tím více se bude snažit a tím více se zamiluje.
