Jak si ti lidé obvykle vysvětlují, že – s nadsázkou vzato – jeden den partnera milují a druhý den ho nemohou vystát?
„Samozřejmě z toho mají v hlavě chaos, a to nejen ti, kteří vůči partnerovi cítí odpor, ale také ti z druhé strany, ti odvržení, kteří se svým partnerům zhnusili. Všichni společně mají obvykle snahu hledat, kde se stala chyba. ‚Ježíšmarjá, on už mě nechce, protože jsem udělala nějakou chybu!‘ slýchal jsem. Ale v lásce většinou nemůžete říct, kde se stala chyba (pokud ovšem nejde o žárlivost, která vztah rozbíjí)... Někdy se lidé sami sobě diví, co se to s nimi děje, proč jim ten druhý náhle tak silně leze na nervy. Je zajímavé, že ty pocity nemusí být vždy nepřátelské. Často říkají: ‚Já se s ním (nebo s ní) nechci rozejít, ale hrozně mi vadí, nesnesu ho (ji), ať se mne nedotýká...‘ Naprostá většina lidí tenhle problém dost psychologizuje, omílají výčitky: ‚Ty už mě nemáš rád!‘ Mívají sklony tvrdit, že z partnera se najednou vyklubal nečestný darebák. Přitom on za to nemůže! To je, jako kdyby říkali: ‚Je nemrava, protože mu nechutná svíčková!‘ Když mi chutná, tak to jídlo chci sám od sebe, když mi nechutná, nejím ho! A stejné je to také s láskou.“
Kde je hranice mezi tím, když partner ‚jen‘ leze na nervy, a mezi tím, když se začne nepřekonatelně hnusit?
„Jedna z podmínek lásky je, aby vám partner kožně ‚chutnal‘. Když vám ten druhý není kožně sympatický, nezamilujete se do něj. Já jsem se kožní dotykovosti hodně věnoval a zjistil jsem, že míra tohoto odporu a zhnusení se dá změřit právě tímto způsobem. Když vám partner jen leze na nervy, obvykle to neznamená, že byste nesnesla jakýkoli vzájemný dotyk. Ale když od toho druhého nesnesete žádné objímání, hlazení, líbání, začne vám být takzvaně kožně nesympatický – zkrátka hnusí se vám... Když jsem vyzpovídal klienty a ptal se jich, jak se ten jejich odpor vůči partnerovi vyvíjel, často jsem podle dotazů, týkajících se kožní dotykovosti, zjistil, že to přišlo doslova ze dne na den.“
Jak dlouho tedy obvykle trvá, než se láska promění v odpor?
„Osobně jsem se setkal s případy, k nimž docházelo výhradně v prvním roce vztahu. Je to velice rychlý proces. Vývoj do silného odporu trval obvykle tak 2 – 3 týdny. Když odpor pociťuje muž, většinou nebývá hned impotentní, ještě nějakou dobu je schopen styku, ale pak rychle dochází k nechutenství. U žen je to obdobné. Rozdíl je snad jenom v tom, že když začne muže odmítat žena, vyprovokuje u něj mnohem větší agresivitu, než když by tomu bylo naopak. Muž je totiž v podobných případech, kdy je odmítán a je mu dáván najevo odpor, schopen opravdu velké agrese.“
Když ve vztahu dojde k těmto extrémně záporným pocitům, má pak cenu ještě vůbec přemýšlet o jeho budoucnosti?
„Není to vyloučené. Zhnusení může být přechodné, mám zkušenosti, že někdy třeba odeznělo za 14 dní. Ale pokud trvá déle než měsíc, už bych tomu vztahu moc šancí nedával.“
