A tak mu navrhnete krátkou přestávku. „Odpočineme si od sebe. Dáme si pauzu. Bude lepší, když se nějakou dobu neuvidíme. Potřebuji být chvíli sama, abych si ujasnila pár věcí. Ostatně ty máš také o čem přemýšlet. Jsme spolu moc dlouho, skoro se nestýkáme s jinými lidmi a to je špatně. Bude to jen pár týdnů, maximálně půl roku a pak se k sobě zase vrátíme a uvidíme, co dál. Opravdu to nic neznamená, jenom se budeme chvíli věnovat svým koníčkům a přátelům. Ještě nám není ani třicet a žijeme jako důchodci...“
V romanticky rozháraných filmech, kde hlavní hrdinka potřebuje nutně „najít samu sebe“ a „ujasnit si, co vlastně od života chce“, se něco podobného děje skoro pravidelně. Aby se divák moc netrápil, že se dvojice, kterou si oblíbil, rozchází, režisér ji rozdělí jen na krátký čas a v rámci zachování happy endu ji dá ve většině případů zase dohromady. Oba protagonisté rychle zjistí, že přes všechny potíže je život s tím druhým lepší než bez něj. Funguje ale přestávka ve vztahu i ve skutečném životě?
Krabička poslední záchrany
Otázkou je, co od takové pauzy vlastně čekáte. Že se během ní vyřeší všechny problémy, které s partnerem máte? Jak by mohly, když je spolu neřešíte? Pokud doufáte, že stačí být chvíli od sebe a váš partner si uvědomí, co ztratil, změní se, bude si vás vážit a bude vás hýčkat jako krátce po vašem seznámení, jste naivní. Přestávka žádnou zázračnou proměnu nepřinese a to ani ve vašem, ani v jeho případě. A i kdybyste k sobě po návratu byli o něco pozornější, brzy se zase všechno vrátí do starých kolejí. Osmadvacetiletá zubařka Hanka má s přestávkami bohaté zkušenosti – téměř výhradně negativní.
„Kdykoli jsem se v minulosti dostala s partnerem do patové situace, navrhla jsem mu pauzu. Brala jsem ji jako takovou krabičku poslední záchrany. Pauza měla zlepšit všechno. Komunikaci, sexuální život, myslela jsem si, že k sobě dokážeme být upřímnější, tolerantnější, že si začneme více vycházet vstříc a budeme se o sebe více zajímat. Představovala jsem si, jak ve stejné chvíli každý v jiném bytě sedíme v křesle, zíráme do zdi a bojujeme s nutkavou touhou zvednout sluchátko. Pak mi došlo, že se moc dívám na televizi. Jeden z mých ex si našel jinou necelý týden po naší odluce.
Původně prý jen na sex, ale než jsme se k sobě stačili vrátit, zamiloval se. Jiný mi zavolal a upřímně mi poděkoval, že jsem měla tu odvahu dát mu prostor. Díky tomu si uvědomil, že já tou pravou nebudu. Další mě sice přemlouval, abychom to spolu znovu zkusili, a tvrdil, že je z něj úplně jiný člověk, ale to mu vydrželo jen chvíli. Jakmile si začal být jistý, choval se snad ještě o něco hůř než předtím, což v jeho případě znamenalo, že byl arogantní, ješitný a měl silné sklony k poroučení. Od té zkušenosti už si žádné pauzy nedávám. Nejsou k ničemu. Vztah, který nefunguje, žádná přestávka nezachrání a vztah, který funguje, může jenom rozbít.“
