A tak mu navrhnete krátkou přestávku. „Odpočineme si od sebe. Dáme si pauzu. Bude lepší, když se nějakou dobu neuvidíme. Potřebuji být chvíli sama, abych si ujasnila pár věcí. Ostatně ty máš také o čem přemýšlet. Jsme spolu moc dlouho, skoro se nestýkáme s jinými lidmi a to je špatně. Bude to jen pár týdnů, maximálně půl roku a pak se k sobě zase vrátíme a uvidíme, co dál. Opravdu to nic neznamená, jenom se budeme chvíli věnovat svým koníčkům a přátelům. Ještě nám není ani třicet a žijeme jako důchodci...“
V romanticky rozháraných filmech, kde hlavní hrdinka potřebuje nutně „najít samu sebe“ a „ujasnit si, co vlastně od života chce“, se něco podobného děje skoro pravidelně. Aby se divák moc netrápil, že se dvojice, kterou si oblíbil, rozchází, režisér ji rozdělí jen na krátký čas a v rámci zachování happy endu ji dá ve většině případů zase dohromady. Oba protagonisté rychle zjistí, že přes všechny potíže je život s tím druhým lepší než bez něj. Funguje ale přestávka ve vztahu i ve skutečném životě?
Krabička poslední záchrany
Otázkou je, co od takové pauzy vlastně čekáte. Že se během ní vyřeší všechny problémy, které s partnerem máte? Jak by mohly, když je spolu neřešíte? Pokud doufáte, že stačí být chvíli od sebe a váš partner si uvědomí, co ztratil, změní se, bude si vás vážit a bude vás hýčkat jako krátce po vašem seznámení, jste naivní. Přestávka žádnou zázračnou proměnu nepřinese a to ani ve vašem, ani v jeho případě. A i kdybyste k sobě po návratu byli o něco pozornější, brzy se zase všechno vrátí do starých kolejí. Osmadvacetiletá zubařka Hanka má s přestávkami bohaté zkušenosti – téměř výhradně negativní.
„Kdykoli jsem se v minulosti dostala s partnerem do patové situace, navrhla jsem mu pauzu. Brala jsem ji jako takovou krabičku poslední záchrany. Pauza měla zlepšit všechno. Komunikaci, sexuální život, myslela jsem si, že k sobě dokážeme být upřímnější, tolerantnější, že si začneme více vycházet vstříc a budeme se o sebe více zajímat. Představovala jsem si, jak ve stejné chvíli každý v jiném bytě sedíme v křesle, zíráme do zdi a bojujeme s nutkavou touhou zvednout sluchátko. Pak mi došlo, že se moc dívám na televizi. Jeden z mých ex si našel jinou necelý týden po naší odluce.
Původně prý jen na sex, ale než jsme se k sobě stačili vrátit, zamiloval se. Jiný mi zavolal a upřímně mi poděkoval, že jsem měla tu odvahu dát mu prostor. Díky tomu si uvědomil, že já tou pravou nebudu. Další mě sice přemlouval, abychom to spolu znovu zkusili, a tvrdil, že je z něj úplně jiný člověk, ale to mu vydrželo jen chvíli. Jakmile si začal být jistý, choval se snad ještě o něco hůř než předtím, což v jeho případě znamenalo, že byl arogantní, ješitný a měl silné sklony k poroučení. Od té zkušenosti už si žádné pauzy nedávám. Nejsou k ničemu. Vztah, který nefunguje, žádná přestávka nezachrání a vztah, který funguje, může jenom rozbít.“
Radikální řešení
Psycholožka Tereza Horváthová má podobný názor. „Odloučení partneři se k sobě vrátí pouze v mizivém počtu případů a ani poté není velká naděje, že jejich vztah přečká dalších pár měsíců. Na změnu nestačí přestávka. Lidé se nemění tak rychle a tak snadno, jak po sobě navzájem chtějí, a především velmi často nejsou schopni vidět všechny komplikace, které takové odloučení přináší. Pauza je dost radikální řešení, které nemá daleko ke skutečnému rozchodu, ale na rozdíl od rozchodu si partneři na sebe nepřestávají dělat nároky, což jim ve výsledku může spíš uškodit.
Na druhé straně se však každý z nás může dostat do situace, kdy potřebuje být sám, aby si odpočinul od každodenních pří a malých šarvátek. Spíše než oficiální pauzu bych v takových případech volila méně radikální řešení, které udělá stejnou službu, a přitom neztratíte nad situací kontrolu. Můžete se třeba sebrat a odjet na čtrnáct dní sama na chatu. Také si můžete zaplatit kupříkladu jazykový kurz v cizině a strávit nějaký čas s neznámými lidmi a v neznámém prostředí.“
A jak si to představuješ?
Až za ním přijdete s návrhem, že by vám prospěla krátká přestávka, připravte se, že budete vystavena obrovskému množství všetečných a podle naší zkušenosti i dost nepříjemných otázek. Jednak nebude vědět, co si má pod pojmem přestávka představit, a jednak v něm začnou hlodat pochybnosti. „Jak to myslíš, že si dáme přestávku? Proč neřekneš hned, že už tě to se mnou nebaví. Anebo někoho máš? No jasně, to jsem si mohl myslet, zamilovala ses do jiného a nemáš ani tolik odvahy, abys ke mně byla upřímná a pověděla mi to rovnou do očí. Hledáš si jenom záminky. Že nehledáš? Tak dobře, dejme tomu, že ti budu věřit. Jak si tu svou přestávku vlastně představuješ?
Budeme spolu pořád chodit, ale nebudeme spolu bydlet a nebudeme se vídat? Nebo spolu nebudeme pár týdnů chodit a budeme si moct dělat, co budeme chtít? Takže když jeden z nás bude během té doby druhému nevěrný, bude to vůbec nevěra? O co ti vlastně přesně jde? Chceš zjistit, jaké to je s jinými muži, abys pak nelitovala, že jsi o něco přišla? Vážně si myslíš, že se na to budu jenom tak koukat a čekat, až se ke mně milostivě vrátíš, jestli se vůbec vrátíš? A co s námi bude, až čas určený na pauzu, vyprší? Začneme tam, kde jsme skončili, nebo úplně někde jinde...?“ Na všechny tyto otázky byste měla znát odpověď dopředu...
Děti svého věku
Občas může přestávka jako jakási krabička poslední záchrany skutečně fungovat. Sice nezachráníte vztah jako takový, ale můžete zachránit sebe. Alespoň částečně, jak se to podařilo francouzské spisovatelce žijící v devatenáctém století a publikující pod mužským pseudonymem George Sand. George Sand prožila vášnivý vztah se spisovatelem Alfredem de Mussetem, opustila kvůli němu svého manžela, což bylo v té době zcela nemyslitelné, a nebýt opakovaného odloučení, kvůli kterému se nakonec od bohémského a divokého Musseta libujícího si ve výstřednostech, alkoholu, opiu a milenkách dokázala odpoutat, její láska by ji nakonec zničila.
„Nemohu žít s vámi a nemohu žít bez vás, můj drahý. Odjíždím z Paříže na venkov, abych si od vás odpočinula, protože nemám sílu dále zažívat závratě a pády. S vámi se střídají příliš rychle a já v sobě nacházím prudké city, které mě samotnou děsí. Utéct před nimi je pro mě jediným řešením, je to má jediná naděje na záchranu. S vámi je všechno příliš intenzivní. Nejen láska, ale také nenávist...“ Alfred de Musset se ke vztahu k George Sand vrátil v knize Zpověď dítěte svého věku a o jejich rozporuplné lásce byl natočen i film s Juliette Binoche v hlavní roli.
Když už se do něčeho pouštíte, musíte nést následky se vším všudy. Co vám hrozí?
1. Definitivní rozchod. Přestože jste původně opravdu plánovala pouze odpočinek, časem se projevilo ono sejde z očí, sejde z mysli, a vy jste si zvykla na život, do kterého vám nikdo nemluví. To samé platí i pro něj. I z toho důvodu by pauza nikdy neměla trvat příliš dlouhou dobu. Dalším důvodem je sex. Mohl by
mu začít chybět.
2. Bezesné noci. Klid, který jste si vysnila, se ne a ne dostavit. Od prvního dne se soužíte výčitkami svědomí, je vám ho líto a máte pocit, že jste to přehnala, protože co on si chudáček bez vás počne. Určitě chodí ve špinavém oblečení, neholí se, má věčně hlad, chodí do hospody a stýká se se samými nevhodnými kamarády, kteří teď určitě demolují váš byt.
3. Probuzená žárlivost. Namísto toho, abyste se skutečně věnovala sobě a svým přátelům, jak jste měla v plánu, abyste přemýšlela o tom,
co v životě chcete a co naopak nechcete, všechny vaše myšlenky ovládl on. Odluka ve vás může probudit nečekaně silnou žárlivost, která se vás nepustí. Jestliže si potřebujete ujasňovat o samotě, měla byste dopřát to samé i partnerovi. Ne že hned druhý den zpanikaříte a pošlete svou kamarádku na výzvědy, aby zjistila, co váš partner dělá...
4. Změna scénáře – toho vašeho samozřejmě. Nepočítejte s tím, že on bude sedět a pokorně čekat, až se jeho milované zase uráčí vrátit se zpátky. Mohl by vás také hodně překvapit. Psycholožka Tereza Horváthová říká, že žena, která navrhuje pauzu, je přesvědčená, že konečné rozhodnutí bude mít v rukou právě ona. Představy mají ale do skutečnosti daleko.
