Sedmadvacetiletá Leona vypráví o svém přátelství s Anetou: „Poprvé jsme se potkaly v prváku na gymplu. Hned se z nás staly spřízněné duše. Podobně jsme vypadaly, oblékaly se a líčily ve stylu etno. Obě jsme také v nedávné době přišly o někoho velmi blízkého a naše pouto posilovala i komplikovaná rodinná situace, oběma se nám totiž rodiče rozvedli.“ A pokračuje: „V šestadvaceti se ale Aneta seznámila s Tobiášem. V kině, kam jsme vyrazily spolu! A tím naše přátelství téměř skončilo. Zatímco ona se svým milým létala na exotické dovolené, kupovala dům a plánovala zasnoubení, mě vyhodili z práce, můj milostný život byl katastrofální a do toho všeho jsem si zlomila nohu. Aneta se mě sice stále snažila vrátit do svého života, několikrát mě zvala na večeři do naší oblíbené restaurace, ale já vždycky odmítla. Prostě se mi nechtělo nad sklenicí vína poslouchat, jak jí všechno vychází, zatímco já se trápím. Přiznávám, záviděla jsem jí.“
Pražská psycholožka Alexandra Hrouzková, www.mylifestudio.cz, ale uklidňuje tvrzením, že záchvaty závisti jsou naprosto běžné. „Většina z nás někdy jiné ženě něco záviděla, třeba postavu, pleť, profesní postavení, finance, partnera, přátele. Občasný pocit závisti nám ukazuje, co bychom také chtěly a co v mnoha případech můžeme mít, když se na to zaměříme,“ vysvětluje expertka a povzbuzuje: „Nic nepotlačujte, ale naopak to využijte ke svému poznání sebe samé a vlastnímu rozvoji.“
Kyselá jako šťovík
„Musím se přiznat, že jsem vyloženě alergická na Anetiny obrázky a komentáře na Facebooku. Lajků za své příspěvky se ode mě nikdy nedočká. Je nuda pořád sledovat vysmáté obličeje Anety s Tobiášem. Nejsem obzvlášť hrdá na své pocity a přiznávám, že se našemu osobnímu setkání vyhýbám. Mám totiž strach, že na mně pozná, jak moc jí závidím,“ líčí upřímně Leona. Jak se vypořádat s návaly kyselosti, které vůči kamarádce pociťujete?
„Pokud vás závist spíš sžírá, než stimuluje, je dobré zamyslet se nejen nad úspěchy společnice, ale i nad svým vztahem s ní. Do kdy vám přátelství fungovalo? Kdy to začalo skřípat? Co se změnilo? Čeho kamarádka dosáhla a vy ne? Vaše závist pramení z jednoho hlavního směru – ona je v něčem úspěšná. A vy jí to nedokážete přát, neumíte se s ní z toho radovat, protože vy jste ničeho v dané oblasti nedosáhla, a přitom jste pravděpodobně začínaly na podobné startovní čáře. Určitě se ale pokuste vymyslet, jak můžete dosáhnout úspěchu i vy, respektive v čem zazáříte. Jedině tak se návalů kyselosti zbavíte,“ radí Alex. Funguje to jako povzbuzující adrenalinová injekce, která v žilách rozproudí touhu po vyšších výkonech. Ale pamatujte si, že ve chvíli, kdy začnete vyšilovat a napadat svou přítelkyni, bude na pokání pozdě.
Když štěstí druhých bolí
Pětadvacetiletá Jana svou dlouholetou kamarádku Mirku málem ztratila úplně. Důvod? Žárlivost a závist. „Mirka měla vždycky snazší život než já. Narodila se v bohaté rodině, v osmnácti od rodičů dostala klíče od auta, ve dvaceti od bytu. Dva roky studovala v Londýně, kde potkala svého pana Božského. Oficiálně ho představila všem známým na zahradní party. Nesnesla jsem, že je centrem pozornosti, a tak jsem do sebe kopla pár panáků, abych tu hořkost utopila. Jenomže se mi rozvázal jazyk. Mirku jsem nazvala rozmazlenou nánou, která vůbec neví, jak drsný život je. Zírala na mě s otevřenou pusou a nezmohla se na odpověď. Druhý den mi došlo, jak zle jsem se zachovala, a tak jsem jí napsala omluvnou textovku. Neodpověděla, ale zanedlouho mi ve schránce přistálo svatební oznámení. Bude se vdávat na hradě ve Skotsku! Cítím se podvedená a odhozená, sama jsem už pár let single. Kam se poděly naše společné pařby plné koktejlů a sexu s náhodnými chlápky? Z Mirky se stane anglická panička a já zůstanu na ocet,“ chrlí ze sebe Jana. Podle Alex Hrouzkové ale máte ještě šanci.
„Pokud si držíte nadhled a vidíte, že závist neovládáte a dáváte ji najevo, jde o první krok, jak se s ní poprat. Většina zarytých závistníků totiž nemá ani tušení, jaké scény předvádějí. Takže pokud jste si svého chování vědoma, oceňte se za to. Přiznání je krok číslo jedna. Pak svou závist prozkoumejte skrz naskrz, zjistěte odkud pramení, a když zjistíte, co přesně závidíte a proč, pravděpodobně už se vám nestane, že se zachováte nevhodně,“ říká expertka. Janu sužují obavy, že přátelství je u konce. V hlavě si neustále promítá společné chvíle, kdy bylo oběma kamarádkám báječně. Určitě je dobré začít pravdivě popisovat vlastní pocity, a to přímo tváří v tvář.
Zkuste to třeba takhle: „V poslední době jsem cítila odpor, kdykoliv jsi mi vyprávěla o novinkách v tvém vztahu. Je mi to trapné, ale záviděla jsem ti. Proto jsem se chovala tak divně a naše vztahy ochladly. Přála bych si, abys mi porozuměla.“ V případě takového přiznání se ale připravte i na nesouhlasnou reakci: „Cože?! Jako kamarádka by ses se mnou měla radovat. Vůbec nemám chuť se s tebou po tomhle vídat.“ Naopak chápavá odpověď ale může změnu nastartovat a posunout vás dál. Dříve, než kvůli závisti pouto utnete, promyslete důsledky svého rozhodnutí. „Zavržení kamarádky jen proto, že je úspěšnější než vy, není šťastným řešením. Kdybyste takto ze svého života vyloučila všechny lidi, kterým něco závidíte, zůstala byste brzy úplně sama,“ varuje psycholožka.
Co dělat, když žárlí ona na vás?
Zrovna se vám začalo dařit, jenže tak nějak cítíte, že kamarádka se s vámi rozhodně neraduje. Inspirujte se následujícími tipy a vyřešte to!?V?klidu.
1. Přemýšlejte, co se s ní děje
Opravdu neděláte něco, čím byste mohla kamarádce lézt na nervy? Neprochází vaše blízká náhodou těžkým obdobím? Nepřipadá vám v poslední době trochu posmutnělá? Když se nám v životě daří, je náročné vcítit se do kůže druhých. Zkuste se vžít do její role.
2. Komunikujte, ale laskavě
Dejte si pozor na to, aby kamarádka už z tónu vašeho hlasu nepoznala, že jste podrážděná. Zkuste k ní promluvit konejšivě jako k dítěti. „Všimla jsem si, že se se mnou v poslední době necítíš v pohodě, a chci tě ujistit, že si můžeme kdykoliv promluvit. O čemkoli.“
3. Hlavně si nic nevyčítejte
Nedovolte závistivé souputnici, aby ničila váš úspěch. Je sice důležité soucítit s druhými, ale všechno má své hranice, i vaše empatie. Ona musí žít svůj život, jak nejlépe dovede, a vy taky. Buďte hrdá na svůj úspěch a věřte, že se co nevidět začne kamarádce dařit lépe.
