Osvobození
Lidí, kteří si jako Anna uvědomí hluboké pravdy jen na základě toho, že se s nimi prostě setkali, není tolik. Většinu z nás k tomu „dokope“ až nějaká překvapivá, náročná, dokonce traumatizující, nebo prostě jen výjimečná situace tak jako Ivanu. Až když jsme vydáni šancím a náhodám osudu, dokážeme se dotknout a nechat probudit dosud netušeným, uspaným a vlastně ospalým částem v nás. Jakoby se posunulo naše těžiště, které dosud spočívalo na něčem nebo na někom, co věci zařizovalo za nás. Život do nás drkne, vyhodí nás ze zajetých kolejí, ze zatížených těžišť a donutí nás najít si těžiště nové. Ideálně bude toto nové těžiště někde uvnitř nás. B
ohatý člověk může zůstat bohatým, ale měl by vědět, že se jeho vnitřní štěstí rapidně nezmenší, když zchudne. Manželka může zůstat oddanou manželkou, ale měla by vědět, že bude podobně radostnou osobou, i když partner odejde – na chvíli nebo navždy. Taková vnitřní nezávislost je opojnější než bohatství, rodinné zázemí nebo společenská oblíbenost. Je svěžejší než pohodlí jistoty. Je vlastně bezpečnějším útočištěm než jakékoli vnější bezpečí. A vlastně až díky ní si všechny své milodary a životní požehnání můžeme náležitě užít – beze strachu, že o ně přijdeme.
Muži a NEZÁVISLÉ ženy
- Podstatou partnerského vztahu je i jistá dávka závislosti jednoho na druhém. Nejedná se jen o závislost ekonomickou či citovou, je to závislost, která umožňuje rozdělení praktických úkolů, které společné soužití přináší.
- u mužů se více projevuje potřeba se o ženu postarat ekonomicky a prakticky. Ženy zase do vztahů vnášejí větší emoční podporu a vytvářejí závislost muže na rodině. V případě, kdy se chce žena chovat k muži nezávisle na jeho ekonomické a praktické podpoře a žít jen z podstaty vztahu, vzniká paradox. Chtít žít ve vztahu i vytvářet vše pro vlastní nezávislost je kontraproduktivní. Potřeba svobody a nezávislosti je v nás sice zakódována, ale je fajn uvědomi sit, že ne vždy si to myslí i naše nevědomí.
