Považujete omluvu za důkaz vlastní slabosti a domníváte se, že tím odkrýváte zranitelné místo? Omyl. Je to úplně naopak. Podle psychologů schopnost omluvy a uznání vlastních chyb souvisí s vyrovnaným životním postojem i sebehodnocením. Zjednodušeně řečeno – věty jako: „Promiň,“ „To jsem přehnal/a,“ „Byla to moje chyba,“ pronášejí ti odvážnější a silnější z nás.
Samozřejmě, že vám v žádném případě nedoporučujeme používat je ve chvíli, kdy je chyba jednoznačně na druhé straně (i tak však můžete udělat první vstřícný krok ke smíření). Pokud ovšem spácháte přestupek nebo dokonce ‚trestný čin‘ proti hladkému klapání vztahu vy, omluvu dlouho neodkládejte, ačkoliv bývá těžké ji vyslovit.
Získáte tím kromě odpuštění i velmi důležité plusové body. Muži totiž lépe než kdo jiný vědí, jak ztuha omluvy z člověka ‚lezou‘. Však jim také nijak zvlášť nejdou – podle statistik raději než slovy ‚žehlí‘ své přešlapy činy. Nejčastěji koupí růže, zorganizují romantickou večeři nebo se snaží partnerku naklonit na svou stranu sexem
s delší předehrou než obvykle.
1. Chvíli počkáte
V některých jedincích zůstávají pocity křivdy, zklamání a nespravedlnosti i několik dní po hádce. Zatímco muži obvykle snášejí stav, kdy pár spolu nemluví, bez větších problémů, ženám tichá domácnost velmi vadí. Není divu – ‚průměrná‘ žena použije za den až o 60 % více slov než ‚průměrný‘ muž. Nechceme mlčet, chceme si o problémech povídat.
Brzy vám začne být takový stav na obtíž a zauvažujete o prvním kroku ke smíření. Jestliže jste v hádce chybovala vy a cítíte výčitky svědomí, vyčkejte, až se partner uklidní, a potom se omluvte. Nespěchejte, určitý odstup vám oběma prospěje. Nepanikařte. Když odešel s kamarádem na jedno, neznamená to, že už se nikdy nevrátí.
