Vídáte se s partnerem obden, když on vestoje dosrkává ještě bublající kávu a vy s aktovkou v ruce pohlavkujete děti do auta. Pár let váš „byzy“ vztah možná běží na automatického pilota. Ale i ten se jednou unaví. Vědomí, že s někým sdílíme domov, nás snadno svádí k pocitu, že se nemusíme příliš snažit, a co se neudělalo dnes, napravíme jindy. Ale domov není vaše ložnice ani jídelní kout. Domov je to, co spolu s partnerem v ložnici nebo v jídelním koutě prožíváte – je to váš vztah.
Často zbytečně propadáme představě, že pokud na sebe s partnerem nemáme celý den čas, nestojí za to se snažit. Se vztahem je to však jako se cvičením – deset minut denně je lepších než hodina týdně. Nikdo z nás nemá čas – čas nelze mít, lze si jej jenom udělat! Čas si uděláme na věci, na kterých nám záleží. Na práci, na děti, na kafe s kamarádkou, na nákupy, na oběd u rodičů, na dovolenou... Záleží vám na vašem partnerství? Potom jistě i v tom největším shonu na něj najdete chvilku. Zkuste zavést některé z následujících tipů do manželského života a uvidíte, že čas není proti vám.
1. Nevzdávejte se společných chvilek jen proto, že jsou krátké. Přivstaňte si o půl hodinky a dojděte si vedle do kavárny na ranní kávu. Doprovoďte před cestou do práce partnera ke stánku s novinami nebo se spolu aspoň projděte za roh pro čerstvé croissanty.
Čas: patnáct minut týdně.
2. Dotýkejte se a objímejte co nejčastěji. Při loučení a vítání se místo „brejden“ půl minutky podržte v náručí. Další půl minutku najdete pod zahřátou peřinkou po probuzení a před spaním. Neodbývejte tělesný kontakt jen proto, že už to spolu táhnete patnáctou sezonu.
Čas: dvě minuty denně.
3. Pokud jste už v sladkém limbu, když se váš partner vrací z práce, připomeňte mu, že tu jste, něčím víc než cedulkou „Večeři máš v troubě, troubo“. Necháte-li mu občas na stole láhev jeho oblíbeného vína, strčíte mu do kapsy županu nejmilejší doutník s lístkem „Odpočiň si, lásko“ nebo mu jednou za čas schováte v přihrádce auta milované bonbony dětství, říkáte tím něco velmi důležitého: Nevídáme se tak často, ale myslím na tebe! Dělejte podobné drobnůstky nenápadně a nechtějte po něm, aby vám druhý den skládal ódy. V hloubi duše bude vědět, že někomu na něm záleží. A že tím někým jste právě vy.
Čas: deset minut týdně.
4. Je-li málo času, máte tendenci vyřizovat jen to nejnutnější. Ve stresu nám jako nejnutnější připadají každodenní záležitosti – kdo zaplatí účty, vyzvedne děti ze školy... Změňte žebříček hodnot a zjistíte, že když najdete pět minut na praktické věci, vyšetříte jistě i minutku šestou na osobní drobnost. „Jak ses vyspal?“ „Rozesmálo tě dneska něco?“ Nenechte se odradit tím, že odpovědí na vaše otázky možná bude jen „Hm“. Pokud se vás manžel nezačne na podobné věci ptát sám, přihoďte to sama: „Zdálo se ti něco? Mě dneska ve snu tvoje prababička učila hrát na kytaru.“
Čas: minuta denně.
5. Že jste spolu už mnoho let, neznamená, že si nemůžete smluvit rande. Naopak! Aspoň jednou za měsíc spolu udělejte něco mimo zajeté koleje. Jděte bruslit, pronajměte si lodičku, udělejte si výlet do města, ve kterém jste ještě nebyli. Je důležité, abyste se vídali i v jiných prostředích než obývák a supermarket.
Čas: dvě hodiny měsíčně.
6. Pokud máte neodkladně nabitý diář, jednou za měsíc předstírejte, že váš partner je neodkladným pracovním jednáním, a zapište si jeho jméno s poznámkou OBĚD.
Čas: hodina měsíčně.
7. Nenechte se zmámit iluzí, že když s někým žijete, víte o něm všechno. Položte někdy partnerovi tu nejobyčejnější otázku: Jak se máš? Zajímejte se ale i o odpověď. Spustí-li o tom, co bylo včera v práci, nechte ho vymluvit, ale pak upřesněte: Ale jak se cítíš TY?
Čas: podle potřeby.
8. Kontrolujte se, jak moc mluvíte o práci. Žijete-li osmdesát procent bdělého života v zaměstnání, je přirozené, že to bude hlavní téma vašich rozmluv. Hlavní však neznamená jediné.
Čas: přiměřeně.
9. Sdílejte s partnerem emoce. Pro manželství je důležitější, aby věděl, že jste dnes smutná, než že máte poradu. Učte se předávat nejen to, co prožíváte, ale hlavně jak to prožíváte.
Čas: co nejčastěji.
10. Usilovně hledejte aspoň jednoho společného koníčka – partie tenisu, vyjížďky na motorce, koncerty klasické hudby... Nejenže budete spolu, ale navíc opepříte to, co spolu prožíváte.
Čas: hodina týdně.
11. Pokud na sebe máte jen sobotu dopoledne, nakládejte s tímto vzácným časem chytře. Odpusťte si dlouhý nákup v hypermarketu a podnikněte něco „divného“. Piknik v parku, kde si dáte celá rodina snídani a zaházíte létajícím talířem, vás jistě sblíží víc než tlačení nákupního vozíku mezi regály. Improvizujte, abyste se už od pátku těšili, co spolu budete dělat. A střídejte se v tom, kdo každý druhý týden vymyslí program. Nebojte se, ten nákup stihnete také.
Čas: dvě hodiny měsíčně.
12. Přemýšlejte o partnerovi. Zastavte se na sekundu na dvě a podívejte se na partnera. Zkuste si představit, jak se zrovna v téhle minutě cítí. Nemusíte na něj mluvit, jen mu věnujte pozornost. Tím s ním navazujete hluboký kontakt.
Čas: kdykoli.
13. V zaneprázdněnosti hrozí nebezpečí, že se buď budete hádat příliš, nebo málo. Problémy chtějí být řešeny právě ve chvíli, kdy se dějí, ne až na svatého „Jindy“. Časově náročný vztah si je vyžaduje řešit o to bryskněji, jinak se vám budou nesnesitelně kupit jako špinavé prádlo. Neodkládejte je jenom proto, že se přece vídáte tak málo. Naopak – řešte je co nejrychleji. Nakonec se naučíte, že i řešení nepříjemných problémů je vaší chvilkou jeden pro druhého.
Čas: dle potřeby.
14. Nemůžete všechno oddřít sama – je nutné, aby se do podobné snahy alespoň trochu zapojil i váš partner. Mluvte s ním o tom, že vám chybí a že byste ráda se společným časem zacházela moudřeji. Postupujte citlivě a nevytvářejte moc velký nátlak, aby partnera nepřepadla panika z toho, že po něm chcete jenom ještě nabitější denní program. Máte-li na vašem vztahu skutečně zájem, převrátíte nedostatek času ve výhodu – místo toho, abyste si byli stále cizejší, budete si stále vzácnější.
