Zkusme to elegantněji! Pečujme o sebe pravidelně a s láskou, a když uděláme chybu, prostě si řekněme: „Jak fascinující!“
Jedna z nejhorších rad, pokud možno od někoho pěkně štíhlého a vyřčená blahosklonným tónem, je: „Prosím tě, co furt řešíš, musíš se mít ráda taková, jaká jsi. Buď sama sebou!“ Jenže mít opravdu ráda sama sebe se vším všudy – tedy i se špeky, celulitidou, popudlivou povahou a jinými nepěknými vlastnostmi – je občas nemožné.
Spíš se často cítíme jako jeden depresivní chlapeček z vyprávění: Když měl své horší chvilky, chodil sem a tam po pokoji se sklopenou hlavou a mumlal si „Chci být sám, chci být sám, chci být sám. Sám. I bez sebe.“
Když vás někdo vyzve k tomu být sama sebou, může vás to snadno naštvat, ale stejně tak máte možnost vzít tuhle radu na milost. Ostatně co kdyby to náhodou přece jen fungovalo? Začněte odpověďmi na další otázky. Kdo vlastně jste? Kým máte vůbec být? Jistě, je těžké najít odpověď i pro filozofa, natož pro vás. Zužte okruh témat a soustřeďte se jenom na tělo. Jaké máte představy o sobě, o svém těle, jak byste chtěla vypadat? Odpovězte upřímně. Nelíbíte se sama sobě?
Pak konkrétně popište proč. Jaké k tomu máte důvody? Kila navíc? Věk? Uvažujte realisticky. S něčím lze něco dělat víc, s něčím míň. Věk nezměníte, ale vzezření změnit můžete... Ovšem s ohledem na svou tělesnou konstituci, samozřejmě. Každý máme nějakou. Jste-li jablko, jen těžko budete zítra hruška.
Jste-li vyloženě slovanský typ, nemučte se představou, že jednou budete jako Twiggy. Jste-li od mimina drobná a klučicí jako Twiggy, nedoufejte, že někdy budete žena krev a mlíko jako Emmanuelle Seigner z Polanského Hořkého měsíce... Jakmile pochopíte, jaký typ ženy jste, a dokážete to respektovat, nesmírně se vám uleví.
