Soupeří se i o mámu
Mezi sestry často vstupuje boj o maminčinu pozornost a přízeň. Matce prostě nelze upřít místo „prvního člověka v životě“. Navíc bývá pro dívky prvním vzorem, kterému se chtějí podobat.
Když pak do rodiny vstoupí další žena, tedy mladší dcera, může tu starší zasáhnout nejen žárlivost, že se milovaní rodiče najednou věnují někomu jinému, ale taky to, že už holčička nemá ženský vzor jen pro sebe. Mnohé dívky tím netrpí, naopak se snaží napodobit mámu i v péči o mimino, honem opráší kočárek a panenku. Některé ale můžou nelibě nést, že se po mamince začíná opičit i někdo jiný.
Máme jiné povahy
Říká se, že rodiče si člověk nevybírá. Sourozence taky ne. Dostane je a basta. Musí s nimi žít a počítá se s tím, že s nimi bude zadobře, stanou se jeho nejbližšími lidmi. U přátel je to jiné, do života si přizveme jen toho, kdo nám vyhovuje, má podobné názory, zájmy, jeho povaha nám nevadí. Ruku na srdce – kdybyste se vy ženy seznámily s někým, kdo bude přesně jako vaše sestra, nabídly byste mu kamarádství? Anebo, byla by vám blízká kolegyně, která by hodně připomínala vaši sestru? Možná ano, možná ne.
Pro sestry sester* Vy i vaše sestra jste originální a jedinečné, uvědomte si to. * Hledejte, co vás spojuje, ne co vás rozděluje. * Mějte trpělivost, mnohé sestry k sobě našly cestu až v dospělosti nebo ve zralém věku, nevzdávejte to. * Pokud to jde, utřiďte si spolu vzpomínky na dětství. Jak to která viděla, co ji těšilo, co štvalo? Možná budete hodně překvapené. * Netrapte se tím, že je vám kamarádka bližší než sestra a víc se jí svěřujete, je to normální. * Naznačte tu a tam sestře, co pro vás znamená nebo jak je skvělá. Říkáte to partnerům, rodičům, dětem, proč ne i svojí ségře? |
Příroda namíchá geny od předků tak, že i sourozence vzešlé ze stejného otce a matky vybaví zcela rozdílnými vlastnostmi a povahami. Letory dětí v jedné rodině si pak nemusí vyhovovat, můžou na sebe dokonce narážet.
Co vnášejí rodiče?
Významná psycholožka Jiřina Prekopová se netají tím, že se sblížila se sestrou, až když jim oběma bylo přes sedmdesát. Jako mladší dcera matky, která si jako druhé dítě velice přála chlapce, stála stranou. Její sestra Marie byla maminkou vyzdvihovaná, Jiřina se cítila míň milovaná.
„Na mě byla Maruška hodně přísná, vychovávala mě, cepovala. To mi vadilo. Časem jsme si ale vysvětlily, jak jsme naše dětství vnímaly. Ona na mě žárlila, když jsem se narodila, přišla o své výsadní postavení. Rozhodla se ho tedy získat tím, že se o mě bude bezchybně starat,“ vypráví doktorka Prekopová, která před pár lety vydala knihu Prvorozené dítě.
Dodává, že ve vztahu mezi sourozenci velmi záleží na tom, jak své děti vnímají rodiče. Koho chtěli, na koho čekali, jak se na to které děcko těšili, o které se víc báli, dokonce proč se je rozhodli mít. Co si do svých potomků promítají, co od nich očekávají. Zda jsou sami jedináčci, nebo z více dětí, jakou zažili výchovu. Jak byli vyzrálí, když ten který potomek přišel na svět, jaký měli mezi sebou vztah a jak se ten vztah dál vyvíjel…
Záleží na kombinaci
Kromě toho hraje podstatnou roli i to, co nejde nijak ovlivnit, tedy pohlaví sourozenců. Záleží na tom, jestli v rodině vyrůstá kluk a děvče, dvě dívky, dva kluci, anebo jestli je sourozenců víc. „Podstatnou úlohu má také věkový rozdíl mezi dětmi,“ dodává Jiřina Prekopová.
Pro rodiče a prarodiče sester* Nesrovnávejte je! Berte je a vychovávejte jako dva originály. * Zaměřte se na kladné vlastnosti a schopnosti každé z nich. * Nechtějte mít dvojčátka narozená s odstupem několika let, sestry nemusí dostávat stejné hračky, nosit stejné oblečení a dělat to samé. Dokonce ani skutečná dvojčata ne! * Pro starší dceru nebo vnučku nevymýšlejte dopředu žádné úkoly a nesvazujte ji žádnými rolemi, nechte sestry, aby si k sobě našly cestu samy. * Oběma dětem věnujte pokud možno stejně času a pozornosti. |
Uznávaný dětský psycholog Zdeněk Matějček říkával, že starší děcko většinou pečuje a mladší vzdoruje. V případě dvou sester to tak bývá, dříve narozená má pocit, že se musí starat o menší sestřičku, dokonce se staví do úlohy jejího vzoru. A mnohé mladší sestry se snaží z tohoto postavení vymanit.
Podobně se vůči starší starostlivé sestře může chovat i mladší bratr, nebo naopak rád přijme postavení opečovávánka, což mu může zůstat do života.
Jestliže se jako první narodí chlapec a po něm dívka, jako by nastal správný model: ochránce a jeho dáma. Ani ten se ovšem nepodaří vždycky, opět záleží na povahách dětí, věkovém rozestupu… Některé ženy nerady vzpomínají na to, jak měly pořád za zadkem staršího bráchu, nebo z nich vyrostou křehulky, které si bez muže nevědí rady.
Očekáváme a srovnáváme
Děti se na příchod sourozence připravují i očekáváním. Jaké to bude, až se narodí miminko? V tom je všelijak směrují rodiče a prarodiče. Maminka ti přiveze sestřičku. Budeš mít doma živou panenku. Budeš jí půjčovat hračky? Všechno ji naučíš, budeš pro ni vzorem. Mnoho z těch vět udělá v dětské hlavě zmatek. Nastaví očekávání, které se potom nevyplní podle představ, a může přijít rozčarování.
V neposlední řadě se na vztahu sester podepisuje i to, jak se je (ať už vědomě, či podvědomě) snaží jejich okolí srovnávat. Stává se to také v případě dvou kluků, o něco méně u sestry a bratra. „Podívej se, Anička mnohem líp jí a roste,“ slýchává mladší sestra. Nebo: Má lepší známky, v tvém věku už uměla číst, míň se vzteká, ochotněji si čistí zuby…
Mladší dcerku toužící po tenise rodiče přihlásí na zpěv, protože už tam chodí ta starší. Navléknou ji do červené mikiny stejně jako tu starší (vždyť je to přece tak roztomilé!), anebo po té starší. Častěji se hledá, v čem jsou sestry stejné – ne to, v čem jsou originální.
