Koncepce The Sims má relativně dlouhou tradici na platformě PC, kde se první hra s tímto názvem setkala s obrovským úspěchem už před více jak třemi lety. Vydání pro GameCube, jakož i pro ostatní konzole (před časem vyšla na BonusWebu recenze PS2 verze), je na světě sice kratší dobu, ale nějaký ten měsíc už se na výsluní zájmu majitelů jednoduchých krabiček hřeje také. Celá ta všude oblíbená záležitost je postavena na jednoduchém předpokladu, že za určitých okolností může být běžný život zábavný, zejména dá-li se uložit a na čas vypnout. Jen si to představte - poroučíte člobrdům, co mají dělat, co nemají dělat, vykecáváte s jinými člobrdy, stavíte a vylepšujete jim příbytky, pipláte si je, staráte se o ně... domeček pro panenky? Připadá vám to ve vašem věku ponižující? Ale no tak, jen se podívejte, jak je to všechno pěkné, 3D engine, rotace kamery, umělá inteligence, mikromanagement, co to jen na chvilku vyzkoušet, ze studijních důvodů, a pak hned půjdete dělat něco užitečnějšího, to zní dobře, ne? Problém je, že v tomhle stadiu už vás hra má téměř v hrsti a pokud nejste opravdu mimořádní morousové zjistíte, že jste u ní nejenom strávili víc času než jste chtěli, ale dokonce máte tendence se k ní vracet a to i přes všechny její nedokonalosti a frustraci, která se občas během hraní dostavuje.
Pajduláci pod vaší kontrolou mohou vykonávat různé činnosti, které mají různé vlivy na uspokojování jejich potřeb a některé dokonce vylepšují jejich vlastnosti a schopnosti. Docházení na záchod, uklízení po sobě, jídlo, hygiena, zábava, všechno, co děláte (nebo většina z vás) každý den, je tu ve zjednodušené formě obsaženo. Ovlivňováni charakteristik je trochu podobné stylu RPG - pokud na sebe budete mluvit do zrcadla, přibudou vám body osobního kouzla, cvičením si zlepšíte kondici a podobně. Tyto vlastnosti pak ovlivňují vaše pracovní výsledky, čili řečeno polopaticky, podle toho jakou kariéru si budujete, budete vždy kromě jiného potřebovat na povýšení též určitou úroveň v jedné nebo více souvisejících vlastnostech.
V základním režimu „Get A Life“, který jediný je přístupný hned od začátku (a ve kterém se dají odemykat jiné režimy a nové předměty k zakoupení do domácnosti) jde v zásadě o jediné - plněním úkolů jako „najdi si práci“, „vylepši svůj domov“ nebo „vychovej dítě“ postoupit do dalšího ze šesti levelů a postupně tak dojít na konec hry. Soustředit se na tyto věci vám samozřejmě znemožňují potřeby vašeho Sima v kombinaci s nedokonalostí simulačního
modelu. Například k tomu, aby panák vstal od stolu a šel dělat něco jiného, musí dokončit sekvenci vstávání včetně konečného postavení se na určené místo, až potom se teprve sebere a jde si po svých. Případně se může stát, že se dva Simové sejdou na jednom záchodě, což vyústí v hádku a v to, že se ani jeden z nich nevyprázdní, dokud se nedohodnou, kdo z nich využije toaletu první. To jsem vám takhle jednou navazoval přátelství s jednou sousedkou před svým barákem, povídali jsme si a skvěle si rozuměli, když tu močák, mrška, začal se hlásit o pozornost. Řekl jsem si, však ona tu chvilku počká a vyrazil jsem směrem koupelna. Slečna na nic nečekala a vydala se za mnou! Po krátkém porozhlédnutí v předsíni a zaregistrování zanedbaného akvárka, v němž rybičky vzpomínaly na ty časy, kdy přes sklo bylo vidět až do knihovny a seshora občas padalo jídlo, zamířila neomylně do správných dveří. Můj svěřený Simák takový vpád do soukromí samozřejmě nerozdýchal a řádně sousedce vyčinil, pročež nasbírané bodíky našeho vztahu klesly zpět na bod mrazu, naprdnutá slečna odkráčela domů a emocemi přemožený panák pustil svou tekutou zásobu na podlahu.
Aby se takové věci nestávaly, případně se jejich dopad snížil na minimum, je potřeba osvojit si správné postupy k vykonávání určitých činností, což může být někdy zajímavé, jindy frustrující, každopádně ne vždy je to intuitivní a vyžaduje to hodně trpělivosti. Je tedy třeba počítat s tím, že aby vás hra skutečně bavila co nejvíce, budete se do ní muset trochu ponořit,
protože samotný atraktivní koncept nevydrží na dlouho. O něco lepší je to ale s režimem „Play the Sims“, ve kterém se volnou, k ničemu vás nenutící formou staráte o jednu ulici, respektive je možné v této ulici vybrat jeden dům či pozemek, na kterém nový dům sami postavíte a vybavíte, o ten i s jeho nájemníky poté pečujte a když vás jeho obyvatel nebo obyvatelé omrzí, přepnout na ovládání sousedů, kteří vás předtím chodili navštěvovat.
V každém z obou módů hry je rovněž obsažena možnost hry dvou hráčů. Jak je to v Play the Sims je asi každému jasné, ovšem zajímavá specialitka čeká na ty, kdo splní určité úkoly v Get the Life. Jde o bonusové minihry, každá s jednoduchým úkolem, přičemž vyhrává ten hráč, kterému se tento úkol podaří splnit lépe. Abych vám to přiblížil, například v první z nich se oba hráči nacházejí v muzeu a kolem je spousta jiných lidí, se kterými se tak nějak znáte „z minula“, aby to nebylo na hlavu. No a z těchto lidí je potřeba vymámit nějakou tu zaokrouhlenou sumičku. Samozřejmě kdybyste k nim jen tak přišli, zapnuli jim knoflík u košile a řekli si o bakšiš, asi byste neuspěli, takže si s nimi povídáte, s opačným pohlavím i zaflirtujete, a čím víc si ten druhý bude myslet, že vás zná, tím víc vám bude ochoten půjčit. Jednoduché, navíc velice zábavné, však si to vyzkoušejte sami.
Na začátku jsem se letmo zmínil o příjemném 3D enginu, na kterém hra běží, a také o snadno nastavitelné a rotovatelné kameře, u které bych občas přece jenom uvítal možnost ještě většího přiblížení herní plochy. Stěny domu je možné nechat neprůhlednými, nebo určit, aby se zprůhledňovaly před kurzorem, případně je zcela zneviditelnit, takže o přehlednost není potřeba mít obavy. Textury, jimiž jsou jednotlivé objekty potaženy, jsou občas o něco rozmázlejší, než by se některému hnidopichovi líbilo, ale v zásadě není co vizuální stránce vytýkat. Co se vytknout dá je občasné zacukání, kdy mechanika na vteřinku zahrabe a jede se dál. Trochu mě taky zlobil interface, jehož provedení není vždy dokonale přehledné a uživatelsky příjemné; jistě by se dal navrhnout o něco lépe.
Zvuky ve hře na tom nejsou nijak zázračně. Na jednu stranu zní třeba drnčení telefonu, chroustání drtiče odpadků a většina podobných věcí jakž takž autenticky, na druhou stranu hlasové projevy Simáků při činnostech, jako je čtení nebo hraní si na počítači mě vyloženě iritovaly ani ne tak provedením, jako hlavně tím, že nejsou vyráženy z hrdel panáků jen občas, ale v celém průběhu dané činnosti, což z nich teprve činí cosi otravujícího. Rozhovory mezi nimi jsou na tom lépe, ani tady se však autoři tomuto nešvaru úplně nevyhnuli. Když jsem se ale tak rozjel v tom hořekování nad některými nepříliš povedenými zvuky, sluší se taky připomenout hudbu v menu, která je skutečně nádherná.
Máte-li z recenze, z hraní PC verze, z kamarádova vyprávění nebo z tajuplných hlasů ve vaší hlavě dojem, že je to něco pro vás, neváhejte. Pakliže pořád přešlapujete (a není to tím, jak čekáte, až vám kdosi zavelí ústup ke koupelně), možná vás od utrácecího úmyslu zradí fakt, že je ke hře zapotřebí velká (251) paměťová karta, případně vás povzbudí informace o příslušnicích něžného pohlaví v zástupech hru The Sims adorující a za obrazovkami, na nichž ji někdo hraje, se otáčející. Případně pokud jste asociálové, možná se zde konečně naučíte základům společenského života nebo života vůbec.
| The Sims | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
