Suikoden III - první dojmy

  • 10
RPG stavidla na PS2 se protrhávají velice pomalu a neochotně, rozhodli jsme se jim tedy trochu napomoci a přicházíme s prvními pocity z právě rozehraného dobrodružství v pořadí již třetí kapitoly série Suikoden od Konami.
Suikoden III

Majitelé PSX, kteří propadli kdysi opravdu masivní vlně RPG her, si jistě budou pamatovat na skvělé RPG Suikoden i jeho vyšperkované pokračování Suikoden II. Vedle již tradičně výborného příběhu tato série nabízela povedený systém vylepšování postav, spoustu miniher, zábavné souboje, masivní bitvy velkých armád a možnost, respektive nutnost, vlastnit a upravovat si k obrazu svému velké hradní sídlo, které mohlo obývat přesně 108 postav, jež bylo nutné současně s postupem hrou přesvědčit o tom, že se jim život v komunitě bude určitě líbit. Všechny tyto prvky a ještě něco navíc slibovali tvůrci i v díle třetím. Své sliby díky bohu splnili, ale způsobem, který nemusí vyhovovat každému.

Na první pohled nejvýraznější změnou je přechod od nádherné 2D grafiky do 3D, což se týká jak postav, tak i herního prostředí. Hráči, co mají zkušenosti s předchozími díly se s touto skutečností budou asi poněkud těžce smiřovat, evoluce se však zastavit nedá. Naštěstí jsou prakticky veškeré (až na výjimky) textury detailní, což platí i pro cel-shadované postavy, které díky propracované mimice obličejů mohou mnohem lépe než dříve vyjadřovat během konverzace své emoce. Tvůrci jsou si toho samozřejmě vědomi a proto si detailních záběrů na hovořící postavy užijete opravdu dost. Velká škoda, že se jako již tradičně nedostalo na dabing, alespoň hlavních příběhových postav. Charakter každé z nich by tak mohl býti vykreslen ještě dokonaleji a hráči by se jistě se svým herním alter-egem sžili mnohem lépe a rychleji.

Suikoden III

Vraťme se však ještě na moment ke grafice, respektive k problému, který s sebou přenesení do 3D rozměru přináší. Řeč je samozřejmě o použitém kamerovém systému. Stalo se již tradicí, že při přechodu do 3D dají tvůrci hráčům do rukou možnost alespoň částečné korekce úhlu pohledu. Právě zde se však nachází jeden z největší problémů Suikoden III. Konami vsadilo na systém statické kamery a rozhodně nelze tento krok označit jako správný. Stává se docela často, že na určité místo není kvůli překážce ve výhledu vidět. Jasný příkladem budiž situace z hraničního města Caleria, kde se dveře hostince nachází důmyslně ukryté za masivním sloupem, na nějž je zacílen i pohled kamery. Několik minut jsem tak naslepo, jen podle malé mapky v rohu obrazovky, pobíhal okolo dveří a mačkal příslušné tlačítko, než jsem se konečně trefil a vítězně stanul v hostinci. Mít možnost, okamžitě si objednám vychlazenou dvanáctku a pořádně to oslavím.

Poměrně výraznou změnu prodělala také herní mapa. V obou předchozích dílech bylo možné cestovat libovolně z místa na místo. S tím je však nyní konec. Stejně jako např. ve FFX jsou jednotlivé lokace na mapě znázorněny ikonou a hráč se mezi nimi pouze přesouvá. Problém spočívá v nechtěné návštěvě některých lokací, jež leží při cestě do žádaného místa a nelze je ani napodruhé přeskočit. Potuluje-li se hráč po mapě s cílem nasbírat v soubojích co nejvíce zkušeností, možná to až tak vadit nebude. Je-li ovšem účel cesty čistě obchodní, kdy jde o to, v jednom městě nakoupit a jinde zase odprodat, je to nanejvýš otravné. V tomto kontextu je Suikoden III třeba zdůraznit, že obchodování je v jistých momentech jediným zdrojem rychle a vcelku snadno vydělaných financí, jež poté slouží k nákupu magických run, ingrediencí pro vaření, různých lektvarů a také k zaplacení služeb u mistra kováře.

A ve výčtu novot oproti předchozím dílům můžeme směle pokračovat. Například soubojový systém. Tvůrci jej docela výrazně překopali - byť se nedá říci, že by tím dosáhli jejich větší atraktivity. Souboje jsou sice tahové a může se jich účastnit (obvykle také účastní) až 6 lidí, ale co do strategických možností jsou značně omezené. Pravděpodobně pro zrychlení celkového průběhu soubojů je vaše parta rozdělena na tři dvojice, kde není možné zadávat jednotlivým postavám v dané dvojici různé příkazy. Zadáte-li tedy jedné z postav útok magií, nelze již ovlivnit činnost postavy druhé, která tak provede obyčejný manuální atak, což se v mnoha případech rovná jisté smrti. Další nelogičností je nemožnost předávání předmětů mezi dvojicemi. Často tak dochází k paradoxním situacím, kdy jedna dvojice téměř umírá a nemá jediný lektvar, zatímco o pár centimetrů vedle stojící postava jich má plný - pomyslný - baťoh, ale nemůže jim darovat ani jeden.

Vedle klasických střetů se, stejně jako v minulosti, dostane i na bitvy velkého rozsahu, jež se také nevyhnuly přepracování. Neprobíhají již stylem boje dvou chumlů vojáků, v nichž obvykle hrála prim početní převaha, ale celá armáda je rozdělena do několika jednotek Suikoden III vedených (obvykle) hlavními příběhovými postavami. Hráč pak tyto jednotky posunuje po daných trajektoriích, než dojde ke střetu s nepřítelem. Poté se objeví klasická soubojová obrazovka, jež se od té standardní liší pouze omezenými možnostmi zadávání příkazů. Velké bitvy jsou tak prozatím jedním z mála momentů, který působí výrazně lepším dojmem než v předchozích dvou dílech. Nabízejí mnohem více strategických možností a k vítězství nestačí pouze na hlavu porazit soupeře, ale je nutné i splnit zadané úkoly. A ty se díky bohu, nebo spíše invenci vývojářů, často v průběhu mění.

Z dosud uvedených faktů by se mohlo zdát, že Suikoden III jako další díl v slavné RPG sérii docela propadl. Tak tomu ovšem rozhodně není. Dosud jsme se totiž ani slůvkem nezmínili o zbrusu novém a zdá se, že skvěle fungujícím Trinity Sight Systému, neboli podání příběhu z několika různých úhlů pohledu. Znamená to, že si hráči stejné situace prožijí v pomyslné kůži několika postav, pokaždé do nich půjdou s jinou motivací a pokaždé budou průběh těchto scén vnímat naprosto odlišně. Až po dohrání tak dostanou ucelený obrázek o tom, co právě spolu s herními hrdiny prožili. Proto tento prvek a celkové vyznění příběhu blíže rozebereme až v recenzi. Stejně jako skvělé minihry, postupné obydlování a vylepšování hradu a několik dalších aspektů, jež nelze, po zhruba 20-ti hodinách hraní, ještě dost dobře posoudit. Jedno je však už nyní jisté. I přes poměrně značnou počáteční skepsi se Suikoden III začíná pomalu ale jistě vybarvovat v mnohem jasnějších barvách. Vedle spousty negativních změn - oproti předchozím dílům - obsahuje i velké množství prvků povedených a originálních. Zůstaňte tedy na příjmu, protože se vám v dohledné době ozveme s plnohodnotnou recenzí.


Témata: dabing