Jelcinův autobiografický román, strana 12, čtvrtý odstavec: "Jak bych se popsal pár slovy? Svaly jako Einstein a chytrej jako Rambo..."
Když se tak zamyslím nad naprostou většinou českých adventur, musím konstatovat, že si za těch šest let své existence vytvořily svůj vlastní a zcela specifický herní žánr. Naprosto totiž ignorují současné komerční pravidlo "lepší engine a 3D grafika = větší úspěšnost na trhu" a po technické stránce stále připomínají dnes již klasiky z první poloviny devadesátých let. Právě z tohoto důvodu může spousta lidí tvrdit, že "zaspaly dobu" a že nemají ani tu sebemenší šanci konkurovat moderním a technicky dokonalým 3D adventurám, jenže ono to tak není. Ba co víc, je to úplně obráceně. Kdykoliv vyjde nová česká adventura, stane se okamžitě nejprodávanější hrou na českém trhu a v žebříčku prodejnosti tvrdě zadupe i o několik tříd kvalitnější zahraniční produkt. Čím to asi je? Že by českým dabingem? Tradičním českým humorem? Nebo snad nízkou cenou? Inu, kdo ví, pravděpodobně kombinací všech třech dohromady. Lidé "zvenčí" to nechápou, my si ale mneme ruce, protože když český výtvor svým úspěchem kraluje nad těmi zahraničními, dokáže to vždy potěšit.
Pravděpodobně naprosto stejně příjemný osud čeká i zbrusu novou adventurku Ztracený ostrov. Ta sice nepochází přímo z naší rodné vlasti, ovšem nebýt nápisu "původní československá adventura" na přední straně 
krabice (s na české poměry překvapivě vydařeným designem), většina z vás by si toho nejspíš ani nevšimla. Přestože jejími tvůrci jsou slovenští Mayhem Studios, hra u nás vychází díky Bohemia Interactive kompletně v češtině a to i včetně dabingu, o který se paradoxně postaral mimo jiné taky Jiří Lábus, jenž svůj hlas propůjčil i předchozí slovenské adventuře Ve Stínu Havrana. Popravdě řečeno, když jsem se o tom prvně dozvěděl, příliš nadšený jsem nebyl, protože výkon pana Lábuse v roli všech postav ve výše zmíněné hře byl velmi sporadický a tudíž jsem měl o kvalitu dabingu Ztraceného ostrova nemalé obavy. Jak to tedy nakonec dopadlo se dozvíte již za malou chviličku.
domu totiž vykrádala banda lupičů v pirátských kostýmech. Po chvíli si ale jeden z "pirátů" Jelcina s Dianou všimnul a zaútočil na ně zvláštní zbraní vystřelující podivné blesky. Naneštěstí hned první rána zasáhla nebohou Dianu, která chvíli na to zmizela jako pára nad hrncem a na chodníku po ní zbyly jen prázdné šaty. Jelcin sice svému nepříteli ještě chvíli vzdoroval, nicméně ani on nakonec neuniknul zásahu blesku a v nesnesitelných křečích následoval Dianu do velkého neznáma... Po chvíli se však živ a zdráv objevil uprostřed hluboké rokle v neznámé krajině, a ke všemu ještě úplně nahatý...
A v tuto chvíli se ke slovu (nebo spíš k myši) dostává hráč. Jeho prvním úkolem je samozřejmě dostat se ven z rokle a zjistit, kde se to vlastně tak nečekaně objevil. Ale že jste to vy, milí čtenáři BonusWebu, tak vám to můžu říct rovnou. Jelcin i Diana se zásahem blesku přenesli do minulosti - odhadem zhruba do 18. století, kdy nekonečně rozlehlé vody moří brázdily koráby krvelačných pirátů. Ti jsou zjevně zodpovědní i za Dianino zmizení, a tak se musí chudák Jelcin vydat do blízkého městečka a odtud jako člen pirátské posádky přes širé moře až na ztracený ostrov, kde MOŽNÁ najde svoji unesenou lásku a osvobodí ji.
Příběh jako základní kámen každé adventury je tedy docela pevný, takže hra na něm může s klidem stavět své další pevné obvodové zdivo. Poslední dobou ale bývá zvykem, že se každá česká adventura většinou prezentuje ještě 
něčím, co ty ostatní postrádají nebo jsou v daném ohledu o třídu horší. Tak třeba Polda 2 postavil svou slávu na geniálním dabingu a Horké léto 2 se chlubilo četnými mezihrami, tudíž pokud se chtěl Ztracený ostrov těmto hrám alespoň vyrovnat, musel i on přispět se svojí troškou do mlýna. A taky že přispěl, ne však jen troškou, ale hnedle pořádně velkým kusem! Jako historicky první česká (československá) adventura nám totiž představuje větvení děje plus možnost řešení úkolů několika různými způsoby! Autorům se tak podařilo hru příjemně zatraktivnit a zajistit jí alespoň částečnou replayabilitu (znovuhratelnost), která všem předešlým českým a i většině zahraničním adventurám chyběla. Já sám jsem hrál Ztracený ostrov prozatím třikrát a podařilo se mi objevit celkem čtyři situace, které se daly řešit dvěma různými způsoby. V domnění, že jsem objevil zjevně všechna tato větvící se místa, jsem kontaktoval Tomáše Benčíka, ovšem ten mě velmi rychle vyvedl z omylu. Oněch míst je ve hře totiž minimálně dvakrát tolik! Klobouk dolů - je vidět, že si s tím autoři skutečně vyhráli a mě nezbývá než jim složit poctu. To ale ještě není zdaleka všechno! Sladkou odměnou pro hráče jsou pak navíc čtyři různá zakončení, na ty však nemá vaše snažení a způsob řešení úkolů během hry absolutně žádný vliv a o konci hry rozhodnete až... prostě až před koncem.
Prozatím to tedy vypadá, že si Ztracený ostrov vede ve srovnání se svojí konkurencí více než dobře, ale... "Nechval dne před večeří", říká jedno moudré přísloví a i v případě Ztraceného ostrova se ukazuje, že na něm přeci jen něco bude. Ani tato hra se totiž neobešla bez různých chybiček a nedostatků a jedna z jejích největších slabin tkví v adventurách velmi důležitých dialozích. Základem celého problému je velmi malý počet interaktivních postav. Těch je zde asi pouze deset a s každou z nich ještě ke všemu prohodíte jen několik málo vět. Rozhovory jsou navíc příliš jednoduché, vůbec se nevětví a neexistuje zde ani žádná možnost volby témat, takže je to prostě jenom taková jednoduchá odklikávačka. Z toho tedy logicky vyplývá, že Ztracený ostrov je založen z drtivé většiny na kombinaci s množstvím (asi sedmdesáti) předmětů, což na druhou stranu samozřejmě není na škodu, obzvláště když se hra až na několik výjimek skálopevně drží logických postupů. Ale zpět k dialogům. V této recenzi jsem se již zmiňoval, že Ztracený ostrov měl být v podstatě vážně pojatou adventurou. To je ale pravda jen z poloviny, protože velmi brzy vyjde najevo evidentní snaha autorů "okořenit" hru četnými slovními vtípky z úst hlavního hrdiny. Uznávám, že v některých případech se jim to docela povedlo, ovšem občas to trochu přehnali a Jelcinovy komentáře mi připadaly více než nevhodné. Svou "zásluhu" na tom má bezpochyby i Jiří Lábus. Ten sice možná odvedl dobrou práci, jenže chyba byla dle mého názoru už v jeho samotném obsazení. Pan Lábus je komik každým coulem, dokonce si troufám tvrdit že jedním z nejlepších, jenomže charakter Jelcina je Lábusovým pravým opakem - jeví se spíš jako namakaný svalovec a drsňák. Nevím - možná je to jenom věcí vkusu, ale Lábusův hlas se k charakteru Jelcina příliš nehodí a z drsného zachránce dělá místy naprostého komedianta.
Tak jsme si trochu zakritizovali a je na čase pro změnu něco pochválit. S ohledem na kvalitu vizuálního zpracování dosavadních českých adventur je to právě grafika a animace, které si jednoznačně zaslouží uznání. Všechny backgroundy jsou ručně kreslené, vypadají velmi příjemně (obzvláště exteriéry) a nepostrádají ani smysl pro detail. Dobrou práci odvedl taktéž animátor postavičky Jelcina, jehož chůze i veškeré vedlejší činnosti jsou naprosto plynulé a přirozené. Třešinkou na dortu je pak několik celoobrazovkových animací, jež vás budou provázet po celou hru od intra až po závěrečné titulky. Kvalita animovaných sekvencí sice není nijak zvlášť vysoká, ale už jenom jejich přítomnost je pro hráče příjemným zpestřením (třeba takový eroticky laděný tanec polonahé Dianky, hmmm mňam mňam :o) ). Přesto však i vizuální stránka hry má jednu neopomenutelnou vadu na kráse, a tou je pouze 256-ti barevná paleta. Ano, opravdu si nedělám legraci - i v roce 2000 měl někdo dost odvahy na to, aby vydal hru běžící v tomto vskutku archaickém počtu barev. Všechny backgroundy ve hře jsou ještě ke všemu skenerované, a skenerovaná grafika je jak známo na vysokém počtu barev závislá mnohem víc než grafika vytvářená přímo na počítači. Grafici se ale snažili tento nedostatek (jehož samotná existence je mi vskutku záhadou) minimalizovat jak jen to šlo a světe div se, ono se jim to částečně opravdu podařilo. I tak ale nějaká ta "zrnitost" či viditelný přechod barev vašemu oku neunikne.
Zvukové efekty jsou na průměrné úrovni, a to jak kvalitou, tak počtem. Ovšem mnohem větší strach jsem měl z hudby. V betaverzi, kterou jsem měl možnost testovat zhruba před půl rokem, se střídaly klasické dobové motivy s naprosto nevkusnou rockovou a techno hudbou, která podle mě nemá ve hře s historickou tématikou co dělat. Autoři ale naštěstí tento problém vyřešili opravdu šalamounsky - mix klasické a moderní hudby ve hře sice ponechali, ale do herního menu přidali možnost všechny moderní kousky vynechávat. Hráč si tedy může vybrat, zdali chce mít během hry hudební doprovod smíšený, nebo pouze klasický s "pirátskými" motivy. K dabingu, o kterém jsem se již zmiňoval, bych ještě dodal informaci, že Jiří Lábus není jediným, kdo se na něm podílí. O zbylých deset se postaralo dalších deset "herců" - jejich výkony sice nejsou nijak závratné, nicméně je to pořád stokrát lepší, než kdyby pan Lábus namluvil všechny postavy sám, čímž by v rozhovorech zavládl zmatek a chaos, jako tomu bylo ve hře Ve stínu havrana.
Má poslední slova zasvětím obtížnosti a rozsáhlosti hry. Dá se říci, že Ztracený ostrov je v obojím průměrný. Dohrál jsem ho zhruba za 12 hodin a vážněji zatuhnul pouze jednou (v bludišti v zatopeném chrámu), ale zato natolik nehorázně, že jsem nakonec nevydržel a požádal o pomoc přímo autory hry. Sem tam se ve hře objeví i nějaký ten pixelhunting, ale ten by neměl dělat pečlivým a pozorným hráčům žádné větší problémy. Co se rozsáhlosti týče, autoři na svých webových stránkách slibují něco přes 110 herních lokací, avšak mé přesné počty se s tímto údajem vůbec neshodují. Interaktivních herních lokací jsem 
napočítal pouze 55 plus asi 30 obrazovek v bludišti, které ale vypadají jedna jako druhá a za normálních okolností se mezi lokace vůbec nezapočítávají. Ale i kdyby, tak je to celkem 85 lokací, což má ke 110 pořád hodně daleko. Nerad bych však autorům křivdil neoprávněně - je možné, že při jednom z větvení, na které jsem nepřišel, hra odkryje další nové lokace. Ovšem pochybuji, že by jich bylo tak mnoho.
Ať už tato recenze vyzněla jakkoliv, závěrem musím přiznat, že se mi Ztracený ostrov docela líbil. V rozporu s tím se vám proto může zdát možná až příliš nízké závěrečné hodnocení. Pravdou je, že za hratelnost a za zábavu by si Ztracený ostrov zasloužil 70, možná i 75%, jenže vzhledem ke všem chybičkám a nedostatkům, jež jsem v této recenzi zmínil, musely procenta zákonitě klesnout. Navíc si v období, kdy je těsně před dokončením několik slibně vyhlížejících českých adventur (Polda 3, Pohádka o Mrazíkovi) nemohu dovolit jen tak nazdařbůh rozhazovat procenty. Přesto vám však Ztracený ostrov mohu doporučit a pokud patříte k příznivcům českých adventurek, tak si té pětašedesátky dole vůbec nevšímejte a upalujte do obchodů. Stejně už musíte být pořádně vyhládlí - pokud mě paměť neklame, tak poslední česká adventura (Horké Léto 2) vyšla před dlouhými devíti měsíci!
| Ztracený ostrov | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
