Cyclops, Storm, Rogue a Wolverine se vracejí nazpět domů, avšak něco je špatně. Kdosi je totiž napadl, ocitli se v nějaké jiné realitě a potřebují, aby jim hráč pomohl najít cestu zpět. Koneckonců, X-Men je oblíbená comicsová série, která se přímo podbízí, aby ji někdo převedl do elektronické podoby. Nedávno recenzovaný
X-Mena lze označit za klasickou bojovou hru – vyberete si svého bojovníka, jenž dokáže víc než jeden kop nohou a jeden úder rukou, pročež vás hra kdesi vypustí do prostoru. Prostředí nehraje roli. Hlavní je, že se na vás ze všech koutů valí ohromný počet nepřátel, které o to rychleji likvidujete svými ladnými údery. Zpracování odpovídá klasickému 2D s malým trikem, který spočívá v tom, že na ulici se pohybujete nejen doleva a doprava, ale i nahoru a dolu. Tím vzniká iluze prostoru, jež navíc dovoluje různě taktizovat – alespoň v tom idealistickém pohledu. Pravdou je to, že v případě volby žánru se autoři trefili do černého, nicméně ve fázi zpracování svého potenciálu nevyužili ani z poloviny. Vezměme si čtyři hlavní charaktery. Osobně jsem očekával, že každý využívá svých jedinečných schopností a speciálních úderů. Jenže, ačkoli postavy jinak vypadají, udělují nepřátelům naprosto totožná zranění a jejich specialita se vůbec neodlišuje. Tím se vlastně pohřbil jedinečný faktor každého X-Mena.
Přistupme k vlastním charakterům. Mimo chůze dokáží i běhat, což sice zní zajímavě, ale nikdy jsem této možnosti nevyužil. Dále existují dva základní typy útoků – tím prvním standardně bušíte do protivníka, který se po chvilce skácí k zemi. Tím druhým jej naopak odkopnete stranou. To se hodí zejména v situacích, kdy vás protivníci významně přečíslují a vy potřebujete trochu volného prostoru. Stisknete-li obě tlačítka naráz, předvede váš charakter chvat, kterým odmrští oponenty stojící po stranách. Zní to sice fantasticky, ale touhle akcí se připravíte i o část vlastní životní energie, čímž se uvedený chvat odstavuje na druhou kolej. Opět, nikdy jsem ho nepoužil. Další finta spočívá v tom, že se přiblížíte ke svému sokovi a stiskem tlačítka jej nazdvihnete do vzduchu a poté shodíte na zem. O moc životů tím nepřítele nepřipravíte, ale můžete jej takhle házet na jiné zloduchy a ty to na chviličku zaměstná. Následuje docela užitečný útok, kdy se proměníte v
projektil a narážíte do svých soupeřů. Toho se dá docela slušně využít, jenže jeho vyvolání skrze ovládací panel mi přijde docela krkolomné, čili spíše jsem se spoléhal na klasickou hrubou sílu. Skákání také nechybí. Měl jsem takovou představu, že bych mohl na nepřátele pouze doskakovat a zároveň jim při tom zasazovat údery. Bohužel, oponenti vás obvykle srazí pěstí, čili ani skákání tady nemá velkou perspektivu. Na závěr téhle eskapády jsem si schoval takovou specialitu – zuřivý útok, jehož lze použít jen tehdy, máte-li nastřádáno dostatek mutantské energie. Tu získáváte samozřejmě bušením do nepřátel. Dobré je, že při zuřivém útoku vás nikdo nemůže poranit.
Vlastní koncepce trpí nedotažeností a krutou fádností. Začínáte na určitém místě (sníh, továrna, město...), obraz stojí a na vás pochodují zástupy protivníků. Až jich zlikvidujete předem stanovený počet, hra vám dá znamení, abyste pokračovali doprava. OK, postoupíte zhruba o jednu obrazovku,
obraz se znovu zastaví – následuje další bitka s nepřáteli. Tuhle proceduru podstoupíte ještě několikrát, než se setkáte s hlavním strážcem úrovně. Pokud byste (třeba jako já) očekávali nějaké zvláštnosti v těchto finálových soubojích, opět smůla – jediná strategie spočívá v rychlém přesunu k nepříteli a následném zuřivém mačkání tlačítka pro úder. Koncový bos vás obvykle po chvilce odhodí stranou, takže nezbývá než vstát na nohy a umlátit ho. Smutné je, že ačkoli se obtížnost zvyšuje díky novým nepřátelům (moc ji není), strážci úrovně mě moc netrápili. Aby hra neustrnula a nenudila (ha, ha), přidali autoři několik bonusů – pro doléčení zdraví, pro čas (úrovně jsou časově omezeny) a pro doplnění mutantské energie. Později narazíte na miny a šlehající plameny, na něž se skvěle navádějí tupí oponenti.
Poslední oživovací pokus jinak nudné hry by měl zaručit jakýsi RPG prvek – po dohrané úrovni vám přidělí dva body, které dle vlastního uvážení investujete do tří charakteristik: síla, vitalita a síla zuřivého úderu. Osobně jsem většinu bodů věnoval právě hrubé síle, což neslo své ovoce. Přišlo mi to logické. Ještě bych dodal, že za každou úroveň získáváte body, které se sčítají. Po každých 10 000 obdržíte život navíc. Vlastní zápasy si mě příliš nezískaly, protože údery mi přijdou bezúčelné, oponenti tupí a nejvíce mě štve, že hra hodně hraje na náhodu. Chybí tomu šťáva. A to mi X-Men přichystal ještě jedno překvapení – hru se mi podařilo dohrát za necelé 2 hodiny! Ano, vím, jsem sice excelentní hráč... dobrá, zpátky na zem :o) – ta hra je ŠÍLENĚ KRÁTKÁ. A to mi přijde jako fatální nedostatek u produktu, za nějž zaplatíte kolem dvou tisíc korun.
| X-Men: Reign of Apocalypse | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
