Když napíši jména jako Rico Holmes, Andreas Tadic, Stefan Boberg, či Bjorn Lynne, ti starší zbystří, napřímí svá radioaktivní tykadla a vzpomenou na božskou sérii Alien Breed, Project X, či na Assasina; bombastické to tituly s nebeskou hratelností na platformě Amiga. Mladším vytane na mysli nekončící série Worms (která opět začala na Amize). A právě z té tak trošku vychází i titul, který jsme si vzali na naši červí mušku.
Když se na Blast podíváte z poněkud obšírnějšího úhlu, řeknete si Bust A Move. Čili hromady různě barevných kuliček visících ve vzduchu. Ve spodní třetině postavička pálící proti těmto objektům pokud možno kouli odpovídající barvy. Vzniká výbušná reakce, občas zpestřená reakcí nějakého toho speciálního kamene. Cílem je samozřejmě vyčištění obrazovky. Otázka přesnosti a rychlosti. Ale zdání klame! Worms Blast totiž pouze nekopíruje zmiňovaný titul; on jej po všech stránkách vylepšuje a překonává. Což je vlastně politika Teamu 17; uchopí hrubou herní předlohu a vypilují ji po všech stránkách do maxima.
Rychle k věci; změna první (oproti shora citovaným B&M): postavička, kterou si vyberete nestojí na místě, nýbrž se pachtí na vodním člunu. Tedy žádné stání na jedné pozici, ale pohyb vpravo a vlevo. A jelikož se plavíme po vodní hladině, hrozí nám tímto i její stoupání. V praxi to vypadá asi tak, že při padání projektilů do vody si otlučete hlavu o překážky, aniž byste stačili postřehnout, jak k tomu v tom kalupu vůbec došlo. Příjemným bonusem budiž sebrání zlaté hvězdy, kterážto způsobí odliv a vy opětovně mírně klesnete na herní obrazovce.
Změna druhá: s příchodem červů, křečků a "jánevímčehoještě" se na scéně díky Worms X objevuje slušný sortiment zbraní. Klasickou a defaultní je prozaická bazooka, jejíž projektily jsou obarveny k likvidaci adekvátních objektů. Funguje stejně, jako ve zmiňované komicky militantní strategické akci - náměrný úhel, síla výstřelu a nasměrování. A mířit se bude muset přesně. Když totiž vyletí střela mimo obrazovku, bude vaše hlava poctěna srážkou s nějakým příjemným předmětem, jako je kovadlina nebo lednice. O stoupání vodní hladiny jsme si již pověděli… Dočkáte se i brokovnice, laseru, dynamitu, samonaváděcích střel atd.
Změna třetí: každý charakter má odlišné atributy. To znamená, že např. žoužala Suzette má výborný člun s velkou akcelerací a skvělou ovladatelností. Míří hůř a její konstituce není jak vystřižená z amerického válečného filmu (místo rudé bandany se skví na její kebulce parádní mašle…). Oproti žížalí slečně má třeba takový skunk Stavros velmi slušnou fyzičku a skvěle lící. Stroj, který jej po vlnách vozí, má tedy co dělat a je to vidět na jeho pohyblivosti. Celkově vzato je z čeho vybírat: kromě šesti standardních postaviček jsou tu ještě charaktery skryté.
Změna čtvrtá: tuny herních módů. Základním je Puzzle Quest, ve kterém putujete po příjemně vyvedené mapě a plníte různé levely - záchytné body, přičemž cílem je dojít jakýmkoliv způsobem do středového kráteru (návrat ke starým dobrým časům - mapa je prostě věcí dnes nepříliš často vídanou). Úkoly variují, důraz je kladen na přesnost (střelba na cíle), logiku (odstraňování zábran ve správném pořadí), či rychlost (prostřílení se levelem v co nejkratším
limitu). Obtížnost vaším postupem samozřejmě graduje a všechny jmenované složky se v posledních štacích nakonec spojují, takže nevíte, jestli dřív pálit, mířit, či přemýšlet. Mozková kůra tak společně s vašimi hbitými prstíky dostávají parádně zabrat. Nejen na Puzzle módu však stojí a padá Worms Blast. Další klasickou alternativou je Tournament: sada úkolů, které musíte splnit s co největším bodovým skóre, abyste se následně skvěli v tabulkách nejlepších. Položkou nejbohatší na různé typy klání jest VS. Čeká zde na vás klasický deathmatch - souboj se sokem na rozpůlené obrazovce, při kterém jsou právě v polovině instalovány dveře a skrze ně, když se otevřou, můžete pálit po nepříteli a opruzovat jej odbarvováním jeho kamenů a bombardováním. Pomoci vám při tom snažení mohou padající bedny, ukrývající lepší zbraně, krmení pro rybky (živý štít pod vaší lodí proti samonaváděcím torpédům), zdravotní bójky, či krvežíznivý hlavonožec, z jehož sevření se soupeř v případě ovládání dualshockem musí vymanit rychlým mačkáním křížku… Ukazatel energie, počet životů a bodové skóre, to vše musíte bedlivě sledovat při daném počtu kol…
Z dalších módů pro dva hráče jmenujme např. Star Collection - sbírání hvězd, Star Race - odstraňování překážek při „průjezdu“ nadefinovanou obrazovkou a nebo klasický Survival. Co nastane v tom případě, že se sejdete u konzole s kamarádem, je vám již jasné…
Ještě se musím zmínit o velmi příjemné, místy renderované a místy ručně kreslené grafice, která působí přeci jen o něco lépe, než úchylní dráčci v konkurenčním titulu. Obzvláště animace vody a její chování mne doslova zarazily do křesla. Příjemným překvapením byly pro mne také ručně kreslené backgroundy, čili obrázky v pozadí. Ten, kdo hrával Lomaxe jistě ví, o čem mluvím - pixelizace je zkrátka pixelizace… Vše působí pestře, ale ne zase tak, že budete mít vypálené zorničky od spršek barev, co se smějí…
Po zvukové a hudební stránce je Worms Blast taktéž příjemně vyvážen. Dnes již klasické hlášky „Stjůpíd“ a tuny dalších prupovídek, skřeků, či šplouchanců provázejí vaše počínání, zbraně zvučí jako ve všech verzích Wormsů. Hudební kulisa není ulítlou směskou zvuků s infantilními náznaky, ale lehkým a decentním doprovodem, občasně i dokonce variující s děním na obrazovce (nachýlení časového limitu atp.).
Poslední věcí, o které se ještě chci zmínit, je hratelnost a výdrž. Worms Blast byl v jednom prestižním nejmenovaném tištěném periodiku stržen kromě jiného také skrze svou údajnou přehnanou obtížnost. Zde se musím poněkud pozastavit. Celkový trend v současné době na herním poli směřuje naopak k přehnané jednoduchosti (vzpomeňte, která hra vás za poslední půlrok dovedla k řádnému zákysu, či opakování levelů - já si už nic nepamatuji…). Tvůrci her asi podléhají všeobecně mylnému názoru, že hráčstvo je především tvořeno z osob věku prepubertálního. Realita je ale někde jinde. Poté jsme svědky toho, že někteří recenzenti vyžadují zvýšení obtížnosti a originality. A když se tak stane, zhýčkaní dosavadní produkcí počnou hulákat do světa cosi o nehratelnosti. Ale v případě Worms Blastu jsem těmito hlasy poněkud zhrzen! Team 17 byl vždy věrný gradující obtížnosti, která pravda začínala na poměrně vyšší laťce, ale o to to byla větší výzva pro seriozní hráče! Worms Blast je návratem do starých dobrých časů, kdy jste byli nuceni pilovat techniku, postřeh a mordovat mozek. A tak to má být. Nechcete přece ichtyloidní logickou hru, ke které sednete a za tři hodiny ji kompletně pokoříte…
Obtížnost je tedy vyšší, ale po řádném studiu herních principů a technik před vámi vyvstane více než jen dobrá hra a vy tak dostanete parádní pocit z toho, jak ji postupně pokořujete. Puzzle mód je otázkou zhruba tří dnů tréninku a pařby, Tournament neustálou výzvou a VS módy v množství prozatím v této oblasti nevídaném zábavou na nesčetné večery (multiplayer večery potom prodloužením na noci..).
V mém žebříčku logických her sedí tento titul na postě nejvyšším a zřejmě tam vydrží až do té doby, než vyjde Puzzle Fighter v nějakém remaku na PS2 (ale toho se zřejmě nedočkáme…).
| Worms Blast | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
