Konverze původně konzolových her to na PC nikdy neměly lehké. Je jedno zda-li šlo o tituly té nejvyšší kvality, nebo béčkový brak. Vždy se na nich našlo něco, co nebyli schopni majitelé PC přejít s lehkým úsměvem v koutku úst a ležérním mávnutím ruky. Většinou se jednalo o výtky ohledně stran, ovládání, které nezřídka ignorovalo myš a nešlo rekonfigurovat, nebo byl zase na vině špatně, nebo vůbec optimalizovaný kód. Pro příklady není třeba chodit daleko. Stačí jmenovat např. GTA, nebo konverze vynikajících RPG Final Fantasy VII a VIII. I přestože tehdejší recenzenti nešetřili káravými slovy kvůli výše zmíněným neduhům, vždy se konečné hodnocení vyšplhalo velmi vysoko. Důvod je prostý. Hry se skvěle hrály, víceméně byly slušné i po stránce grafiky a zvuku a navíc v tomtéž žánru neexistoval na PC srovnatelný titul. Jaký má však smysl předělávat hru, která i ve své původní konzolové verzi byla naprosto průměrná, až podprůměrná. Na první pohled žádný. Hned jak si však řekneme, že se jedná o závody sněžných skutrů, mnozí z vás pochopí, odkud vítr vane. Chytrá osoba v distributorské společnosti (Konami) si řekla, že na PC, kde nic podobného prakticky neexistuje by se daly nějaké dolárky vydělat i přesto, že hra i po konverzi stále zůstane nejlépe průměrná. Přesně tímto způsobem se hra Whiteout dostala až na PC.
Whiteout je hra závodní. Jezdí se na sněžných skútrech s nimiž se závodníci prohání po max. 10 stále obtížnějších a členitějších tratích, aby se nakonec ukázalo, kdo z nich je nejlepší. Hra nabízí 5 herních módů. Time trial a Quick Race není třeba obšírněji popisovat. V prvním závodíte proti času a v druhém se nabízí možnost zajet si jeden závod, na jedné z tratí, na určitý počet okruhů, proti určitému počtu soupeřů. Mnohem zajímavější jsou módy Career, Arcade a 2 Player. V Arcade módu si vyberte jednoho z 6 (podivných závodníků) s nímž vyrážíte na cestu po několika závodních okruzích. Z počátku je možné jezdit pouze na jednom, plněním předem stanovených podmínek (řekneme si později) si odmykáte i ty další, až je projedete všechny.
Hlavním módem hry je Career. Zde si opět vyberete jednoho ze závodníků a také jeden ze 3 základních modelů sněžných skútrů, přičemž každý z nich má jiné vlastnosti (klasika – zrychlení, max. rychlost, zatáčení). Opět je třeba se od první trati propracovat až k té poslední a stát se šampiónem celé soutěže. Hlavní podmínkou k odemknutí další (obtížnější) trati je umístění na jednom ze tří prvních míst, k tomu se pak přidávají další podružné úkoly, jejichž splnění obvykle znamená určité finanční ohodnocení, nebo speciální vybavení pro skútr. Peníze jsou v Career módu vůbec to nejdůležitější. Dostáváte je kromě plnění úkolů za konečné umístění a také 
za cílový čas i počet pádů, a slouží pouze k nákupu lepších skútrů, bez nichž si v pozdějších fázích hry ani neškrtnete.
Zde se bohužel skrývá jedna poměrně hloupá chyba v designu hry. I když vyhráváte všechny závody a plníte poctivě úkoly, nelze si lepší skútr, nutný pro úspěch na již otevřené trati, koupit ihned. Zkrátka je nutné jezdit prakticky všechny závody několikn2kolika hv2y rát a nahrabat si tak dostatek peněz. Jinak jste prostě a jednoduše namydlení. Poslední z módů potom skýtá možnost dvěma živým hráčům závodit na jednom počítači proti sobě ve splitscreenu. Na závěr této části je třeba zmínit možnost pustit si replay každého závodu z několika různých pohledů, což je zábavné tak možná jednou. Ala ta možnost tu je.
Dle základního popisu se může zdát, že se koncepčně i obsahově jedná o zcela běžný závodní titul, navíc výjimečný tím, že se jezdí na sněžných skútrech a ne např. na motorkách. Nyní si však povíme něco o hratelnosti, grafice a ovládání a hned sami seznáte, že to co na první pohled vypadá lákavě, nemusí při bližším prozkoumání být až takové terno.
n2áním, které bohužel opět trpí leností vývojářů a nedá se tedy nakonfigurovat. Ke všemu jsou jednotlivé klávesy ovládací prvky na klávesnici mizerně rozmístěné. Budete-li tedy ovládat hru z klávesnice, připravte se na časté přehmaty a několik ztracených závodů, než si zvyknete. Troufám si tvrdit, že si na něj stejně pořádně nezvyknete. Máte-li gamepad je to už lepší. Pozor, musí však mít alespoň 8 tlačítek, jinak je vám k ničemu. Jelikož nejde ani na gamepadu ovládání konfigurovat, nabídne hra vlastníkům například 6 tlačítkového gamepadu své vlastní 2 konfigurace, které jsou naprosto nevyhovující.
Grafika je na tom o poznání lépe než ovládání. Na výběr jsou 3 rozlišení, přičemž nevyšší možné je 1024x768. Při něm hra vypadá celkem obstojně a měla by bez viditelného zpomalení (netýká se menu, které je šíleně pomalé a trhané, jako by se nahrávalo z CD a přitom tomu tak není) běžet i na konfiguraci s 1GHz procesorem a 32 MB grafickou kartou. Rozhodně však nečekejte žádné grafické orgie. Už recenzenti PS2 verze se shodli na tom, že v tomto ohledu Whiteout nijak nevyniká, ale také nijak neurazí – zkrátka průměr. Modely skútrů jsou povedené, stejně tak jako jezdci a diváci okolo tratě, které jsou plné všelijakých rozbitelných - speciálních bonusových předmětů a vůbec jsou co do interaktivity na slušné úrovni. Jen bych čekal, že kromě 
několika hvězdiček při proskakování ohnivého kruhu se dočkám více grafických efektů. Přeci jenom je to arkáda a tak se spousta záblesků, ohňů, jisker a podobných věcí očekává. Nota bene jde-li o extrémní závody. Zkrátka grafika je slušná, neurazí ale také z ní rozhodně nebudete 2 týdny plně mimo. Jak je výše řečeno, je to lepší průměr.
To zvuky, komentář a především hudba jsou zcela o něčem jiném. Zvuky jsou celkem standardní. Nikdy jsem sněžný skútr neslyšel, ale nezní to jako vysavač - asi tedy budou vcelku slušné. Nicméně, stejně jako aplaus publika zcela zanikají (alespoň já jsem je záměrně ztlumil) na úkor hudby a komentáře. O hudbu se postaralo několik (mně neznámých) kapel tvrdšího ražení. Uslyšíte převážně dnes tolik oblíbený Nu –Metal, ale také pěkně ostrý rap, hip–hop a směsici všeho výše jmenovaného. Zvolené songy se k tomuto typu závodů skvěle hodí a hlavně vám vženou tolik potřebný adrenalin do žil. Má to však i svoji odvrácenou stranu. Hudba totiž mnohdy strhuje pozornost, která je pro řízení tolik důležitá. Druhou výtku pak směřuji k tomu, že na každé trati zní pouze jedna píseň, která se neustále opakuje. Zamrzí to zejména v souvislosti s z výše zmiňovaným nutným několikerým opakováním většiny závodů kvůli výdělku na lepší skútr. Téměř bez chyby je však komentář. Přestože oba dva komentátoři mají v zásobě pouze několik vět, jsou v jejich 
podání v závodě nepostradatelné. Například jejich komentář při provedení určitých skoků stojí opravdu zato si poslechnout. Hlavně díky nim je atmosféra při závodech povětšinou na dobré úrovni.
Konečně se však dostáváme k tomu jak se Whiteout vlastně hraje. Ačkoli jsou tratě zajímavě koncipované a postupně nabývají na obtížnosti a částečně i délce, není pocit z jízdy na nich v žádném ohledu mimořádný. Po pár projetích je budete včetně zkratek a umístění bonusových předmětů znát zpaměti, čemuž nahrává také jejich malý počet a nutnost častého opakování. Skútry samotné navíc jezdí dost pomalu. Jistě nejsou nijak závratně rychlé ani v reálu, ale jde přeci o arkádu a pocit šílené, rychlé a nebezpečné jízdy by tedy logicky měl být to hlavní. Leč, není tomu tak. Znatelné zrychlení nepřijde ani s výkonnějšími skútry a je to velká škoda. Spíše než o adrenalinovou jízdu se tak jedná o poklidnou projížďku s občasným skokem do prázdna, který skútr bez problémů přežije. Svůj účel navíc neplní ani možnost provádět triky. Za prvé, ač jsou v reálu velmi nebezpečné, vypadá jejich herní provedení značně unyle. Prostě si jezdec ve výskoku hodí obě nohy vedle, nebo si na skútr lehne, ale všechno to vypadá tak nějak normálně a rozhodně to není efektní a vzrušující tak jak by mělo. Rozhodně to tedy nevzbuzuje to ten pocit absolutního odvazu jako například v Tony Hawk’s Pro Skater, nebo konzolovém hitu SSX. Troufám si říci, že tedy stejně jako já provádění několika možných triků brzy vzdáte a 
pozornost budete soustředit na to, abyste dojeli jako první. Ostatně to je také ve většině závodů hlavní podmínka dalšího postupu a rovněž je za to nejtučnější finanční odměna.
O soupeřích se pak nedá říci nic jiného než – jsou naprosto zoufale (promiňte mi výraz) debilní. Jejich výhoda spočívá pouze v tom, že mají vždy k dispozici silnější stroje. A to rozhodně nebude obtížně. Jedete – li totiž vy, nebo kdokoli ze závodníků první, jdou téměř všichni výjimky se najdou :o) po něm, kopírují stoupu vedoucího závodníka stopu a snaží se do něj narazit. Navíc při vzájemné srážce soupeř samozřejmě jede nerušeně dál, zatímco vás to zpomalí. Trošku nefér nemyslíte páni vývojáři? Většinou se tedy vyplatí nechat jet po většinu závodu na prvním místě NPC jezdce a držet se na druhém, či třetím místě. V posledním kole pak stačí před koncem zrychlit, všechny nečekaně předjet a v pohodě si dojet pro vavřín jenž je určen vítězi.
Nastal čas si všechno pěkně shrnout. Tak tedy - grafika průměrná, hratelnost mírně podprůměrná, zvuky, hudba a komentář velmi dobrý, hra je navíc krátká a ovládání nejde změnit a to, které nastavili autoři je nevyhovující. Sečtu-li to dle svých vlastních měřítek a srovnám s jinými, alespoň částečně podobnými hrami na PC a konzolích (SSX, THPS 1-4, Sled Storm), vychází Whiteout přesně na 40 %. Chtě nechtě však musím dát za pravdu původnímu kalkulu vydavatele, že jiná - stejná hra na PC není, což je důvod pro který by si ji někteří z vás mohli chtít alespoň vyzkoušet (a největší šílenci také koupit). Proto přidám ještě 5% navíc a výsledek je 45 %. Ani o procento více, či méně. Jestliže se mezi našimi čtenáři najde osoba, kterou sněžné skútry zajímají stejně jako nás ostatní např. auta, může si dotyčný/-ná hru někde vyzkoušet. Možnost, že někoho chytne se totiž nedá vyloučit ani u největšího braku. Jinak ale doporučuji udělat krok vzad a obloukem se této hře vyhnout.
| Whiteout | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
