Může si hráč k Vánocům přát něco lepšího než fungl novou konzoli? V našich končinách ještě tak maximálně fungl nové hi-end PC. Mnoha z nás letos vychází vstříc firma Microsoft, která je sice nerozlučně spjata s PC trhem, ovšem tentokráte nám servíruje právě nový stroj na hraní videoher. Ano, Xbox 360 dorazil již nejen do Evropy, ale dokonce i do naší redakce, a tak jsme neváhali a trošku mu prozkoumali střeva.
První čeho si u nového Xboxu všimnete hned v okamžiku, kdy si jej budete chtít odnést z obchodu domů, bude to, že v tomto případě se skutečně nejedná o přenosnou konzoli. Celá krabice je docela těžká a rozhodně se pronese. Zde je na místě upozornit na to, že přenášet nový Xbox 360 rozhodně nedoporučujeme. Ne proto, že bychom podceňovali vaše fyzické síly, ale vzhledem k celkové hmotnosti obsahu není krabice až tak bytelná, jak se na první pohled zdá, a stalo se nám, že plastové ucho určené k přenášení krabice se začalo postupně prokousávat kartonem krabice, což jistě není ideální. Tuto informaci rozhodně
nepodceňujte, jelikož by se vám mohlo stát, že si domů místo našlapané nové konzole donesete hromadu šrotu. Celou dobu zatím hovoříme o Premium Packu, ovšem nepředpokládáme, že by Core verze byla výrazně lehčí.
Více než izolovanou soustavu vodičů totiž zdejší kabely připomínají vodní hadice.
Většinu hmotnosti totiž samozřejmě tvoří samotná konzole a nezanedbatelnou měrou se na ní podílí elektrický zdroj, který rozhodně není žádným drobečkem. O jeho rozměrech a přehřívání se v poslední době hodně diskutuje, přičemž my to vidíme asi takto: Zdroj umí zatopit velmi slušně, což platí i pro samotnou konzoli, ovšem ani v jednom případě jsme nenabyli pocitu, že by se jednalo o kdovíjaký extrém. Žádné problémy s přehříváním jsme zatím nezaznamenali, a tak v tuto chvíli musíme dát za pravdu Microsoftu, který celou kauzu komentoval slovy, že se nejedná o obecný jev, ale o jednotlivé vadně vyrobené kousky. Co je ovšem již problém obecný, je kabeláž. Více než izolovanou soustavu vodičů totiž zdejší kabely připomínají vodní hadice. Jsou
poměrně dost silné a tím pádem i dost nepoddajné. Největším problémem tak asi bude napájecí kabel, který vede z konzole do trafa. Nainstalovat jej tak, aby se u konektoru nedeformoval a zároveň zůstal za konzolí a nehyzdil tak vizuální dojem, bude chtít nějakou tu minutku zkoušení, otáčení a různých jiných machinací, jelikož díky své nepoddajnosti si i po rozbalení drží prakticky stejný tvar jaký měl zabalený v krabici.
Co se týče rozměrů, je Xbox 360 velmi podobný Xboxu původnímu, ovšem díky konkávnímu designu vypadá opticky o dost útlejší a celkově zkrátka lépe. Nepůsobí na rozdíl od svého předchůdce již tak plastikovým dojmem a je to již na pohled skutečně reprezentativní kousek hardwaru pod vaši televizi. Velmi tomu napomáhá i fakt, na který si zpočátku sice nebudete moci zvyknout, ale zvyknete si na něj velmi ochotně: díky bezdrátovým ovladačům nevedou z čelní strany konzole vůbec žádné dráty. Pokud si ovšem pořídíte Core verzi, je na přední straně vedle spouštěcího tlačítka nenápadná záklopka, za níž jsou vkusně ukryty USB porty pro „drátové“ ovladače, ovšem dají se rudy připojit i různá další zařízení, zejména pak různé druhy přenosných pamětí, na nichž si do své konzole nataháte všemožné multimediální soubory.
Rozmístění základních ovládacích prvků na čelní straně ovladače doznalo pouze kosmetických změn.
Důraz na multimediální využití klade Xbox 360 již od úvodního menu, které má několik výchozích obrazovek (jedna je kupříkladu vyhrazena službě Xbox Live!, jiná práci s multimédii, další hrám …), v nichž se dá nastavit prakticky všechno, na co si vzpomenete. Hned poté, co si nový Xbox donesete domů, najdete na něm již nějaké videa a hudební soubory. To jistě potěší, ovšem u videí se Microsoft moc přes kapsu neplácl, ba naopak, spíš si ji ještě namastil. Shlédnout totiž můžeme reklamu s fotbalisty pobíhajícími po lešení a trailer k filmu o lyžařích a prknařích.
Co se týče hlavního menu, nesmíme se zapomenout zmínit o vynikající vlastnosti kterou disponuje. Kdykoliv během
hraní totiž lze zmáčknout ono velké kulaté tlačítko s logem Xboxu a na straně obrazovky okamžitě vyběhne lišta s redukovanou nabídkou menu konzole. Aniž byste museli restartovat, dostanete se během dvou, tří stisků tlačítka dostat do menu Xboxu 360 a tam si případně přenastavit, co je potřeba, a během dalších několika málo okamžiků se vrátit opět ke hraní. K vítaným vlastnostem menu navíc patří skutečnost, že lze softwarově otevírat mechaniku nebo celou konzoli vypnout. Ve výsledku je tak Xbox 360 jako dělaný pro lenochy našeho typu: dokážete si představit tu idylku, že se ráno vzbudíte, nahmatáte u postele
bezdrátový ovladač, jeho prostřednictvím na dálku nakopnete mašinu a pak se již jen překulíte do optimální polohy a hrajete? Vynikající.
A jak dopadly hry? Již brzy si u nás budete moci přečíst první recenze.
Když už jsme zmínili onen bezdrátový ovladač, slušelo by se říci si pár slov i o něm. V zásadě se dá říci, že je tvarově do
značné míry stejný, jako zmenšená verze gamepadu pro starý Xbox, snad jen s tím rozdílem, že ramena, za která se ovladač drží se nám u Xboxu 360 zdála více rozbíhavá. Rozmístění základních ovládacích prvků na čelní straně ovladače doznalo pouze kosmetických změn, dle našeho názoru k lepšímu. Zmizela ovšem poněkud diskutabilní tlačítka v černé a bíle barvě a místo nich nastoupila dvě nová tlačítka postranní. Původní postranní tlačítka ve tvaru spouští zůstala zachována, a tak se závodní hry budou
stále výborně. Nová tlačítka pak mají podobu těch, která známe z DualShocku, konkrétně pak L1, R1. Jedinou výtku k ovladači tak musíme směřovat klasicky ke směrovému kříži, jenž je opět poměrně dost špatný, a na rozdíl od závodů se na novém Xboxu budou bojovky hrát opět poměrně špatně. Velmi příjemně nás ale překvapila komunikace ovladače s konzolí. Měli jsme totiž původně trochu strach, že bude z nějakých důvodů potřeba gamepad směrovat ke konzoli, ovšem ukazuje se, že pokud jste v rozumné vzdálenosti, můžete ovladač držet, jak se vám zachce nebo jak je vám pohodlné a na kvalitu odezvy to nebude mít sebemenší vliv. Vedle zaměřovacího kříže je tak s velkou mírou nadsázky paradoxně skutečnost, že zde není žádný drát. Kdo
hraje poměrně často a dlouho, ten jistě zná onen naučený pohyb, kdy při změně sedo-ležící polohy popotahujete káblík ovladače, abyste si jej nepřisedli, případně jej nepřivedli k záhubě jinými způsoby. Až s bezdrátovým ovladačem ovšem zjistíte, jak
zautomatizovaný tento pohyb máte :-).
To, že je Xbox 360 multimediální zařízení je jistě fajn věc, ale konzole si kupujeme v prvé řadě kvůli hrám. I zde na nás bylo pamatováno a v základní výbavě verze Premium je i hra Hexic HD, kterou vytvořil legendární Alexej Pažitnov. Jedná se tak samozřejmě o logický rychlík, kdy je v kostce řečeno potřeba otáčet trojicemi šestiúhelníků tak, aby tvořily trojice stejné barvy. V zásadě je to velice chytlavá záležitost, přesně na ten způsob různých logických freewarovek, kterou si zahrajete v práci párkrát po obědě a najednou je konec pracovní doby. I přesto ale budete rádi, že se přes službu Live Arcade dají stáhnout i jiné kousky. Každopádně se ale jedná spíše jen o takové občas vítané zpestření ke komerčním hrám. A jak dopadly ty? Již brzy si u nás budete moci přečíst první recenze.
P.S.: Docela by nás zajímalo, proč nám hned zpočátku Xbox 360 hlásí 13 GB volného místa z avizovaných dvaceti na harddisku, případně co na něm zabírá tak ukrutné množství místa. Že by Hexic HD? :-).
