"Britannia je v nebezpečí! Guardian se vrátil, silnější než předtím, a země opět potřebuje Avatara. Lord British vás po pěti letech povolává, aby jste prastaré zlo zničil, a tentokrát jednou provždy!" - desetitisíce hráčů budou reagovat na tato slova nadšením, neboť asi nejslavnější RPG sága všech dob, Ultima, se konečně dočkala závěru. Jenže - tentokrát úplně jinak pojatého...
Devátý a poslední díl série, nazvaný "Nanebevstoupení" (Ascension), má klasicky geniální příběh. Poklidný život mírumilovného světa jednoho dne naruší objevení se osmi obřích sloupů, které vystoupají ze země poblíž osmi hlavních měst. Většina lidí je přesvědčena, že to nevěstí nic dobrého, ale žádná změna není na první pohled patrná, tak se až na vyjímky vrátí ke své každodenní rutině. Vliv sloupů je ale daleko zhoubnější, než si kdo umí představit... Po dvaceti letech jsou mysli a srdce většiny lidí otráveny zlem, zapomínají na Osm ctností, a nevědomky mění svou krásnou zem na říši nicoty. Dokonce reptají proti svému zákonnému vládci, který, když už neví co si počít, volá hrdinu Avatara. Ten přichází do Britannie jako "šampión ctností", aby zjistil, že jeho boj bude především duchovní - obnovením osmi svatyní musí přivést dobro zpátky na svět a připomenout lidem jak se má žít, a pak snad bude možné zničit i toho, kdo za vším stojí - samotného Guardiana!
O velkých změnách
Hra šokuje několika věcmi hned v úvodu. Tak především je to tombraiderovská 3D grafika nahrazující izometrickou. Je úchvatná a později ještě graduje. Barevné osvětlení, skvělá práce kamery, propracovaný terén, svítání, somrak, počasí, poletující motýli a stovky pohyblivých objektů,
"kouzelné" efekty kouzel či předmětů typu ohnivého meče... I postavy stojí za to - textury tváří jsou nesmírně realistické, a samozřejmě mají animovaná ústa při hovoru a všemožně gestikulují. Avatar dokonce, zdá se, podle tónu kterým mluví - střídavě rozkládá rukama, drbe se na hlavě, a vysekává dámám poklony... A až na vás bude nalétávat drak, možná se i zapomenete pro samý obdiv bránit. Bez přehánění, Ultima IX. má zatraceně nejlepší grafiku, co jsem kdy u hry tohoto typu viděl, velice se blíží hře Half-Life. Hudba jí sekunduje neméně zdatně, mnohé skladby mají přímo koncertní kvalitu.
Druhý, neméně šokující fakt: finále nejznámější RPG série je téměř bez RPG prvků. Zkušenosti zmizely, složitý vývoj postavy je pryč, a nahradila je pouhopouhá možnost zvýšit si některou ze tří (jenom tří!) vlastností vždy po opravě svatyně, tj. po ukončení jednoho z osmi hlavních úkolů. I Avatarovy schopnosti jsou závislé spíše na obratnosti s myší a na rychlých reakcích hráče než na čemkoliv jiném. Zkrátka a dobře, došlo k rozsáhlému "uzpůsobení pro podmínky trhu", tedy zjednodušení hry na úroveň akční adventure, aby byl Ascension co nejpřitažlivější pro širokou veřejnost. Dnes už není nutná veliká fantazie při pohledu na číselné tabulky, grafika je dál a potřeby hráčů jsou daleko bezprostřednější. My starší, odkojení prvními osmi díly, můžeme nanejvýš uronit pomyslnou slzu - generace se obměnila a dnes prostě "letí" graficky dokonalá akce.
Do nitra příběhu
Co naštěstí zůstalo, a kvůli čemu pravděpodobně u Ascensionu vydrží i nejzhrzenější "staroultimář", jsou tuny skvělých nápadů. Už samotných Osm ctností, kolem kterých se příběh točí - každé z nich odpovídá jedno povolání, které si zvolíte v úvodu odpovídáním na otázky věštkyně (starý známý jev z dřívějška).
Jsou to: Upřímnost (Mág), Čest (Paladin), Udatnost (Válečník), Spravedlivost (Druid), Sebeobětování ("Tinker", jakýsi alchymista), Soucit (Bard), Duševní síla (Hraničář) a Pokora ("Shepherd", pastýř, čili kněz). Každá z nich má sobě zasvěcené jedno město v Britanii, kde ale vlivem sloupů došlo k převrácení ctnosti v její opak - Britain, kde začínáte, například bývalo Městem soucitu - a teď byli všichni chudí a nemocní vyhnáni do bažin jakožto "přítěž pro hospodářství"... Vaším úkolem je vždy opravit nedalekou zničenou svatyni příslušné ctnosti, k čemuž potřebujete glyf uložený v základech nejbližšího sloupu (tj. v dungeonu), dále magický symbol, který vyžaduje vždy nějaký questík, a mantru, kterou musíte též vyzvědět pokaždé jinak. Vlastní oprava probíhá tak, že položíte glyf a symbol na oltář, vyřknete mantru, a následuje působivá animace a úspěch. Město se pak změní jako mávnutím kouzelného proutku - místo smutné hudby veselá, lidé jsou daleko přívětivější, dřívější sobci a lakotové litují svých činů (a někdy se vám i omluví), zkrátka prostředí působí úplně jinak a hráčova radost z toho že vidí výsledky své práce je obrovská. Ultima IX. Nanebevstoupení je příběh o hrdinství, o jeho podstatě, o tom co dobro vlastně znamená. Je to přesně hra, kvůli které bych svým ratolestem hodiny strávené u počítače nejen povolil, ale i pochválil.
Další lahůdkou jsou velmi nápadité subquesty. Například, na cestě náhodou narazíte na hořící statek ze kterého se ozývá volání o pomoc. Uhasíte ho kouzly, a zachráněný klučina vám s brekem vypráví, jak je přepadli banditi, zabili otce, unesli matku (...) a zapálili dům aby v něm uhořel. Vydáváte se tedy po stopách banditů, ale v průsmyku narazíte jen na chatrč jakéhosi poustevníka a na skřetí jeskyni. Jenže, v deníku jednoho skřeta je o poustevníkovi cosi zajímavého... takže skrytou pákou v neřádově chatrči odvalíte balvan a po horské stezce vyběhnete do tábora banditů. Následuje krátký proces s vůdcem a jeho pomahači, záchrana chlapcovy matky, a z jejího vyprávění se dozvíte cosi o jezeře.
Z banditova deníku pak, že rodinu přepadli protože měla výhled na jejich stezku k jeskyni s pokladem. Po delším hledání v zasněženém údolí plném vlků jeskyni najdete, poklad taky, ale pečliví prozkoumají i postranní tunel. Vede k nádhernému horskému plesu. A jen ti nejpečlivější do něj skočí, a zjistí že pod vodou je cesta k jeskyňce s větším pokladem. Odměna za projevenou snahu vždy prostě stojí za to, nehledě na dynamičnost, kterou tím příběh získává.
Zajímáte-li se o návaznost na dřívější díly, občas zažijete deja-vu v některé lokaci a potkáte hodně známých postav. Bouhžel, většinu musíte zachraňovat nebo už jen slibovat pomstu za jejich smrt.. Autoři se ale se hodně snažili, aby se ve hře neztratil ani úplný nováček (ve městě Britain je např. muzeum, jehož tapisérie obšírně vypráví děj předešlých dílů, nemluvě o "historii" ve vašem deníku). A tak jediné, v čem budou mít znalci Ultimy skutečnou výhodu, je pochopení různých vtípků a odkazů. Například, v hradním vězení je blázen, který tvrdí, že ON je Lord British. A má pravdu - postavu namluvil Richard Garriot, tvůrce série...
Kouzlem a mečem
Magie a boj, důležité to aspekty každého RPG, jsou v Ascensionu jako den a noc. Kouzla jsou graficky "kouzelná" a jejich příprava nemá chybu. Nejprve musíte shromáždit svitek s kouzlem, potřebné komponenty (od perel přes síru až po ženšen - kdo hrál dřívější Ultimy ví...), a naučit se kouzelnou formuli. Pak na "vázacím" pentagramu umístíte materiály, zapálíte svíčky, a vyřknete formuli - kouzlo se vám zapíše do knihy, odkud už ho vyvoláte jediným kliknutím. Černá ruka Guardianova má ale své prsty i v čarování,
a tak zpočátku fungují jen nejprimitivnější zaříkadla - vždy když obnovíte jednu ze svatyní, otevře se vám další úroveň magických znalostí. Později dojde i na opravování Měsíčních bran (teleportů)... Jak je ale magie skvělá, systém boje je nedotažený. Prostě umístíte kurzor na nepřítele, a klikáte. Postupem času vás trenéři sice naučí nové pohyby, ale i tak to není nic převratného. Nemluvě o tom, že vůbec nemáte možnost zjistit zda jste nepřítele zasáhli či nikoliv, případně "za kolik". Těžce ranění sice křičí a crčí z nich krev, ale to je jen velmi volná nápověda, protože Avatar řve taky a krev obvykle zamaskuje nešikovný úhel kamery. Další výtka: boje jsou příliš snadné. Pouze na draky a démony potřebujete čarovat infernální rychlostí a mít plný opasek lektvarů, jinak stačí několikrát "říznout". Ale to většině lidí asi vadit nebude. Monstra jsou navíc výtečně nakreslená, ale relativně stupidní, občas se koušou za skalkami a podobně. Co oceňuji, že každý nepřítel má vlastní styl boje - například bandita se, dokud nemáte meč vytažený, blíží s velkohubými poznámkami, ale stačí na něj párkrát "zamávat", a začne brzdit a stahovat se.
Inventář je docela přehledný, do batohu se ovšem vejde omezený počet věcí a tak se veledůležitým artiklem stávají pytlíky umožňující nést více zátěže. Později dochází k trochu nelogické situaci, kdy máte batoh plný pytlíků a v nich další pytlíky, rychlost přístupu k potřebným věcem je pak samozřejmě zoufalá. Také mi chyběla nějaká encyklopedie nebo alespoň přehled vlastností předmětů - jediné co můžete zjistit sami je název věci, jinak jste odkázáni na informace co si někde přečtete, příp. zapamatujete. Výtečné ale je, nakolik můžete s předměty ve světě kolem vás manipulovat - 3D objekty od sudů po vidličky se dají přemisťovat, spousta věcí vzít, na klavír si zahrajete jednoduchou melodii, můžete sedat na židle a pochopitelně lehat na postele, knihám při čtení obracíte stránky...
Kvalita za nerozumnou cenu
Ale všechno tohle něco stojí. Výrobci uvádějí jako minimální konfiguraci hardware Pentium II, 64 MB RAM a kartu s 8 MB 3D akcelerátorem. Upozorňuji, že s tím si moc nezahrajete. Dokonce i na novějších 3D kartách, které výrobci sami doporučují (jako Matrox G400) se Ascension v složitějších prostředích (města) nechutně seká a občas zničehonic spadne. Zkrátka a dobře, hardwarové nároky odpovídají spíše západním standardům, a to pro vyšší vrstvu obyvatelstva. Chybovost je částečně způsobena i neuvěřitelě špatným technickým zpracováním. Na něm se zřejmě podepsaly trvalé neshody provázené častými změnami v autorském týmu (stálicí v něm byl prakticky jenom Garriot). Každopádně, spousta chyb technické povahy Ultimu IX. natolik kazí, že jí bez patche nemá téměř cenu hrát. To, že vyšel současně se hrou a to že je nyní k dispozici již jeho verze 1.18f, snad mluví samo za sebe. Pokud si tedy Ultimu pořídíte, je jeho stažení a instalace naprostou nutností.
A celkový dojem...
Závěrem musím konstatovat: Ultima IX. je hra dělaná pro širokou veřejnost, s geniálním příběhem, graficky atraktivní, s dobrou hudbou a především s obrovskou spoustou skvělých nápadů, ale s hrozným technickým zpracováním, a je to spíše akční adventure než RPG. Pro zkušené ultimáře oddané tomuto žánru bude Ascension docela zklamáním (a nechť si 10% z hodnocení odečtou, ale jen oni!), ovšem nové generaci nedotčených hráčů se bude velice líbit. Ač jako závěrečný díl ságy, tedy část jež by měla být vyvrcholením "trojité trilogie", nesplňuje napjatá očekávání, výsledek rozhodně stojí za to. Chytne a nepustí, pokud vás ovšem neznechutí technické potíže. Sečteno, podtrženo, je to skvělé ale mohlo to být lepší.
| Ultima IX - Ascension | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
