Tony Hawk’s Proving Ground

Skepse ohledně handheldových verzí her, které vycházejí z primárně „velkých“ titulů, se občas silně nevyplácí. Je čas vyrazit do zkušebního terénu!

Tony Hawk’s Proving Ground

Tonda Hawk byl kdysi nejlepší profesionální skater světa, kterého obdivovali fanoušci na celém světě. Dnes ho namísto na U-rampách můžeme spatřit tak maximálně v několika pseudo-vtipných sitcomech na MTV. Stejně jako s Tonyho kariérou to šlo kvalitativně ke dnu i s jeho hrami. Ne, že by byly vyloženě příšerné, ale několik posledních dílů pro domácí konzole za moc nestálo. Tony Hawk’s Proving Ground nebyl výjimkou a nepočítáme s tím, že by si na něj za rok někdo vzpomněl. Jaká je tedy jeho NDS verze, když předešlý díl pro tuto platformu – Tony Hawk’s Downhill Jam - nebyl nic moc?

Rozčilování je aktivita, kterou lze po pádu z prkna získat ještě nějaké ty body.

Opět budete hrát hlavní roli vy, coby skejťák-začátečník, který si musí vlastními schopnostmi vydobýt místo na slunci. A jak jeden lascivní Žid v Jurském Parku vyprávěl: Každá akce má svoji reakci! Proto i úkoly, které ve hře splníte, se projeví ve vaší budoucnosti. Dáte přednost kariéře profesionálního skatera, který bude jezdit po všech turnajích světa nebo budete undergroundový jezdec, který se prohání raději po ulicích? V THPG máte na vybranou, ale popravdě je to víceméně jedno. Na rozdíl od velké verze nehraje kromě pár detailů výběr vašeho zaměření skoro žádnou roli. Ani plnění úkolů, podle kterých se rozhoduje, zda si vyberete mezi kariérou nebo hardcore (opravdu to tak pojmenovali) skate životem, není prakticky odlišné. Prostě plníte to a tamto, přičemž je od začátku jasné, co splnění daného úkolu způsobí. Přítomnost tohoto systému dává jasně tušit, že zpět je otevřený systém světa, ve kterém putujete a plníte tunu nejrůznějších úkolů. Ano je to stále o tom samém s tím rozdílem, že zde jsou úkoly rozdělené do tří kategorií. Kromě kariérových a hardcore zde totiž máme ještě ty neutrální. Levelů je přitom sedm a jsou opravdu povedené. Od sebe jsou dosti rozdílné, tématicky vydařené a vždy je v nich co dělat. Úkoly jsou přitom klasické a jejich náplň je naštěstí tentokrát vcelku smysluplná. Něco přeskočit, vytvořit co nejvíce triků, získat co nejvyšší skóre, prostě klasika. Samotná jízda je suprová a to především díky překvapivě dobrému ovládání. V něm využíváte akční tlačítka, stejně jako ta boční. Dotykový displej přitom využijete pouze při tzv. rozčilování. To je aktivita, kterou lze po pádu z prkna získat ještě nějaké ty body. Tedy v případě že se vám podaří dotknout se správně tří ukazatelů zobrazených na spodním displeji. Docela překvapivě velký důraz je kladen na trik zvaný aggro kick, což je v podstatě laicky řečeno rychlé rozjetí. Jinak praktikovat lze bez problémů všechny triky jako raily, manualy, transfery, graby atd. Jak již totiž bylo řečeno, tak ovládání je totiž opravdu báječné.

Vizuálně je na tom hra vcelku slušně, ale i na NDS jsme již viděli lépe vypadající tituly.

Pokud by vás story režim s volným pohybem nebavil, tak je zde přítomný i náš milovaný mód klasický. Ano, tři nejvyšší skóre, sbírání písmenek S-K-A-T-E a C-O-M-B-O, získání tajné pásky a další úkoly, které jsme tak milovali jsou zpět a splnit je musíte v každém ze sedmi levelů. A tady začíná ta zábava, které musí podlehnout prostě úplně každý, kdo kdy miloval hry s Tony Hawkem. Při hraní tohoto módu na nás navíc dopadla silná nostalgie, způsobená „dobovou“ grafikou. Celé toto hraní nám totiž připomínalo dobu sedm let zpátky, když jsme hráli první díly série na prvním PlayStationu a královsky se přitom bavili. No jo, kde jsou ty časy.

Editace s velkým E

Editace čehokoliv byla v každém díle série Tony Hawk’s přítomna skoro pokaždé a je samozřejmě i v NDS verzi THPG. Upravit si můžete téměř vše. Oblečením počínaje, skateboardem konče. A nás samozřejmě zajímá skateboard, konkrétně samotná prkýnka a jejich potisky. Kromě několika předem vytvořených si totiž sami můžete vytvořit i vlastní. NDS má dotykový displej a díky stylusu už víme, že se dá vytvořit ledasco. Bohužel i když je tvorba vlastních log a obrázků obsáhlá, tak jednu chybu vyčíst musíme. Pokud chcete na prkno něco napsat, tak se nejspíše zblázníte. Dotykový displej totiž v tomto případě na psaní nereaguje příliš přesně, a písmena a číslovky s ním tedy nevytvoříte.

Pokud by se vám chtělo trochu si odpočinout, tak je k dispozici samozřejmě i volný režim, ve kterém si můžete jezdit jen tak až do aleluja. Pokud byste se zase naopak chtěli učit novým trikům, tak vězte, že díky obsáhlým tutoriálům to rozhodně je možné. Každou zajetou jízdu je pak možné zaznamenat jako replay, který lze uložit.

Přítomný je samozřejmě i multiplayer, který lze v pohodě hrát bezdrátově s přáteli. Tedy pokud bude mít každý svoji vlastní kopii hry. K dispozici je několik různých režimů typu získej co nejvyšší skóre nebo soutěž o nejdelší combo. Zahrát si můžete jak s přáteli ve stejné místnosti, tak s lidmi na druhém konci světa. Hra po internetu je přitom neméně zábavná jako klasický NDS wi-fi multiplayer. Celkově je díky hře více hráčů THPG titul s téměř nekonečnou životností.

Vizuálně je na tom hra vcelku slušně, ale i na NDS jsme již viděli lépe vypadající tituly. Celkově je grafika srovnatelná s prvním dílem pro PSone, s tím rozdílem, že zde nejsou žádné problémy s viditelností. Nejvíce to samozřejmě skřípe v oblasti animace, ale pořád se nejedná o nic závratně příšerného. Velmi mile nás překvapila zvuková stránka hry. Samotné zvukové efekty jsou v pořádku, ale kvalita hudby je i na NDS překvapivá. Songy slyšíte čistě a na soundtracku hry jich je i relativně hodně, byť ne všechny z velkých konzolových verzí. Všechny jsou samozřejmě punk-rockového stylu, ale to je u Tony Hawk’s samozřejmostí.

Celkově je tedy THPG pro Nintendo DS velmi milým překvapením a zároveň sportovním titulem, který oplývá nepopiratelnými kvalitami a vydrží opravdu dlouho. A to by mnozí od přenosného Tondy opravdu nečekali.