Tom Clancy's HAWX – staňte se leteckým esem budoucnosti

Vzdušné síly hrají v konfliktech významnou roli už nějaký čas. V budoucnu tomu podle Toma Clancyho nebude jinak.

Tom Clancy's HAWX

Hned v úvodu si přiznejme, že to s žánrem leteckých simulátorů na konzolích nevypadá příliš vábně. V minulosti se sice objevila celá řada pokusů, ale dnes drží prapor tohoto žánru v jakés takés výši prakticky jen Ace Combat od Namca.

A i v tomto případě je označení "simulátor" dost nadsazené. Z opačného úhlu pohledu, tedy ze strany vášnivého fanouška letecké simulace, je to totiž v podstatě jen "normální FPS, akorát, že se tu lítá ve vzduchu".

HAWX je arkádou, ale snaží se mást tělem

Na toto pole takřka neorané se pak nově pouští i Ubisoft se svou hrou HAWX, která navíc disponuje pro mnohé značně atraktivní licencí jména spisovatele Toma Clancyho, přestože ten dodnes možná ani neví, že tato hra existuje. Jinými slovy, nemusíte se obávat, že by Tom ke tvorbě tohoto titulu přispěl o mnoho víc než jménem.

Ocitáme se v nepříliš vzdálené budoucnosti, kde se jedna zlovolná organizace rozhodne získat nadvládu nad světem a obrátí zbraně proti svým Američanům, což pochopitelně vy v roli uvědomělého pilota nemůžete dopustit. Pravda, člověk by pět lepších příběhů dokázal vymyslet možná i za jedno odpoledne, ale tohle je letecká hra, takže jde v prvé řadě o létání. Takže snad jen uveďme, že si v hlavní kampani zalétáme téměř doslova po celém světě počínaje Blízkým Východem, přes Ameriku (například Washington) až po brazilské Rio de Janeiro, kde si s gustem můžete vykroutit pár zatáček kolem veleznámé sochy Ježíše.

Samotné létání je ovšem značně arkádové. Autoři se sice snaží budit dojem, že se jedná o simulátor v pravém slova smyslu, ale asi se jim to nepodaří ani u běžného hráče, nemluvě o tom, že PC hráč, který si do některého z opravdových simulátorů sehnal mapu svého města, nad nímž létá s práškovacím letadýlkem, se tomuto tvrzení směle chechtá přímo do očí.

Pokus o poněkud vyšší míru realismu je ale zároveň značnou brzdou, i co se týče hratelnosti. Pokud totiž vezmete do ruky již zmíněný Ace Combat, jste po pár minutách jako doma. A to čistě jen proto, že je Ace Combat arkádou a tak se rovněž sám prezentuje. Naproti tomu HAWX je rovněž arkádou, ale snaží se alespoň zpočátku mást tělem, což se mu tedy popravdě řečeno i daří.

Od prvních okamžiků ve hře tak budete muset zvládnout několik "nadstandardních" dovedností jako například ostřejší zatáčení s pomocí ubírání rychlosti, případně ještě v kombinaci s otočkami po křídle. Tedy ne že by to bylo kdovíjak náročné, ale chce to chvilku k adaptaci, respektive ke zorientování se ve hře.

Ovšem orientace není úplně triviální ani v samotných lokacích. Možná byla chyba na mém přijímači, ale přiznávám, že mi chvíli trvalo, než jsem si na zdejší poměry zvykl, a tak jsem zpočátku docela často nevěděl, kam mám zrovna letět, co tam udělat a podobně. A když do toho přišel nějaký neplánovaný manévr (holt i na ovládání je potřeba si zvyknout), tak jsem se musel párkrát i srovnat a takříkajíc znova rozhlédnout po okolí.

Až to všechno zvládnete, budete si oproti konkurenci připadat víc jako opravdoví piloti

K této dezorientaci přispívá i ne úplně dokonalá navigace. Hra vám sice označuje cíle a dokonce na obrazovce ukazuje směr, kterým se aktuální cíl nachází, ale nebývá úplně zřejmé, zda je to cíl pozemní či vzdušný a podobně. Je ale potřeba zdůraznit, že se na vše dá zvyknout, akorát že to nebude během prvních pěti minut. Pozitivním důsledkem pak je, že až to všechno zvládnete, budete si v HAWX oproti Ace Combatu připadat o znatelný kus více jako opravdoví piloti.

K dispozici jsou vedle slušné řádky letadel i zbraňových systémů i vaši parťáci v boji, kterým můžete zadávat jednoduché povely. To se samozřejmě ve vypjatých bitvách, v nichž čelíte slušným počtům protivníků, maximálně hodí, ale rozhodně počítejte s tím, že většinu práce si budete muset obstarat sami. Wingman totiž prakticky bez výjimky zareaguje na váš povel bez prodlení, ale na výsledek jeho snažení se nelze až tak spolehnout, takže je lepší to brát spíše jen jakousi chvilkovou okamžitou výpomoc, než se vyhrabete z nejhoršího.

Ostatně podobné to je i v případě zbraní. Červený zaměřovač totiž nemusí vždy nutně znamenat jistý zásah, což je sice nemilé, ale pravdou je, že to je další z prvků, které zvyšují realističnost hry. Opravdovou výzvou pro tradicionalistické fajnšmekry pak bude použití palubních kulometů, protože dobře s nimi zamířit a ještě něco i trefit, to už chce mít hru docela v ruce.

Od počátku velmi povedeným elementem hry je grafika. Ke tvorbě prostředí byly podle slov tvůrců využity snímky skutečného zemského povrchu, což tedy nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, ale faktem je, že hra vypadá opravdu dobře. Trochu horší to sice je, když se přiblížíte nízko k zemi, ale dokud jste v oblacích, tak byste se mnohdy raději jen rozhlíželi než bojovali. Možnost proletět se nad zdejšími mapami jen tak, aniž byste museli dělat cokoliv jiného, tak zde zjevně není jen tak pro nic za nic.

Dej mu pěstí

Zajímavý dokumentární seriál Letečtí stíhači v boji aktuálně běží na České televizi. Popisuje a v počítačové grafice rekonstruuje slavné letecké bitvy minulosti, kdy se piloti většinou dokázali vypořádat se značnou přesilou nepřítele.

Jednoznačným králem byl ale americký pilot českého původu poručík Stanley Vejtasa, na jehož pomalý, ale odolnější bombardér SBD Dauntless se přilepila tři japonská stíhací Zera. Vejtasa ale mohl více „utahovat“ otočky, protože jeho stroj vydržel vyšší přetížení. Poslední z Japonců se pak odhodlal k sebevražednému útoku. Při úhybném manévru následně došlo ke kolizi a Vejtasův stroj Zero svým křídlem doslova rozpáral.

Podrobnější popis celé bitvy naleznete zde a pokud se vám něco podobného podaří i v HAWX, tak nám dejte vědět.

Chybět samozřejmě nemůže ani multiplayer, jehož možnosti jsou na úrovni splňující požadavky dnešní doby, takže si můžete se známými názorně vyříkat, kdo je tady tím opravdovým Rudým Baronem, nebo někoho z nich požádat o kooperativní výpomoc v případě, že by se vám nějaká mise stabilně nedařila.

Celkově tak HAWX působí podivně rozporuplným dojmem. Nabízí atraktivní a detailní grafické zpracování a ve výsledku poskytne i velmi dobré dojmy z hraní, zejména tedy některé vzdušné souboje a manévry si asi budete ještě nějakou dobu pamatovat. Na druhou stranu ale není díky o něco vyššímu příklonu k realismu tak intuitivní a přístupný jako konkurence.

Rozhodnutí tedy zůstává na každém jednom virtuálním pilotovi, zda mu stojí za to překonat ne úplně jednoduché začátky. Obecně se dá říci, že to za to rozhodně stojí, ovšem osobně musím říci, že pokud bych měl volit, rozhodl bych se pro Ace Combat.