Konečně konec hlučného dožadování a modlení se za příchod nové kapesní verze Zeldy. Linkovo nejnovější dobrodružství s podtitulem The Minish Cap je zde, proto se k nejlepšímu vyžití raději uchylte někam bokem od ostatních příslušníků rodiny, nejlépe tam, kde je naprostý klid a kde nedopadají rušivé záblesky běžného denního života. Nový titul není totiž jen výpichem toho nejlepšího, co v klasické 2D Zeldě vždy hrálo prim, nýbrž opět díky spolupráci Capcomu a Nintenda přináší svěží průvan do našich hráčských kapes. Bohužel pro někoho tento typ her přináší do kapes i jiný druh “průvanu”, jenomže videoherní průmysl je nekompromisní a řekněme si na rovinu - za něco vývojáři těžce vynaložené investice do tvorby musí získat zpět. Obecně s vysokou cenou her je spojené i riziko v případě neúspěchu titulu na trhu, takové polemizování ale k dnešnímu článku nepatří a tak stačí, když na začátku této recenze rovnou zmíníme, že investice do nové Zeldy není zbytečná.
Na Linkovi je najít, získat a obnovit legendární duchovní sílu, která se dokáže transformovat do meče.
Jak už jsme předeslali novou Zeldu programoval pro Big N Capcom. Nemusíte mít proto ale obavy z nějakého kýče. Ti z vás, co se v této tématice orientují, jistě ví, že zmíněná „japonská velefirma“ má za sebou produkci dvou výborných kousků pro Game Boy Color. Samozřejmě řeč je o The Legend of Zelda: Oracle of Seasons a Oracle of Ages. Navíc v roce 2002 portovali ze SNESu pro GBA nezapomenutelnou The Legend of Zelda: A Link to the Past. V Minish Cap se Link opět ocitá v kůži spasitele země Hyrule. Vše začíná tím, že zlomocný čaroděj (kupodivu tentokráte ne Ganondorf) Vaati promění naši kouzelnou princeznu Zeldu v kámen a získá nad Hyrule kontrolu. Na Linkovi je pak najít, získat a obnovit legendární duchovní sílu, která se dokáže transformovat do meče, jež se stává - v uvozovkách mečem zpívajícím a schopným zahnat všechny zlé síly. Nebyla by to ale Zelda, kdyby nevnesla do děje a konceptu něco nového a neotřelého. Největším přínosem a inovací The Legend of Zelda:The Minish Cap je kouzelný
čepeček, který s Linkem komunikuje a pomáhá mu všemi dostupnými prostředky napříč dlouhou cestou. Nejde ani tak o čepici, ale spíš nadpřirozenou bytost, jež je v čepci zakletá a má velké privilegium v orientaci a poznání říše mini skřítků, kteří jsou rozeseti po celém zdejším světě. Tyto malinkaté bytosti po vzoru pidilidí z milé komedie Pidilidi doprovází obyvatele až za hranice jejich vlastních příbytků. V podstatě zde zastávají nedílnou součást, a stávají se z nich tak plnohodnotné NPC postavy zasahující do hlavního děje i sidequestů.
Skvělou práci autoři odvedli i po technické stránce v tom směru, že se zde vcítíte do Linkova příběhu, jako v případech skutečně velkých konzolových dobrodružství.
V praxi to vypadá kupříkladu tak, že jako normální Link vejdete do místnosti, kde se pomocí kouzelné vázy, ale může to být i třeba skulina ve starém kmeni, „morfujete“ do miniskřítka velikosti sotva několika pixelů a následně vlezete do otvoru myší díry nebo třeba komínu, odkud vede přímá cesta do úplně nové a jinak nedostupné lokace. Tento neotřelý herní mechanismus je pochopitelně provázaný a doplňovaný o tradiční zeldovské questy a puzzly, které se mimo akčního dovádění a
příběhu stávaly hlavní herní náplní této slavné série. Menu, ovládání a celkově i sytém postupu je asi nejvíce podobný, nebo spíše odvozený z Link´s Awakening. Další výraznou novinkou, bez níž se také pro další postup neobejdete, je hledání, sbíraní a vyměňování tzv. Kinstone pieces. Jedná se o různě tvarované barevné mince, které můžete k nejrůznějším účelům vyměňovat a spojovat mezi NPC. Vždy u sebe máte jen jednu půlku mince a tu druhou má někdo jiný, koho je a někdy není potřeba vyhledat, takže se jedná o prvek nejen rozšiřující, ale i doplňující hlavní dějovou osu.
|
Primárně Minish Cap obsahuje pouze šest dungeonů, což by mohlo nasvědčovat tomu, že jde o krátkou gamesku. Naštěstí je mezi nimi dostatečný odstup v podobě plnění nezbytných úkolů. Každý dungeonek je po vzoru ostatních dílů chuťovkově zakončen bossáčkem vyžadujícím specifickou strategii jeho likvidace. Není divu, že je Hyrule plná různých domečků
které lze navštívit, se spoustou různých obyvatel s nimiž jde vyměňovat Kinstony, nakupovat rozličné věci do inventáře nebo prostě jenom tak promlouvat. Vedlejších aktivit je zde k mání vskutku dostatek.
Skvělou práci autoři odvedli i po technické stránce v tom směru, že se zde vcítíte do Linkova příběhu, jako v případech skutečně velkých konzolových dobrodružství. Pravděpodobně je to přítomností různých detailů, které tvoří spektakulární celek, způsobující mírně opojné deja-vu. Zmínit můžeme bohaté pohybové aktivity i arzenál, kde je nedílnou součástí přítomnost luku, šípů či
bombiček, respektive kupříkladu skok s otočkou dozadu nebo spin attack. Co se týče hudební kulisy, uslyšíte zde zaručené hity
ze starších N64 verzí. Rozpitvávat úplně všechno nemá smysl, zvláště u tak po všech stránkách povedeného titulu, lepší bude, když se sami necháte velmi příjemně překvapit. Nakonec bychom nové Zeldě snad jen mohli vyčíst nízkou přítomnost kreslených animací, které vždy, jsou-li
vhodně zpracovány a umístěny, potěší a pohladí po duši.
A co na úplný závěr? Nezapomeňte že i hráči žijí jen jednou, tak si nenechejte uniknout příležitost pořídit si novou Zeldu, která za to určitě stojí. Ke všemu je možné, že je to naposled, co se s neobyčejným dobrodružstvím sympatického Linka setkáváme ve 2D světě.
| The Legend of Zelda: The Minish Cap | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
