Kdysi dávno, na úsvitu počítačových her, se objevila česká textová hra pro ZX Spectrum s názvem Akcionář, zakrátko následovaná i druhým dílem (to byl také první originální program, který jsem si kdy zakoupil). Dodnes nostalgicky vzpomínám na skvělé hlášky z herního denního tisku jako „Nový model walkmanu Tesla způsobil revoluci na trhu s elektronikou“ nebo „Prezident Smith and Wesson oznámil razantní pokles ceny akcií firmy; zraněním, která vzápětí utrpěl, po převozu do nemocnice podlehl“. Tvůrci již tehdy ukázali, že i relativně nudné grafy lze zpestřit příjemným humorným dějem. Ptáte se, proč v recenzi na ekonomickou strategii třetího tisíciletí zmiňuji třináct let staré textovky? Při hraní Corporate Machine jsem měl až příliš často pocit, že hraji starého dobrého Akcionáře, pravda v „o něco“ lepším grafickém kabátě.
Corporate Machine by se dala bez servítek označit jako absurdní simulátor ekonomické globalizace. Cílem hráče je totiž ovládnout se svou malou společností většinu celosvětového trhu v dané branži – ať již letectví, automobilovém průmyslu či v poslední době populární výrobě počítačů. V každém případě se začíná od píky kdesi v zapadlé garáži uprostřed severoafrické pouště, ke které se postupně přibalují další a další budovy, výzkumná
centra, sídla marketingu, školící střediska nebo kantýny pro zaměstnance. Po dosažení určitého obratu firmě přibude jeden obchodní zástupce, kterého lze vyslat na průzkum a prodej zboží v sousedním regionu. Čím více dealerů, tím více prodejů, čím více prodejů, tím více peněz na investování, tím více nových továren, kanceláří a dalších obchodních zástupců, až získáte vytoužených 55 procent trhu a gratulace od tvůrců. Jak je ta globální dominace jednoduchá, viďte...
První věc, která každého na Corporate Machine zaujme, je nadsázka, se kterou jsou ekonomické čachry zpracované. Už při založení nové společnosti (jak jinak než ACME, Inc.) vám hra nabídne coby jméno manažera „Gill Bates“. Další šok přijde, až během hraní uvidíte postupně přicházet zprávy z denního tisku – štouchance mezi konkurujícími si firmami se odbývají v tiskových prohlášeních typu „prodeje firmy Cola Cola poklesly poté, co osmiletý afghánský chlapeček ukázal u soudu na fotku ředitele firmy se slovy 'to je ten pán co mi ubližoval'“. Mimo standardních obchodních činností dostanete po získání určitého množství prostředků možnost „speciálních akcí“ jako pošpinění protivníka („velevážení Indové, Misrocoft přidává do procesorů hovězí maso“), psychického nátlaku na protivníkovy
zaměstnance („neměli jsme mít před rokem deadline?“) a dalších zajímavých podrazů, které zpříjemňují suché ekonomické úvahy.
Přes všechen ten humor a legrácky, kterými je hra prošpikovaná, je vidět, že vývojáři nezaháleli a přichystali celkem rozumný ekonomický model poptávky a nabídky. V praxi zde funguje elasticita trhu (tzn. že když snížíte cenu výrobku, můžete jednou vydělat na zvýšených prodejích více, jindy zase méně), marketing zaměřený na cílové skupiny (například u počítačů můžete podle potřeb trhu propagovat výkon, cenu, spolehlivost, prestiž a počet periférií – pamatujete přeci na nesmyslné, leč velmi účinné slogany „Pentium III vám zrychlí internet“), pravidelný pokles cen spojený se zaváděním nových produktů atd. Téměř neustále se budete potýkat s nedostatkem financí na další expanzi, což s sebou přinese dlouhá bádání nad tím, jestli postavit novou filiálku na druhém konci světa, nebo zvětšit stávající budovu marketingu, popřípadě najmout více inženýrů). Škoda jen, že jsou zde zaměstnanci bráni jako čísla, se kterými si můžete dělat, co chcete – jeden týden jich půlku propustíte a druhý je zas všechny bez problémů naberete zpět. Dovedu si živě představit, jak by dokázaly v takové situaci zatopit odbory.
Po grafické stránce nepatří Corporate Machine k titulům, které by vás chytly za srdce a donutily upgradovat celý počítač. Jednoduchá 2D grafika světa s jednotlivými regiony, které mění své barvy podle toho, jaký že výrobce zrovna dané oblasti dominuje, přehledná menu a grafy vyvedené v decentní nevýrazné šedi – to vše patří ke „klasickým“ ekonomickým strategiím, ve kterých záleží spíše na správném úsudku než na kdovíjak detailním navržení železniční trati nebo lesnické továrny. Trochu vzruchu do grafické jednotvárnosti přinese jenom pohled na firemní pobočku v dané lokalitě s kvalitně vyrenderovanými stavbami. Zvukový doprovod také nikterak neoslňuje – decentní hudba a namluvené hlášky ve stylu „docházejí peníze“, popřípadě „nestíháte vyrábět“. Na druhou stranu hardwarové nároky nejsou nikterak drastické – s hrou si poradí i podprůměrný počítač, a to včetně internetového multiplayeru.
Corporate Machine je i pře své vizuální nedostatky nesmírně zábavnou a kvalitní hrou, která se bude líbit všem příznivcům ekonomických strategií, a nejen jim. Je vidět, že se moderní pojetí globalizace dá srozumitelně vysvětlit normálním lidem i jinak, než za pomoci stostránkových skript odkudsi z VŠE. Jenom se bojím, aby některé fígle ze hry nezačaly společnosti používat ve skutečnosti...
| The Corporate Machine | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
