Tenchu: Shadow Assault – stealth akce tentokrát úplně jinak

Populární série stealth akcí z feudálního Japonska vrací úder. Výrazně však změnila tvář.

Tenchu: Shadow Assault

Tenchu bylo v éře první PlayStation pojmem. Nikdy nedostalo vysoké hodnocení, ale mezi hráči se těšilo velké popularitě. Na další generaci konzolí se ale série moc nepředvedla a relativně dobrý návrat zažila až s Tenchu Z, které sice nebylo kdovíjaký zázrak, ale dalo se jako jedna z mála her v sérii za poslední roky hrát.

Nyní je Tenchu zpět a tentokrát nemá hra větší datový obsah než 100 MB. Tenchu se totiž dostalo na Xbox Live Arcade, kde dostalo novou tvář. A to zcela jinou. Shadow Assault je totiž nejodlišnější hra v sérii vůbec, a to počítáme i tragický pokus Tenchu: Dark Secret. Jako obvykle se jedná o stealth akci, tentokrát však s puzzle prvky. Jste zmateni? Tak nepijte a čtěte dál.

Přímo se nabízí přirovnání k neprávem opomíjené hře Trapt.

V Tenchu: Shadow Assault nikoho nenapadnete ze zálohy a ani nevrazíte nepřátelskému ninjovi ostří do břicha tváří v tvář. Způsob, kterým budete likvidovat nepřátele, je totiž pouze jeden a je známý již z minula. Jsou jím pasti. Velikost levelů, které jsou rozdělené do čtverců, je taková, že máte kompletní přehled o dění na jedné jediné obrazovce v pohledu shora. Vidíte start, vidíte i cíl a vidíte i nepřátele. A pokud jste nenechali toho pití, tak vidíte všechno dvojmo.

Zní to sice jednoduše, ale splnit úkol mnohdy jednoduché není. S omezeným zdravím se totiž odolává nepřátelům velmi těžko. A vězte, že jakmile vás spatří, tak po vás půjdou jako psi. Jedinou výhodou oproti předchozím dílům je, že jasně vidíte, kam nepřátelé své zraky směřují. Jejich pohled je totiž barevně znázorněn na zmiňovaných čtvercích. Není to sice reálné, ale tentokrát rozhodně nejde o jakoukoliv simulaci pradávné reality. Jde o zábavu a taktiku, o nic jiného.

Jak Věra Chytilová věděla dávno, tak pasti jsou zábavná věc a Tenchu: Shadow Assault to jasně dokazuje. Právě na chytře umístěné nástrahy budete nachytávat svoje oběti, ať již to budou bossové nebo řadoví protivníci. Všichni se jimi dají zabít.

Nejčastější pastí jsou pružiny. Ano, ve feudálním Japonsku jich moc nebylo, ale koho to zajímá. Nepřítele jimi můžete odmrštit na libovolnou světovou stranu. A letí hezky! Samotné je to příliš nezraní, ale pokud se na místě, kterým jste je vyslali, nacházejí kůly, tak je pravděpodobně brzy po nich.

Samozřejmě můžete pružiny rozmísťovat, jak chcete a lze jich nalíčit třeba 5 tak, aby nepřítel v jejich směrové kombinaci odlétl až na druhý konec úrovně. Zde se tedy přímo nabízí přirovnání k neprávem opomíjené hře Trapt od Tecma. Sice tu není pokládání pastí tak propracované, ale podobnost je zřejmá.

Multiplayer je zmatenější, než býk u hárající feny jezevčíka.

Pastí je samozřejmě více a mezi ty hojně používané patří ještě bomby a to jak ty vrhací, tak ty, které položíte na zem a budete čekat, co se stane. Tedy vy víte, co se stane, takže čekáte, než si na ni někdo stoupne. Ano, tady přichází podobnost pro změnu s klasickou verzí Bombermana. Ve skutečnosti se tedy jedná o opravdu bizarní patvar srovnatelný s účinky LSD, ale v překvapivě hratelné podobě.

A aby toho nebylo málo, tak si představte, že v každém levelu dostanete ještě úkol. Ty jsou překvapivě identické s těmi z předchozích dílů, jenže nyní se zabití úhlavního nepřítele nebo projití levelu řeší úplně jinak. V podání Tenchu: Shadow Assault velmi zajímavě.

K výběru je samozřejmě několik postav a nyní jich je opravdu hodně. Nechybí samozřejmě Rikimaru a Ayame, ale setkáte se i s postavami z pozdějších dílů, jako Tesshu a Rin. A pro fanoušky: nebojte, i Onikage hlásí návrat.

Aby tu ale nebyly jen samé superlativy, tak koncept hry je i přes svoji zajímavost značně omezený. Variací, jak zlikvidovat nepřítele je sice mnoho, ale i ony mají svou mez, které dosáhnete v pozdějších úrovních. Konkrétně jich je třicet, čili počítejte s tím, že režim pro jednoho hráče vydá tak na šest až osm hodin s ohledem na to, jak zkušení hráči jste.

Chvilka nostalgie – Jak zlikvidovat Onikageho

Dobře, přiznávám, vymýšlet infobox není sranda, zvláště když hru lze dokonale popsat i zhodnotit v samotné recenzi. Tentokrát tedy zamíříme do dob minulých, konkrétně roku 1998, kdy se na evropském trhu objevil první díl Tenchu s podtitulem Stealth Assassin. Spousta hráčů si tehdy nevěděla rady se sub-bossem ve finálním levelu. Tím byl samozřejmě Onikage, který dal pořádně zabrat. Sice ho šlo zlikvidovat klasickým způsobem, ale byl i jeden mnohem jednodušší. Stačilo vyběhnout z chrámu a Onikage vás následoval. Utíkali jste dál a dál a poté skočili do řeky. Všichni nepřátelé v prvním díle neuměli plavat, včetně bossů. Jakmile tak Onikage skočil do řeky, bylo po něm a následovala bugová sekvence jeho porážky. Byla to tehdy sranda, že?

Jak je již zvykem, tak nechybí ani multiplayer. Ten je však zmatenější, než býk u hárající feny jezevčíka. Hrát ho lze ve čtyřech online i offline. Všichni hráči se nalézají na jedné obrazovce a zabíjí se pokládáním pastí. Ve dvou je to v pohodě, ale ve čtyřech je už docela těžké vymýšlet strategie a záleží spíš na štěstí, co a kam položíte. I tak vás ale může hra více hráčů zabavit.

Stejně jako ostatní hry z Xbox Live Arcade obsahuje Tenchu: Shadow Assault 200 bodů rozdělených mezi Achievmenty. Ty získáte obvykle za zlikvidování hlavního nepřítele v časovém limitu nebo za splnění mise bez prozrazení.

Zvuky a hudba jsou podprůměrné, ale jejich přítomnost vám vadit víceméně nebude. Hůře je na tom grafika, na které šlo více zapracovat. Její nedokonalost se ve From Software snažili zamaskovat komiksovým vzhledem, což se ale povedlo tak napůl. Nutno ještě dodat, že hrát Tenchu: Shadow Assault na SDTV je sebevražda, protože neuvidíte z dění skoro nic.

Takže fandové Tenchu, jděte do toho, zažijete něco nového. Vy, co máte rádi nezvyklé věci, jděte do toho, zažijete to, co máte rádi. Vy ostatní jděte raději hrát nové Call of Duty, protože to je typická hra určená pro masy. Tento nezvyklý hybrid však má i přes své chyby překvapivě dost kladů, které ovšem neocení každý. Pro mě to za těch 800 bodů, čili 360 Kč, stálo.