Ve hře se dostanete k ovládání stavebního jeřábu a vaším úkolem bude to samé, co provádí skuteční jeřábníci. Tedy přenášení monolitických betonových bloků i přepravních kontejnerů z místa A na místo B. To není, samo sebou, žádná hračka, protože blok je nutné v místě položení správně natočit. A hlavně: veškeré operace probíhají v reálném čase, takže sestavení takového jednoho patra rodinného domku vám zabere pár desítek minut.
Na rozdíl od skutečných jeřábníků disponujete širokou škálou různých pohledů, z nichž suverénně ten nejvyužívanější je pohled shora, viz. obrázek nalevo.
Výhled z kabiny jeřábu je naprosto k ničemu, protože vám nikdo neradí, kam s nákladem. Rovněž všechny další pohledy jsou příliš daleko od dění a kazí celkovou perspektivu, takže není problém přenášený betonový blok napálit do rozestavěného domku.
Naštěstí, a v tom se Jeřáb odlišuje od reality, vašimi akcemi nemůžete domky rozbořit. Ať mlátíte panelem do domu jak chcete, konstrukce drží jako přibitá. Ať tentýž blok zaseknete do čehokoliv, jeřáb se neohne ani o píď. Za nehody se sice strhávají body, ale jelikož žebříčky šikovnosti virtuálních jeřábníků nevedou na žádnou on-line stránku, můžou vám být šumák.
Na listopad je naplánované tematické pokračování Simulátor stavby: Demolice, které by mohlo mít destruktivnější stránku stavařiny už ošetřenou.
K dispozici jsou celé tři mise: jedna na venkově, druhá v centru města, třetí v přístavišti. Každá z nich vyzkouší vaše jeřábnické schopnosti až na kritickou mez. A to je, prosím, vše.
A to je celé?
Vážení přátelé, ano. Ze dvou let recenzování freeware titulů jsem navyklý na leccos, od abstraktní arkády o sbírání prázdných lahví, po filozofickou simulaci nesmrtelnosti, která hráčům svou nudností dokazuje, že věčný život by rovněž byla jedna velká nuda. Ale simulátor jeřábu se v absurditě dostává na samý vrchol bizarnosti.
Popusťme uzdu fantazie a představme si, co by Jeřáb potřeboval k dokonalosti. V prvé řadě lepší vizuální stránku. Staveniště ve hře jsou opuštěná jako po virové epidemii. Nenajdete žádné pracující ani lelkující kopáče.
Hráč by si také mohl hlídat spotřebu paliva, povětrnostní podmínky a čas do obědové pauzy. V kategorii her simulujících "každodenní práci" je Jeřáb na samé špičce propracovanosti, avšak nejde o perfekcionistické dílo.
Zásadní problém ale není v tom, že je Jeřáb příliš daleko od reality, nýbrž naopak v tom, že se realitě vůbec pokusil přiblížit. Ze základní definice je "hra" (počítačová i analogová) souborem určitých pravidel zestručňujících realitu a ve výsledku má svého uživatele především bavit.
Cokoliv ujetého by mohlo být zábavnější, než sedět v kabině virtuálního jeřábu a vykonávat zadarmo tutéž činnost, za kterou jsou stavaři v realitě placeni.
Kde nic není, ani smrt nebere
Možná by se nad Jeřábem daly přimhouřit obě oči, pokud by vyšel zdarma jako freeware. Avšak skutečnost, že za jeho cenu dnes koupíte rok staré herní pecky, bere téhle hře vítr ze všech plachet. Nemáte-li na stavební stroje úchylku, dejte od jejich pák ruce pryč.
Levné a neinvenční zpracování jdoucí ruku v ruce s tématem atraktivním asi jako kariéra v kotelně, celou hru zkopává do propasti zapomnění. V distribuci sice dostanete zdarma k Jeřábu městskou budovatelskou strategii CityLife Deluxe, ale tu samostatně pořídíte levněji.
