Shade: Hněv andělů

  12:00aktualizováno  11. listopadu 1:55
Česká hororová akce Shade byla ve vývoji již drahně let, ovšem vždy vypadala na hru, na kterou se má cenu těšit. Nyní, po šestiletém porodu, během kterého prodělala i změnu názvu, konečně vychází. Vyplatilo se čekání?
55

Shade: Wrath of Angels

Platforma: PC
Výrobce: Black Element Soft.

Herní karta

Shade: Hněv andělů

Píše se rok 1998, českým hrám se konečně začíná blýskat na lepší časy a pražský tým Black Element Software skromně ohlašuje hororovou akci Nefandus. Léta běží, tvůrci sem tam přiloží pod kotel očekávání pár úchvatných screenshotů a hra se přejmenovává na Shade: Wrath of Angels. Ovšem to vše trvá až nezdravě dlouho. Shade se stal jednou z nejdéle vyvíjených českých her a trumfnout jej může snad jen stejně protahovaný vývoj krvavé FPS Bloodline z dílen Zima Software. Shade se nicméně v těchto dnech konečně dostává na pulty obchodů, ovšem je otázkou, zdali se línému hráčskému tvoru vyplatí vážit nebezpečnou cestu do oblíbeného krámu (neplatí pro vymetače on-line obchodů a dvojnásob platí pro vymetače tržišť typu „Ta chra na noname disku byt sarušeně orichinal! Pro fas s trenkami Adidos zdarma.“).

Shade je rubanicí ve stylu Knights of the Temple nebo Conan, z Prince of Persia si pak bere občasná intermezza na vratkých plošinách či římsách.

Již při po spuštění Shade si nelze nevšimnout, že název nebyl jedinou věcí, která se při vývoji změnila. Slibovaná temně-hororová atmosféra postavená na hutné podpoře příběhu a velkorysý přístup k adventurnímu elementu ústí v míchanici několika žánrů s příběhem přímým jako laserový paprsek, který seShade: Hněv andělů navíc postaví do pozoru a vypne hruď. Samotné skloubení žánrů ale nakonec nedopadlo nijak špatně. Pokud bychom mluvili jazykem konkurence, je hra z největší míry rubanicí ve stylu Knights of the Temple nebo Conan, z Prince of Persia: the Sands of Time si pak bere občasná intermezza odehrávající se na vratkých plošinách či římsách a to vše doplňuje několik skutečně nenáročných puzzlů. Problém v herní skladbě zde skutečně není, ovšem to co dělá výše uvedené tituly nadprůměrnými kousky je jejich celkové zpracování, atmosféra a smysl pro detail a právě to jsou největší nedostatky Shade.

Začněme u příběhu. Hlavní hrdina je dopisem od svého bratra informován o záhadném objevu v anonymním městečku, kam se po úvodní animaci sami vydáváme. Bohužel, z objevu se nevyklube kýžená jantarová komnata či překladiště starých výtisků Playboye, nýbrž Nefandus, starobylý artefakt oddělující náš svět od dalších tří pekelných míst, jímž vládnou padlí andělé.Shade: Hněv andělů Hráčovým úkolem je ve třech časově odlišných kapitolách naleznout části srdcí andělů, které mohou světy spojit zpět v jedno apokalyptické místo. Karty jsou od začátku rozdány a hráč je po větší část hry svědkem toliko kratičkých dialogů mezi hlavním hrdinou a andělem víry, jenž tvoří jakousi mentorskou postavu prolínající celou hrou. Našince by jistě potěšil český dabing veškerých rozhovorů, jen kdyby nebyly učelovější než řekněme procvaknutá jízdenka. Uvození do úrovně je málokdy bohatší než „Musíš najít posvátné želzo!“ „A k čemu mi to bude dobré?“ „Mlč, smrtelníče!“, což v době, kdy se většina tvůrců předhání v komplikovaných zápletkách a filmových sekvencích, působí přinejmenším druhořadě. Dabéři všech herních postav (obou dvou) mají rovněž své chvilky nuceného přehrávání a intonací vytržených z kontextu, ovšem to je možná jen subjektivní dojem autora recenze mírně afektovaného na český dabing ve hrách a není to ten hlavní důvod k zavrhnutí našeho andělobijce.

Shade a ukládání

Ve snaze zvýšit herní obtížnost přichází Shade se stále populárnějším systémem ukládání pouze na určitých místech. Klasicky vyběhneme na piedestál, kam se uloží hráčův astrální otisk. Zajímavě je však vyřešeno opětovné uložení na dané pozici, kdy lze svůj obraz jednoduše rozbít a portál použít znovu. Tato snadno přehlédnutelná proprieta hráči často zachrání poslední zbytky nervů.

Pokud Shade v něčem vyniká, je to jeho nekomplikovanost.

Pokud Shade v něčem vyniká, je to jeho nekomplikovanost. Za celou hru se hráč na jednom místě ohřeje jen málokdy, pokud ho ovšem nezabrzdí například souboj s problémovým protivníkem. A že jsou souboje tužší než loňský preclík! Potyčka s více protivníky je rozumně řešitelná až po metamorfóze v pekelného démona, ovšem o něm později. Ačkoliv se autoři viditelně snažili hru zpestřit a ztížit zakomponováním pasáží, ve kterých se ke slovu dostanou hráčovy akrobatické schopnosti, většinou jen stačí přeskákat pár jednoduchých překážek či sledovat až příliš příhodně poskládané výstupky ve zdi. Z kryogenního spánku nemusíme rozmrazovat mozek ani v případě hlavolamů. Vyžaduje otevření dveří v kryptě zadání správného kódu? Starověký bezpečák rozhodně nebyl špička ve svém oboru, když kód vytesal přímo nad dveře. A je snad nutné přisunout kvádr pod vysokoShade: Hněv andělů položenou římsu, aby na ni bylo možné vyskočit? Bez problému, při přiblížení se ke kvádru automaticky vyskočí ikonka interakce.

Již slovenský Conan dokázal, že právě ona jednoduchost dokáže být hnacím motorem hry.

Ovšem jak již dokázal slovenský Conan, právě ona jednoduchost dokáže být hlavním hnacím motorem hry a důvodem, proč má cenu u Shade vůbec zabíjet čas. Pokud hráči nejde o jakýkoliv hlubší zážitek, zpočátku bude hra i bavit, nicméně poté zapůsobí poněkud kontraproduktivně rozsáhlost hry, která rozhodně není minimalistická, autoři se šest let neflákali pronic zanic. Bylo by však bláhové se domnívat, že schéma souboj, souboj, plošinky, souboj, boss (jež je povětšinou jen větší verzí řadových protivníků) neomrzí dříve než za pár hodin. Nepomůže ani několik časových období, ve kterých se hra odehrává. Herní principy a základní typy protivníků zůstávají vždy stejné aShade: Hněv andělů mění se prakticky pouze textury a pár modelů.

Jako celá hra, ani souboje nijak nevynikají a tvoří tak jakousi nutnou součást. Jelikož většina protivníků bojuje nablízko, jsou střelné zbraně zoufale neúčinné, poněvadž se s nimi jednoduše nedá krýt. Většinou se tak bojuje posvátným mečem, pomocí něhož lze na určitých místech také dočerpat energii, nebo jednou z desítek sečných zbraní zcizených protivníkům. K dispozici je několik úderů realizovaných kombinací kláves, které se však poměrně špatně vyvolávají, a tak je nejjednodušší uchýlit se k možnosti zmorfovat v démona. Ačkoliv je démon pomalý, vše vyvažuje svou brutální sílou a faktem, že se jeho zraněním odčerpává pouze magická energie, která se na rozdíl od té životní rychle obnovuje. Při přechodu mezi kapitolami si navíc můžeme vybrat, zdali vylepšíme své lidské schopnosti nebo schopnosti démona, ovšem démon je nepoměrně lepší volbou, neboť ve třetí kapitole ústí v již docela rychlou drtičku zombií. Jako dárek od bohů jsou pak na určitých místech rozmístěny svatyně sloužícíShade: Hněv andělů k doplnění (nepotřebné) munice nebo k nákupu démonových schopností, mezi které se řadí například dočasná nesmrtelnost uvnitř vykouzleného kruhu.

I na technické stránce lze naleznout světlý bod - hudbu.

Shade uchvacoval svou grafikou, ovšem to bylo před několika lety. Dynamické osvětlení při zapálení pochodně vypadá rozhodně k světu, ovšem o promenádování se s hořícím kůlem hra není. Nyní je hra technickým zpracováním spíše průměr a zavděk musíme vzít alespoň faktu, že se vše hýbe naprosto plynule. To se však nedá říci o protivnících zahrnujících všerůzné kostlivectvo a mumijstvo, kteří se pravidelně zaseknou i v otevřených dveřích, chvíli hrozivě pořvávají, jako bychom jim kradli obvazy, načež se spokojeně odeberou zpět na své stanoviště, rovnat si zápěstní kůstky. Sůl! Nemrtví se bojí soli, ne dveří! Nicméně i na technické stránce lze naleznout světlý bod. Je jím dynamická a odpoutaná hudba, jež nastupuje již v úvodním menu a v několika dalších povedených melodiích projíždí celou hrou.

Verdikt: Na to, jakou dobu byl Shade vyvíjen a netrpělivě vyhlížen, jsme čekali více, než průměrnou řezanici v průměrném zpracování a s minoritními neakčními vložkami. Přesto si však špetka krátkodobé, nekomplikované zábavy provrtává skulinku přes nános bezduchého příběhu a okoukaného zpracování.

Autor:
 

Hodnocení hry

Redakce

55 %

Čtenáři

88 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 1218 čtenářů

Nejčtenější

Našel na půdě 35 let starý Apple II, zapnul ho a dohrál uloženou hru

Spoustu let ležel na půdě, po zapnutí funguje „jako zamlada“.

Newyorský učitel našel u rodičů na půdě starý počítač Apple II. Zkusil ho zapnout a překvapivě mohl pokračovat ve hře,...

THQ Nordic koupilo české Warhorse Studios za 860 milionů korun

Kingdom Come: Deliverance

Vydavatelství THQ Nordic koupilo stoprocentní podíl v pražském vývojářském studiu Warhorse Studios, které před rokem...

Vjel do kolejí, pak dostal další ban. Český streamer opět „úřadoval“

Český streamer Pavel „Herdyn“ Mikeš měl 8. února 2019 drobnou dopravní nehodu v...

Komentátor a herní streamer Pavel „Herdyn“ Mikeš se rozpovídal o tom, jak se svým autem skončil v kolejích. Posléze se...

Nastává herní svátek, vychází rovnou několik netrpělivě očekávaných pecek

Anthem

Herní průmysl dnes zažívá jedno z nejbohatších období roku, protože vychází rovnou několik titulů, na které jsme se již...

Fanoušek cestoval přes půl Evropy, aby se podíval na skutečný hrad z CS:GO

Google Maps

Youtuber známý jako 3kliksphilip se vydal z Anglie až do malé vesničky Predjama na jihozápadě Slovinska, jen aby se...

Další z rubriky

RECENZE: War Thunder je snem všech milovníků vzdušných bitev

War Thunder

War Thunder uspokojí více i méně náročné piloty. A nadchne technickým provedením.

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Karateka

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

RECENZE: World of Warplanes se snaží navázat na tankový úspěch

World of Warplanes

Podaří se zopakovat zásah do černého i podruhé, kdy tanky z World of Tanks nahrazují letadla? Zatím to není jisté.

Najdete na iDNES.cz