Port Royale 2 - Karibik podruhé

Vůně dálek a dobrodružství, to byla ta hlavní lákadla. Kromě zlata, ovšem. Tak se stalo, že jsem se vydal do Nového Světa, doufaje v nový začátek. Nejdříve jsem pracoval jen jako bezejmenný plavčík, ale mé schopnosti brzy vyšly najevo a já stoupal a stoupal. Dnes stojím na můstku své vlastní válečné lodi a velím celé flotile. Abych nezapomněl, doma na mě čeká manželka, guvernérova dcera, a vyženěný tatíček, jehož místo by jednou mohlo být mé…

Není tomu ani rok a půl a opět se ocitáme v Karibiku počátkem 17. století. Ascaron, zajisté potěšen úspěchy Port Royale, se rozhodl přinést hráčům další porci dobrodružství v podobě tohoto pokračování. Port Royale 2 nás zavádí v podstatě do stejného období a oblasti, jako předchůdce. Abych byl upřímný, nevím jak napsat něco jiného než v předchozí recenzi, jelikož podle mého názoru jde o dvě téměř totožné hry. Vemte první díl, přidejte spoustu měsíců vývoje, zapomeňte na pokrok kterým prošly za tu dobu počítačové hry a je to tu. No, to jsem možná přehnal. Nerad bych, aby to vyznělo nějak špatně, protože Port Royale 2 rozhodně není špatná hra.

“Port Royale 2 nás zavádí v podstatě do stejného období a oblasti, jako předchůdce.“

Základní schéma zůstává stejné. Bezvýznamný a neznámý mladík začíná se svojí malou lodí v jednom z provinčních městeček v oblasti Karibiku. Právě tady přichází na řadu první volba. Plavit se pod vlajkou Španělska a těžit z jeho teritoriální převahy, či volit jinak? Na výběr tu jsou čtyři velmoci, každá se svými koloniemi, teritoriem, politikou, ekonomikou a dalšími. Tím jsem chtěl naznačit, že ačkoliv můžeme do živoucího prostředí zasáhnout, celá oblast si žije vlastním životem. Kolonisté přijíždějí, obchodníci plují mezi přístavy a „obchodují“ se vším možným, národy mezi sebou válčí a piráti loupí. Do tohoto fungujícího světa přichází hráč se svými ambicemi, přičemž má naprosto volnou ruku v tom, jak jich dosáhne. Možnosti jsou téměř neomezené. První na řadě je pravděpodobně obchod, jelikož na vše ostatní je potřeba spousta peněz. Není to vůbec jednoduché, ale až se po několika hodinách podaří vytvořit fungující obchodní impérium, je na řadě zbrojení. Ne že by nebylo zábavné cestovat od jednoho přístavu k druhému a ručně nakupovat a prodávat, případně si k tomu postavit vlastní plantáž a stát se majitelem obytných domů. Jenže, komu by to stačilo, když hra dovoluje mnohem více. Vojenské potyčky teprve přinášejí trochu toho vzrušení. Prvně je potřeba sehnat co nejlepší lodě, vybavit je děly, pořídit munici a v neposlední řadě sehnat partičku námořníků, co se nebojí sem tam použít šavli. Nikdo nebude mít problém, zaměstnat svojí válečnou flotilu. Po mořích se totiž potulují spousty pirátů a o vojenské konvoje znepřáteleného národa také není nouze. Aby náhodou nenastala chvíle, ve které není co dělat, v každém městečku je taverna se spoustou dobrodruhů a obchodníků, kteří mají vždy po ruce nějaký ten úkol či kousek mapy k pokladu. Navíc je možné zavítat do guvernérova paláce a pokud jste neprováděli nějaké nepravosti vůči jeho národu, rád vám zadá nějaký oficiální úkol. A když ho budete navštěvovat často, budete úspěšní a bohatí, možná vás seznámí i se svojí dcerou. Tak se snažte, nikdy totiž není k zahození mít za tchána guvernéra.

“Do tohoto fungujícího světa přichází hráč se svými ambicemi, přičemž má naprosto volnou ruku v tom, jak jich dosáhne.“

Co se změnilo a co ne? První čeho si všimnete je přítomnost několika scénářů, takže nejsme odkázáni pouze na volný mód, ale můžeme se vrhnout do plnění specifických a docela náročných úkolů, které jsou nutné k úspěšnému dokončení. Globální mapa je naprosto shodná, jako v prvním díle. Dokonce i jména a umístění osad. Nic proti, historicky ověřené informace není proč měnit. Dalším velice zřejmým faktem je celkový vzhled. Vše je o něco detailnější, hezčí. Ale co každého příjemně překvapí je uživatelské rozhraní. Nyní je vše přesunuto na spod obrazovky a nutno říci, je to změna k lepšímu. Již žádné dlouhé hledání nějakého nastavení či funkce, vše je hezky přehledné a po ruce. Stehně tak to je i ve městech při obchodování a vlastní výrobě. Není vůbec žádný problém si nastavit co, kde, v jakém množství a za kolik kupovat či prodávat. To platí i o tvorbě automatických obchodních tras.

Milé překvapení mne také čekalo při dobývání měst. Už to totiž není jen tabulka se sloupečkem morálky. Abych nepřechválil, hra se přepne do klasického RTS pohledu a hráč ovládá dva druhy vojáčků. Buď s mušketami nebo se šavlemi, což záleží na tom, co máte nakoupené a jak to přidělíte mužům. Následuje klasické kliknutí na nepřítele a chvilka napětí, než jedna ze skupinek padne a druhá zvítězí. Ve výsledku stejně záleží úplně na tom samém jako dříve: počet mužů a výzbroj. Nečekejte žádné strategické čachry, při kterých se dá zvítězit s menší armádou. Nic světoborného, ale aspoň něco.

“Jako úplně nový prvek nám autoři přichystali šermířské souboje. Kdykoliv se střetneme s někým významnějším, je potřeba ho porazit ve férovém souboji.“

Jako úplně nový prvek nám autoři přichystali šermířské souboje. Kdykoliv se střetneme s někým významnějším, koho je potřeba porazit, nestačí jen hrubá síla loďstva či posádky. Například, pokud chcete ukončit řádění nějakého piráta, nejenže je nutné eliminovat jeho flotilu a zničit přístavní děla v jeho úkrytu, ale na závěr se musíte utkat se samotným vůdcem bandy. Šermířské souboje fungují na bázi dvou kliknutí. Pravé tlačítko je kryt, kdy ho použít je zřejmé. Levé tlačítko pak při stisknutí znamená útok. Přitom je důležité, na kterou část soupeřova těla míří kurzor. Čím víc je střídáte, tím je větší šance na zásah. Ve hře jsem se ze dvou zdrojů dozvěděl dvě naprosto opačné věci. Jeden zdroj říkal, že čím více souboji projdu, tím to bude náročnější, druhý pro změnu sliboval, že zkušenostmi z bitev se budou zlepšovat charakteristiky mé postavy. Popravdě si nejsem vědom, že by fungovalo byť jen jedno z toho.

Naprosto největším zklamáním pro mě byly námořní souboje. Čekal jsem, že po zkušenostech z dřívějška, a jistě i po mnohých připomínkách hráčů, se tvůrci pochlubí s něčím skvělým. Opak je pravdou. Vůbec nechápu, jak na to mohli přijít a už vůbec nechápu jak to mohli vypustit do světa. Je fakt, že námořní bitvy znamenali v předchozím díle chaos. Když se na obrazovce objevily všechny lodě z flotily, hráč nebyl téměř schopen je efektivně řídit. Nemluvě o počítači, který byl schopen způsobit ztrátu mých válečných lodí i se zcela zřejmě slabším soupeřem. Z čeho jsem tak rozhořčen a jak to vypadá nyní? Už nezažijete vůbec žádný chaos. Funguje to totiž tak ,že z celé své flotily si vyberete jen jednu loď a tu pošlete vstříc soupeři. Jenže, je v tom jeden háček! Vaše jediná lodička, sice pod vaším velením, se musí postavit VŠEM lodím soupeře. Sice je možné v průběhu souboje zvolit další, ale to vyústí v okamžitý „úprk“ původně ovládané lodě ze scény. Jistě si každý dovede udělat obrázek o tom, jak vypadají bitvy. Není problém přijít o několik válečných lodí při souboji se značně slabším soupeřem, jelikož ani válečná loď nevydrží dlouho nápor pěti třeba i slabších plavidel.

“Vaše jediná lodička, sice pod vaším velením, se musí postavit VŠEM lodím soupeře.“

Česká lokalizace je ve formě textů. Ve hře jsou přeloženy všechny texty a popravdě nepůsobí takřka vůbec strojeně či šroubovaně. Je jasné, že sem tam se objeví nějaká drobná kostrbatost, ale ta se dá pominout. Podle mého si celkově zaslouží kladné hodnocení.

Jak to shrnout? Port Royale 2 je, stejně jako předchůdce, pěkná a docela propracovaná obchodně budovatelsko válečná strategie. Vše působí příjemným dojmem a správnou atmosféru dokresluje i vkusný zvukový doprovod. Komu se líbil první díl, nebude zklamán a díky vylepšením přehlédne i nějaké to pochybení. Komu se Port Royale nedostal pod kůži, vůbec se nemusí namáhat Port Royale 2 zkoušet.