Existuje známé pravidlo, že v jednoduchosti je krása a těžko byste hledali někoho, kdo by nějak radikálně nesouhlasil. Může jít o cokoliv, u šperků počínaje a u počítačových her konče. A o ty nám právě teď (ostatně jako kdykoliv jindy) půjde – když trochu zalovíte v paměti, určitě se objeví několik jednoduchoučkých titulů, které jste přesto se zalíbením pařili dlouhé a dlouhé hodiny. A nemusí nutně jít jen o skutečné klasiky typu Tetris, ale jako jednoduchý by šel klasifikovat třeba i Doom nebo z novější doby Serious Sam. Čímž se dostávám k další věci, která obvykle přitáhne pozornost pařbychtivého davu – cena. Budgety kvalitou oscilují od příšerných kravin po velmi dobré a zábavné kousky. Stojí za pozornost, že právě tyto topbudgety bývají většinou založeny na jednoduchém principu.
Ptáte se, proč jsem celý jeden odstavec věnoval povídání o těchto dvou magnetech na hráče? Z prostého důvodu – právě recenzovaná hra jménem Operation Blockade jde zařadit do kategorie budgetů i k jednoduchým hrám. Měla by tedy mít nejlepší předpoklady k tomu, aby se z ní stal vítaný zabiják dlouhých nedělních odpolední, no ne? Inu, ty předpoklady by tu byly, ale...
...vezměme to od začátku, jak se sluší a patří. Příběh je zcela unikátní v jedné věci – je zasazen do období 2. světové války, ale z pro mě naprosto nepochopitelného důvodu jsou veškerá místa i bitvy kompletně smyšlené. Nemůžu si pomoct, ale absolutní fikci z tohoto období jsme tu ještě neměli. Tvůrci se ani nenamáhají se nějak ospravedlnit, ostatně tvrzení, že se jim nepodařilo na druhou světovou získat licenci, by asi nikoho příliš nepřesvědčilo. Klíč by však šel hledat jinde – v roli osamělého vojína musíte za pomoci svojí fixní střílny postupně posílat do horoucích pekel čím dál tím větší množství nepřátelských strojů, až se ke konci neodbytně přižene pocit, že se nějakým omylem k Němcům přidala i vojska spojenců. Je fakt, že podobnou historickou událost bychom hledali težko... Příběh však bývá v podobných hrách obvykle jen nutným zlem, nelze ho tedy brát jako nějaké výrazné mínus.
Jako to lze již ovšem brát samotný princip hry – totiž známé "rejdi po obrazovce myší jako šílený a sestřel všechno co vidíš (i nevidíš)". Pokud se variace povede, může hra být ve výsledku skutečně zábavná, viz např. Virtua Cop 2 nebo určité sekvence v Incomingu. Problém je v tom, že Operation Blockade se úkolu zhostila tím nejhorším možným způsobem
– prakticky nulové změny prostředí, nepřátel i výzbroje mají bohužel poměrně jasné následky: repetitivnost, až přílišné vypnutí mozku a brzy bolavý pravý (pro leváky pochopitelně levý) ukazovák od neustálého klikání. Jinými slovy – po pěti minutách začne strašlivě nudit. A když říkám strašlivě, myslím opravdu HODNĚ. O hře jako takové se toho už o moc více říci nedá – letadýlka vypadají jako hnusné krychličky, lodě jako hnusné obdélníčky a vojáci rovněž jako hnusné obdélníčky, akorát ve vertikální poloze.
Dobrá, řeknete si, a nemohlo by to aspoň trochu zachránit technické zpracování? Nebuďte naivní, mluvíme o temné straně budgetových her. Grafika byla z půlky popsána na konci předchozího odstavce, druhá půlka se týká prostředí jako takového. A pokud už jste během čtení textu pochopili, jakými "kvalitami" se může Operation Blockade pyšnit, nebude pro vás těžké uhodnout, jak na tom prostředí bude. Ano, mizerně. Jeden velký, vyblitě hnědo-zelený flek prezentující ostrov, na kterém je váš pal post a to je všechno. Stejně jako u příběhu nejde od budgetu čekat zázraky ani u grafiky, ale tohle už je kapánko příliš. Stále to však není konec! Optimalizace je pojem, který s Operation Blockade nemá společného naprosto nic. Hru jsem zkoušel na dvou systémech, jedním byl hi-end stroj na hranici současného výkonnostního maxima a druhým lehce nadprůměrný notebook.
Na obou konfiguracích jsem se dočkal naprosto neskutečných výsledků – hra se cukala, framerate si bez zábran padal k jednociferným (!!!) hodnotám a v určitých momentech jsem měl chuť jít programátory osobně uškrtit. Graficky srovnatelné staré hry šly bez problému rozběhat na strojích s procesorem 200MHz... Pokud mám hodnotit zvuky, musím poprvé po velmi dlouhé době říci, že jsou podprůměrné. Dokonce velmi. Hudba nestojí za nic a jediné co ve hře uslyšíte je střelba a exploze, oboje nechutně počítačové a nereálné.
Doufám, že se mi vás povedlo přesvědčit o faktu, že Operation Blockade je naprosto zavrženíhodný výplod chorých mozků, který si zaslouží cokoliv, jen ne přízeň vás a vašich peněženek. A na závěr drobnou perličku – autoři si z nějakého šíleného důvodu myslí, že o jejich debilní hry bude mezi hráčskou obcí zájem a chystají ještě tři další na stejném principu i enginu... Teď se zbývá jen modlit, že se neodhodlají i k realizaci svých ďábelských plánů.
| Operation Blockade | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
