Nuclear Dawn boří konvence dvou žánrů. Je inovativnější než většina her

Inovace v umění i zábavě vždy leží na bedrech nezávislých producentů, umělců či vývojářů. A jedno nezávislé vývojářské studio právě nabízí neobvykle svěží titul. Hra Nuclear Dawn je prvotřídní kombinací střílečky a strategie, kterou by se mohla inspirovat řada velkorozpočtových titulů.

Jistě, není to první komerční titul, v němž by se v síťové hře kloubila akce a strategie. Jeho vývojáři však perfektně zvládli vyvážit oba prvky hry, aniž by jeden parazitoval na tom druhém. Titul tak svěže kombinuje dobře známé herní mechaniky. Díky své komplexnosti však stojí a padá se schopnostmi spoluhráčů, jež mnohdy bývají bídné.

Pokud se připojíte do zápasu s velitelem, který umně ovládá strategickou část hry a ještě zvládá rozdávat zasvěcené příkazy ostatním hráčům, čas letí jako při zrychleném přetáčení filmů. Neschopní spoluhráči a bídný velitel však hru často promění ve vleklou a takřka bezcílnou nudu. Situaci příliš nepomáhá absence výukových misí či tréninku s uměle řízenými protivníky.

Drobné odlišnosti jsou rozporuplné

Celá akce se točí kolem jednoduchého konceptu, ve kterém má každý tým jednoho velitele a zbytek hráčů na bitevním poli zápolí v roli pěchoty. Týmy jsou ve hře dva. O světovou nadvládu usiluje Konsorcium, které tvoří pakt USA a některých Evropských zemí. Nepřítelem mu je Lidové impérium, mocné to spojenectví Číny a Ruska.

Rozdíly mezi týmy nekončí jen odlišností hráčských modelů. Liší se i některé budovy a jejich funkčnost. Aby totiž velitel hrající z ptačího pohledu mohl stavět budovy, musí je zaopatřit přívodem energie.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii.

Energie se rozvádí pomocí speciálních budov, které se propojují v jakémsi řetězci. Zlikvidování jednoho článku tak znamená odpojení všech navazujících přívodů i budov, které z nich čerpaly energii.

Rozvody energie jsou v případě Konsorcia bezdrátové, a jednotlivé budovy vysílající signál tak nemusí být navzájem vidět. Stačí, aby byly v dosahu vysílání. Oproti tomu rozvody Lidového impéria vyžadují méně surovin a mají větší dosah vysílání. Vyžadují však, aby na sebe navazující rozvaděče byly vždy navzájem vidět.

Tato zdánlivě drobná odlišnost diametrálně proměňuje taktiku a styl hry jednotlivých týmů. Rozvody Lidového impéria mohou celou mapu pokrýt v menším počtu než obdobné budovy Konsorcia. Daní za to je však jejich umisťování, které vyžaduje odkrytější body, a tyto budovy se tak pro hráče stávají lehkým cílem.

Odlišnosti ve strategiích týmů jsou zajímavé. Pokud však zápasí méně zkušení hráči, tým Konsorcia díky bezdrátovému vedení energie vyhrává častěji. Podobné je to ostatně s celým vyvážením hry. Pro zkušené hráče rozdíly oživují hratelnost, v případě nováčků však může být ta či ona dynamika jednoznačně výhodnější.

Vůdce není bůh

Úspěch obou týmů se silně odvíjí od taktických schopností jejich velitele. Ten může stavět budovy, které doplňují život i munici či zastupují oživovací body. Dobrý velitel tak na mapách často vytváří ďábelské taktiky, špatný naopak neumožní dobrým hráčům rozvinout jejich potenciál.

Velitel má totiž mimo jiné k dispozici i několik vylepšení a může tak ovlivnit, jaký arzenál mají spoluhráči na výběr. Strategické pozice navíc může bránit samostřílnými věžemi či za suroviny využívat speciálních dovedností, které například zabijí všechny hráče na malém prostoru či po několik vteřin mocně léčí spoluhráče.

Z popisu se může zdát, že velitel má takřka božskou moc nad bitevním polem. V praxi však synergie pěšáků a velitele funguje bez problémů a speciální schopnosti s ohledem na takřka frenetické tempo hry nejsou přespříliš silné. Dobrý velitel se špatnými pěšáky hru vyhraje jen těžko a funguje to i naopak.

Hra se zatím točí pouze okolo jednoho herního módu, ve kterém je cílem zničit velitelský bunkr nepřátelského týmu. Veliteli je však pro stavbu budov zapotřebí surovin. Ty se automaticky těží z bodů zabraných hráči. Existují body primární, sekundární i terciální a v závislosti na jejich typu pak týmu plyne různé množství surovin.

Na každé mapě je však pouze jeden primární bod, který dodává jednoznačně největší množství surovin. Často se tak stává ústředním místem bojiště. Ovládat primární zdroj surovin často znamená i vyhrát hru.

Ten umí to a ten zas tohle

Ve střílecí části titulu si hráči volí jedno ze čtyř povolání, které odlišuje dynamika ve stylu hry kámen, nůžky, papír podobná Team Fortress. Je zde proto povolání s pomalým pohybem, velikým množstvím života a výběrem zbraní vhodných pro rychlou likvidaci nepřátel či naopak kvapnou demolici budov (exoskeleton).

To vyvažuje rychlý pěšák (stealth) s neviditelností, jenž může ze stínů útočit pomocí nožů, které při patřičném vylepšení a zásahu do zad popraví kohokoliv. Odpovědí na stealth hráče je útočné povolání (assault), které kromě pestrého arzenálu využívá termální vidění a skryti mu tak nezůstávají ani neviditelní hráči.

Čtveřici uzavírá podpůrné povolání (support), které v závislosti na zvolené výbavě může hráče léčit či opravovat budovy. Disponuje též mocnými granáty, se kterými je například možné dočasně vyřadit nepřátelské budovy z provozu.

Malý počet povolání i jejich základní principy mohou působit triviální jednoduchostí. Ve skutečnosti však existuje řada praktických kombinací a obdivuhodný počet taktik, které z nich pro tým plynou.

Výjimečné a nedoceněné

Nuclear Dawn je vskutku unikátním mixem střílečky a strategie. Samotná akce či strategická část hry by mohly jen těžko vyčnívat z řady. Preciznost propojení obou částí a pocit, který hráč na bojišti prožívá, však není jednoduché s něčím srovnat.

Propojení funguje zcela přirozeně a každý zápas je díky němu velice odlišný. Hra je navíc velmi dobře odladěná jak po stránce hratelnostní tak i té technické. Co titulu naopak ubírá na kráse je pouhých šest map, z nichž jedna je prokazatelně špatně navržená a zápasy na ní často končí remízou.

Učící křivka je v Nuclear Dawn zpočátku krutá, a titul tak rozhodně není pro každého. Občasné hráče nejspíše odradí a přiměje k pomlouvání hry, které však vzejde spíše z jejich neschopnosti nežli faktických problémů titulu. Pro hardcore typy lidí však hra může nabídnout vskutku inovativní a takticky pestrou akci.

Škoda jen, že titul nejspíše zůstane záležitostí malé hráčské komunity. Snad poslouží alespoň jako inspirace pro velkorozpočtové hry, jejichž vývojáři se kvůli odpovědnosti vůči akcionářům bojí výrazněji experimentovat.