Zatímco na PC je série NHL již zavedenou klasikou, na jejíž pokračování nejen sportovní fandové čekají podzim co podzim, platforma GBC zůstávala dosud pro tento titul pole neorané. A protože byl pro naše kouzelné mobilitky hokej takřka nepoznaným žánrem, dočkali jsme se tedy od hodných (a hlavně ziskuchtivých) strejdů z EA konverze i pro přenosný "zabíječ času".
Co si budeme namlouvat. Typ hry, kterou je možno stokrát ohrávat dokola, aniž by se opakovala, je pro herní handheldy hrou ideální. Sebedokonalejší hopsačku či RPG á la Zelda jednou dohrajete a podruhé už vám stejný prožitek zkrátka nemůže nabídnout. Co z toho tedy vyplývá? Simulace ledního hokeje pod záštitou EA se v poklidu může stát evergreenem GBC i přes jeho technické omezení. Ale jak NHL 2000 skutečně dopadla?
Už z pouhých obrázků je znalci-klasikovi zřejmá podobnost s prastarou NHL Hockey, prvním to dílem slavného PC bratříčka. (I mě tedy vydrtil tento první dojem a semotamo se nějakému tomu srovnání nevyhnu.) Grafiku ale omezuje zpětná kompatibilita hry s monochromatickou verzí GB. Animace zámořských hokejkolamačů je však velice slušná a s NHL 93 si v tomto směru nezadá. Velice příjemným překvapením pro mne bylo zpracování pohybu hokejistů. Globálně vzato, chlapci vývojáři-konvertoři se evidentně vynasnažili a výsledek se ani moc neliší od "velkého bratra." Setrvačnost, s jakou hráči mění směr jízdy, udivuje svou realističností.
V tomto kontextu se ale jako nebetyčný průser jeví umělá inteligence (nebo spíše "umělá demence") vlastních spoluhráčů. To je totiž tak úděsná záležitost, že po deseti minutách hraní se zapnutými ofsajdy jsem pociťoval nepřekonatelnou touhu vysát baterky pumpičkou na 
kolo, rituálně utopit cartridge v posvátné kořalce po dědečkovi a seslat na game-designera trojitý blesk kombinovaný se sepráním jeho trenek do růžova. Naštěstí se pravidla dají editovat, a tak se lze těmto ojebům vyhnout. Stejně tak moc nenadchne statistika úspěšnosti přihrávek. A se vší skromností, tohle nebude jen nemotorností mých rukou. Na ledě se projíždějící sprity totiž často nejeví jakoukoliv snahu o interakci s vámi přihraným pukem. AI si značím puntíkem z inkoustu nejčernějšího, pánové z THQ!
Neb veškerá jména byla, jak je to u EA obvyklé, licencována u příslušných institucí, zahrajete si zde se skutečnými hráči. A nutno podotknout, že je opravdu markantní rozdíl v tom, pokoušet se vsítit branku s takovým Jágrem a poté s kterýmkoliv béčkem, předevčírem vytaženým z farmy. Co tím chtěl básník říci? Inu, odpovím si sám. Veškeré vlastnosti plně korespondují se skutečnými reáliemi hráčů NHL.
Co se týče herních modů, nelze mluvit o skouposti autorů. Kromě překvapivé Exhibition Game a Quick Game potěší možnost zahrát si kompletní ročník nebo jen play-off souboje. Jako třešnička na solidním dortíku se hrdě tyčí nabídka samostatných trestných střílení. Nemusí to bavit každého, ale mě, coby hrdinného gólmana ještě hrdinnějších New York Rangers, desítky minut drželo u displeje vychytávání kliček soupeřových ostrostřelců. Jelikož cartridge nemá SRAM, do rozjeté ligové mašinerie se naskakuje za pomoci hesel. Bohužel, absence paměti s sebou vleče o mnoho nemilejší skutečnost. Hra si nepamatuje žádné nastavení, takže právě vypínání ofsajdů představuje nepříliš sympatickou předehru. Pro masochistické hráče předchozí poznámka pochopitelně neplatí.
Zvuk není na příliš valné úrovni, takže se dá dost dobře předpokládat, že se potencionální kupec zalekne z repráčku se potměšile linoucího obludného šumu, ne nepodobného výsledkům mnohačetných pokusů naladit Radio Free Europe na historickém stroji zvaném Domino. BTW: Ten kravál má představovat šum publika. Fujara páně rozhodčího je slyšet sporadicky, 
nebo raději ještě méně. Celkově se ozvučení dá přirovnat k horším kouskům ze starého dobrého Speccyho. Tedy nijak lichotivá metafora.Za pravděpodobně jediný klad hudby se dá s klidem v duši označit fakt, že "muzika" zvučí pouze v menu. Pamětník, kterýžto čekal atmosférické orchestrálky z klasických NHL, bude zklamán.
Obvyklým problémem konverzí na GBC bývá ovládání. Pravda, tvůrcům se s tímto fenoménem povedlo se vypořádat se ctí, jenže není všechno zlato, co se třpytí. Některé celkem podstatné funkce, jako třeba střídání pětek nebo golfový úder, designeři skryli pod tlačítko SELECT. A to si přiznejme, není to volba nejšťastnější, poněvadž SELECT je tak trochu z ruky. Při rychlé akci není možné nadpřirozeně si zalomit palec pravé ruky a rychle vypálit Nedomanského dělovku. Tak stejně v situaci opačné, kdy se v obranném pásmu zjeví nevítaný host s kotoučem, by bylo záhodno přetáhnout jej pěkně zezadu obzvlášť brutálním způsobem klackem po kebuli. Ouha, než se nebohý hráč zorientuje a nasadí výmyk palce na SELECT, vetřelec už dávno krouží okolo miláčka brankáře a ohrožuje klec blafáky a kličkami. Takový je to svízel se SELECTem... Kdybych měl opakovat trapnou repliku NHL93, poplakal bych si, že v NHL93 se střídalo stisknutím obou tlačítek zároveň, což by bylo mnohem pohodlnější... Ale já se trapně opakovat nebudu, a tak to sem nenapíšu :) Nerad bych, aby NHL 2000 způsobila některým (ne)šťastným kupcům újmu krom palce i krční páteře z nevěřícného kroucení hlavou, tak to tady takhle rozmazávám :)
Na závěr užijme oblíbenou větu neoblíbeného Perry Masona: "Tak si to shrneme, přátelé." NHL 2000 představuje kvalitní, ač průměrně zpracovanou, často opakovatelnou taškařici pro dlouhé chvíle středně krátkého trvání :-) Nadějný potenciál žánru se THQ k plné spokojenosti využít nedalo.
Kdo mě zná, ví, že popis obzvlášť vypečených příběhů si nechávám až nakonec.....ehmm, Andrew budiž pozdraven... :-)......
