Když se objevily první zprávy o Need for Speed: Most Wanted, propadli jsme téměř bezmeznému nadšení. Konec potemnělým Undergroundům. Skvělý návrat policejních složek! Navíc jsme si mohli vyzkoušet hratelnou verzi na Xboxu 360 na letošní E3, no zkrátka paráda. Pak ale vyšlo na svět poměrně dost ubohé demo a když jsme si dali prvních pár jízd v review verzi, bylo na světě zklamání jako hrom. Naštěstí si ale tato hra nakonec dokázala naše sympatie opět získat.
Pomineme-li úvodní intro, jsou první zážitky ze hry naprosto příšerné. Hra vypadá nic moc, auta se chovají podivně, nedá se to řídit a vůbec byste s tím nejraději mrskli z okna. Po chvíli hraní se to ovšem naštěstí zlepší, ovšem otázkou zůstává, zdali se to skutečně zlepší a nebo zda si jen zvyknete. Pravda bude nejspíš klasicky někde uprostřed.
>> Zkuste českou fanstránku o Need for Speed <<
Když vás policie zmerčí, nemusí vaše naháněčka rozhodně skončit projetím cílem.
Pokud to vezmeme kolem a kolem, tak i přes některé ty novinky se dá říci, že hra je v podstatě stejná jako NFS: Underground 2, akorát že se vše odehrává ve dne. Opět jste totiž vrženi do ulic města, v nichž se mezi závody můžete zcela volně projíždět, opět se vám časem odemknou nové oblasti,
opět je v ulicích roztroušeno několik různých obchodů s motoristickým náčiním a opět je vaší průvodkyní fešná kočanda, jejíž jméno si ovšem tentokráte nepamatujeme, poněvadž má poněkud menší … charisma nežli Brooke z NFSU2.
Představte si, že přijedete do města se svojí nabouchanou károu a místní frajírci na vás začnou machrovat a budou se vytahovat tak dlouho, až o svého plechového miláčka přijdete. Pak již není jiné cesty, než že si za pár šupů koupíte nějakou šunku a s její pomocí se rozhodnete všem ukázat, kdo že je to tady ten největší drtič za volantem. Že je vám to poněkud povědomé? Klid, nám taky. Vydáváte se tedy klasicky úplně od nuly na dlouho cestu na vrchol, k čemuž vám dopomáhá vedle již zmíněné čičinky i přítel na mobilním telefonu a značně vám to komplikuje policie. Dozvíte se tak, že ve městě funguje jakýsi
závodní syndikát, jehož členové jsou podle svých kvalit či zásluh seřazeni do patnáctičlenného žebříčku, a abyste se dohrabali
zpět ke své ukradené káře a ztracené hrdosti, musíte je postupně všechny vyklepnout na trati.
Věc se ale má tak, že nejprve musíte zajet vždy několik dobrých závodů dříve než se pirát silnic vůbec sníží k tomu, aby s vámi závodil. Hra vám tak vždy nejprve sdělí podmínky, po jejichž splnění budete moci vyzvat konkrétního soupeře na souboj. Když v něm zvítězíte, vypíše své podmínky k nástupu do závodu ten, který je v žebříčku o stupínek výše, nežli právě poražený čajíček a tak stále dál a dál až do úplného konce. Podmínky pro vás coby vyzyvatele jsou rozděleny do tří kategorií. V prvé řadě je potřeba zvítězit v daném počtu závodů různých typů, vedle toho musíte splnit i několik úkolů ne zrovna závodního charakteru a ve výsledku musíte co nejvíce znepříjemnit život policii.
Need for Speed: Most Wanted je až na honičky s policií v podstatě stejná hra jako NFSU2.
Mezi závody najdeme již osvědčené klasiky jako kupříkladu závod na několik okruhů, sprint z A do B či dragová klání, ale objevuje se i nějaká ta novinka. Hodně zajímavou disciplínou je jakýsi závod na rychlost, v němž nerozhoduje pořadí v cíli. Na trati je totiž rozmístěno několik policejních radarů, které vám při průjezdu kolem nich měří rychlost a vaším úkolem je mít v cíli ze všech
účastníků závodu nejvyšší součet těchto rychlostí. Mezi nezávodními úkoly se pak objevuje variace s jedním radarem, kdy je potřeba, aby vám naměřil rychlost požadovanou zadáním úkolu. Úkolová sekce ovšem stojí zejména na honičkách s policií. Musíte tak kupříkladu z honičky uniknout dříve než v požadovaném čase, nabourat předepsaný počet policejních vozů, nebo jich třeba
daný počet úplně odstavit z provozu a poté následně ještě úspěšně uniknout.
Když už jsme u těch honiček s policií, nemůžeme vám zatajit, že jsou sice velice fajn, ale občas se zdá, že autoři hry je chtějí za každou cenu až tak moc protlačit do centra vaší pozornosti, až vás to skoro až nebude bavit. To se týká zejména oněch „kvalifikačních“ úkolů, které čas od času působí dojmem nucené strojenosti. Něco jiného je to ovšem při samotných
závodech. Když vás policie zmerčí, nemusí vaše naháněčka rozhodně skončit projetím cílem. Po dokončení závodu se totiž objeví
cílová fotografie, která velmi elegantně maskuje loadingovou pauzu, a po prohlédnutí výsledkové tabulky se objevíte jen pár metrů za cílem a plynule tak přejdete do režimu volného pohybu po městě. Klidně se tak může stát, že s vydřeným vítězstvím nepřichází úleva, ale nová vlna napětí, kdy sice již nebojujete ze všech sil o každý centimetr silnice, ale za každou cenu se snažíte
uniknout policejním hlídkám.
Ty spolu dokáží vcelku dobře komunikovat, takže pokud byste si mysleli, že někde na dálnici hodíte na plynový pedál
cihlu a jednoduše jim ujedete, mohli byste jim takto ujíždět třeba do sta let. Je tak potřeba vymýšlet různé náhlé manévry, jak policejní vozy setřást, případně, kde se jim schovat. Abyste získali alespoň nějakou výhodu, jsou na mapě označena místa, která můžete ke zpomalení policie využít. Můžete tak kupříkladu zbourat nosníky, díky čemuž na policejní vůz za vámi spadne střecha, nebo třeba projet na benzínové pumpě skrz stojany a vyrobit tak slušnou detonaci. Velmi dobře se hodí i různé úkryty pod mosty,
v úzkých uličkách a podobně. Nefungují ovšem univerzálně a dobře vám poslouží pouze tehdy, když vás tam žádná z policejních hlídek neuvidí zajíždět. Jak tedy vidno, dá se s policií užít opravdu hodně legrace, akorát je škoda, že nám tyto honičky tvůrci až
tak evidentně cpou pod nos. Vzhledem k jejich zábavnosti to ale žádné fatální důsledky nemá.
Podobně se velmi rychle vyvine i váš vztah ke zdejší ovládací metodě. Jak již bylo řečeno, zpočátku se vám bude zdát, že je hra nehratelná, že se vozy nedají ovládat a že jízdní model je příšerný. Po několika málo jízdách si ale zdejší arkádový model jízdy naprosto dokonale zažijete a jízda tak nebude nejmenším problémem. Oproti původním předpokladům tak je výsledná hratelnost velmi pohodová a příjemná, ostatně jako prakticky u všech osmi předchozích dílů NFS.
|
Zastavit se musíme i u technického zpracování, které je poněkud rozporuplné. Na jednu stranu zde totiž máme poněkud nevyváženou grafiku, ovšem na stranu druhou velmi pohledné meziherní filmečky, v nichž vystupují živí herci, které ovšem animátor poněkud přibarvil, takže na první pohled filmové sekvence vypadají jako CGI animace. Co se týče herní grafiky, ta by se dala charakterizovat slovy, že se jedná o NFSU2, odkud ovšem zmizela tma. Je zcela evidentní, že místní grafika není zrovna etalonem vizuální nádhery, jelikož sem tam je něco zubaté, onde zase podivně nasvíceného a čas od času se obraz zacuká, ale
na druhou stranu je zvolena velmi příjemná barevná paleta, díky níž hra při zběžném pohledu vypadá docela dobře. Povedený je ovšem výběr hudby, takže vedle různých hip-hopových a elektronických fláků si můžeme poslechnout i nějakou tu vydařenou skladbičku z rockového pytle a dokonce se zde setkáme i s klasickým
|
Známá příjemná hratelnost
Honičky jsou nám až příliš podstrkovány
Co tedy říci závěrem? Need for Speed: Most Wanted je až na honičky s policií v podstatě stejná hra jako NFSU2, akorát že se odehrává v jiných kulisách. Díky veskrze příjemné hratelnosti si ale pozornost jistě zaslouží a pokud se řadíte k početným
řadám fanoušků této série, zklamáni rozhodně nebudete.
| Need for Speed: Most Wanted | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
