V poslední době se okolo GBA roztočila hotová mánie - ke každému novému filmu (myslím samozřejmě hitovému) se vydává i hra pro tenhle handheld. Minority Report (dále jen MR) je sice jeden z nejlepších filmů loňského roku, ale co jsem slyšel, jeho převedení na konzole nebylo přijato s velkým ohlasem. Takže otázka zní, kterak je na tom GBA verze?
Vaše jméno je John Anderton. Ze začátku pracujete pro vládní projekt „PRECRIME“, který umožňuje detekovat, kdy a kým bude spáchána vražda. Pročež máte za úkol dostat se na místo vraždy ještě před jejím spácháním a zabránit uvedenému aktu (což je náplní prvních dvou levelů). Jenomže události posléze naberou trochu jiný směr a z lovce se po chvíli stává lovený...
Zpracování. Hra mi ze všeho nejvíce připomínala dva starší tituly: možná paradoxně to jsou Simpsonovi, které jsme hráli ještě za dob slávy 486tek a Final Fight One z GBA. Prostě a jednoduše chodíte po obrazovce zleva doprava a nahoru a dolů. Dokážete přitom předvést
efektní kotoul určeným směrem, skákat a samozřejmě střílet. Na provedení akce mi vadila mimo jiné jedna věc - a to, že vidíte jen malou část herní plochy. Abych to lépe vysvětlil - bylo by lepší, kdyby se na MR „koukalo z větší dálky“. Jinak je ale vše ztvárněno celkem hezky. Mezi jednotlivými levely jsou navíc podařené kreslené obrázky s textem, posunujícím „příběh“ o kus dále.
Zpracování herních úrovní je tedy vcelku dobré, ocenit lze snahu odlišit každý další level od toho předchozího a to jak prostředím, tak objekty v něm. Líbí se mi například reklamy a průhledné výtahy (tak, jak je známe už z filmu). Potud tedy ano, ale vstupem do akce registrujeme zásadní nedostatek. V daném levelu se pochopitelně nacházejí vaši nepřátelé a likvidovat je můžete/musíte dvěma způsoby - buďto na blízko za využití bojové techniky anebo klasicky zbraní, jež je aplikovatelná jak pro souboje tváří v tvář, tak na větší vzdálenost. Ve druhém případě nastává klíčový problém - zaměřujete pomocí tlačítek L a R a mezi danými cíli pak můžete cyklovat. Nicméně všude okolo je velká spousta civilistů, kteří se z nějakého zbytečného důvodu do náměru motají a ve chvíli, kdy nějakého z nich zabijete, budete penalizováni ztrátou jednoho života (kterých přitom není nikdy dost).
Na displeji máte několik důležitých ukazatelů, konkrétně životy, typ zbraně a střelivo. Zbraňový potenciál nabízí klasický výběr začínající na standardní pistoli, přes samopal a konče granátometem, majícím sympaticky destruktivní účinky. Vaši nepřátelé nejsou zbytečně uniformní, je tu takových dvacet typů oponentů + jejich modifikace. Nejkrásnější ale jsou bossové, jež tradičně střetnete na konci některých úrovní. Zajímavý je například už ten první – má u sebe přenosný hologram, který dokáže vytvořit jeho duplikáty. Těch je pět a velice rychle se mezi sebou střídají, celé to pak vypadá jako ta hříčka s kalíšky a pětikorunou; musíte přesně sledovat, „který je ten skutečný“. Finální souboje mi tak připomněli Raymana. Nicméně v Raymanovi trvalo třebas i celou hodinu, než jste přišli na klíčové řešení problému.
Přichází chvíle pro celkové shrnutí. Ačkoli se mi MR zprvu nelíbil - a to zejména koncepcí a možná také tím, že když jde o hru podle filmu, tak zpravidla nedosahuje vysoké kvality, postupem času mě začal pohlcovat. Získáváte klasicky nové zbraně, procházíte nové mapy atp. Na druhou stranu má zdejší představení své chyby, které výrazně sráží výsledný dojem. Tím může být jistá tématická monotónnost jednotlivých levelů, o špatném zaměřování - což je pro tento žánr poněkud tristní fakt - jsem se již zmínil. A poslední věcí je, že by hra mohla být kapánek delší. MR je tedy lepší průměr, ale pokud máte chuť na další akční představení, zkuste tohle!
| Minority Report: Everybody Runs | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
