Mario Party Advance

Je zajímavé sledovat, jak se Nintendo stará o „rodinné stříbro“ v podobě svých herních hrdinů. Když se narodil Mario, to hrám ještě vládly osmibity. Teď se ale píše rok 2005 a tento instalatér vypadá, jako by se ho vývoj ani nedotkl.

Chápu, že Mario je určen hlavně mladším ročníkům. Tím by se nad společným jmenovatelem „jeho“ her, tedy větší či menší mírou infantility, daly přimhouřit oči, nicméně myslím, že přišla doba říct:“Dost!“ Pokud vývojáři nemají nápady na nová Mariova dobrodružství, mohou to říci na rovinu. Mě osobně totiž dost unavuje pašování této postavičky do všech možných a nemožných her, u kterých už předem můžete se slušnou pravděpodobností určit, že budou spoléhat právě na tohohle věčně usměvavého, obtloustlého panáka a hratelnost mu bude spíše pouze sekundovat. Na druhou stranu vývojáři z Hudson Soft už mají s kompilacemi miniher dost zkušeností, které prokázali například v Mario Party pro Nintendo 64 nebo Disney´s Party.

Komunikace s ostatními postavami je překvapivě obsažná, je ale nedá se přeskakovat.

Sólové dobrodružství se odehrává na herní desce, také můžeme říci mapě, trošku podobné našemu Člověče nezlob se. Po vylosování (resp. „házení kostkou“) můžete pohnout vaší postavou o příslušný počet políček a vybrat si, koho navštívíte. Většina postav vám zadá nějaký ten úkol, jehož plnění probíhá ve formě minihry. A jsme u jádra celého Mario Party Advance. Stejně jako u GameCube verze hra stojí na množství miniher, kterých má být celkem 60. Různých kolekcí starých her a hříček už několik vyšlo a obvykle se jednalo o nostalgickou, a proto zábavnou a osvěžující záležitost. U Mario Party Advance je ale většinou situace jiná. Je pozitivní, že tyto minihry nejsou jen akční, ale že se mezi nimi najde i nějaký ten puzzle a že tyto se stávají postupem hry i složitějšími. Bohužel je zde dost opravdu bizarních kousků, z nichž je jakýsi matematický kvíz obtížnosti druhé třídy základní školy jen špičkou ledovce. Zmínění zaslouží také například odpalování homerunů neposednou baseballovou pálkou – načasovat úder tak, aby letěl příslušným směrem a rychlostí je při nějakých dvou animačních oknech pálky velmi, velmi těžké. Spíše otázka štěstí. Když tedy o

Ambiciózní hráči mohou chtít i odkrýt všechny zpočátku zamčené hry.

zásadním prvku celé hry, zde souboru miniher, řekneme, že kvantita zvítězila nad kvalitou, těžko z toho může celek vyjít dobře.

Jednotlivé hry-questy nejsou přístupné všechny od začátku a hráč si většinu z nich musí zasloužit úspěšným plněním úkolů. Komunikace s ostatními postavami je překvapivě obsažná, je ale nepříjemné, že se nedá přeskakovat, protože při opakování některých úkolů si nepřejete nic jiného, než se konečně dostat přes text k samotnému hraní. Hra nabízí čtyři charaktery, které ke značce Nintendo patří jako deště k Británii. Je zde tedy Mario, Luigi, Yoshi a Peach. Nemusíte se ale obávat, že byste snad se svým výběrem začali být během hry nespokojeni. Kdykoli se totiž dostanete na startovní políčko, můžete povolat do boje jiného hrdinu, každý ale začíná v jiném rohu hracího pole.

Cílem hry je dokončit všechny úkoly, tedy dohrát všechny hry, které se skrývají na hracím poli. Ambiciózní hráči mohou chtít i odkrýt všechny zpočátku zamčené hry, kromě šikovnosti se ale budou muset vyzbrojit i trpělivostí. Losování kostkou v každém tahu je totiž věcí čistě náhodou, a tak se může stát, že jen díky nevhodnému počtu tahů, které dostanete k dispozici, raději restartujete hru. Že to k pohodě nepřispěje, asi není třeba dodávat.

Všeuměl Mario

Mario je celosvětově známá postavička a každý si jej spojuje s mateřskou společností Nintendo. Původně toho moc neuměl – jen poskakovat po plošinkách, případně hlavách nepřátel. Postupem času ale se účinkováním v dalších a dalších hrách (některé zdroje uvádí až 109 titulů!) jeho schopnosti rozrůstaly. V současnosti tedy tenhle tlouštík dovede závodit na motokárách, hrát tetris a další logické rychlíky, golf nebo tenis. Umí slušně vařit, létat s hodně podivnými vynálezy, zvládne zápasit v ringu, v dobrodružné Super Mario Sunshine řeší záhadu znečištěného ostrova a to je jen začátek. Můžeme ho nazvat Cimrmanem videoher, můžeme ho ve světle jeho dovedností nazvat Šebrleho amatérem. I tak ale vystihneme všechny jeho osudy jen částečně. Až někdy v blízké budoucnosti někoho napadne založit halu slávy hrdinů počítačových her, bude Mario jedním z jejích prvních obyvatel.

Klady a zápory

Pro fandy Maria – Mario :-)

Grafika
Hloupost některých miniher

K tomu názorovému výlevu na začátku článku značně přispěla grafická stránka hry. Jako by se autoři inspirovali poněkud cynickým komentářem filmových producentů, kteří o potřebách televizních diváků říkají: „Hlavně že je to barevný a hejbe se to.“ Je pravda, že s konceptem jakéhosi herního guláše hra ani nemůže nabízet ohromující vizuální zážitek (ostatně zvuky mu „zdatně“ sekundují), pro kohokoli nad 13 let ale může být přemíra barev a celková vizáž hry utrpením. Jsem toho živoucím důkazem. Je to škoda, protože party hry mohou bavit skutečně každého, v případě Mario Party Advance se ke hře upnou zřejmě jen ti nejmenší a i ti mohou mít výhrady – hlavně na množství textu, jakkoli jednoduchému, kterému nemusí úplně rozumět.

Mario Party Advance

Výrobce/Distributor	Hudson / Nintendo
Platforma	GameBoy Advance

Ukládání pozic:	ano
Multiplayer:	ano, 4 hráči

Verdikt:

Miniherní guláš pro trpělivé a nejspíše i mladé či infantilní hráče.

Hodnocení:

50% (info)