Se závodem 24 hodin Le Mans jsem se poprvé blíže seznámil někdy v 1977.
To běžel v kinech známý film Le Mans se Stevem McQuinem v hlavní roli. Byl to pro mě opravdový zážitek, který ve mně nezanechal od té doby
snad žádný film. Tajil se mi při něm dech a v krizových situacích jsem cítil srdce až v krku. Od té doby pro mě byly sportovní prototypy
čili "placky" nejkrásnější auta vůbec a jsou dodnes, i když se dnes věnuji více formulím. V loňském roce mě celkem příjemně překvapilo vydání
hry Sports Car GT, nesplnila však zcela moje očekávání. Když jsem se ale dozvěděl, že má vyjít hra s názvem mého oblíbeného filmu, měl
jsem obrovskou, ba přímo dětinskou radost. Čekání nebralo konce až do dnů nedávno minulých, kdy jsem se Le Mans konečně dočkal a nainstaloval je na svůj počítač.
Po spuštění hry se mi promítlo nádherné úvodní intro a s klidným svědomím mohu říct, že jsem nic podobného neviděl. Možná k tomu také přispěla nově nainstalovaná karta Voodoo 3. Po přehrání intra se objeví velmi skromné ale pěkné menu.
Poté, co jsem si důkladně prohlédl nabídku, jsem samozřejmě vnikl do nastavení, kde jsem si upravil rozlišení na 1024x768 s maximálními detaily a vrhnul jsem se na volant. Po nastavení jeho citlivosti jsem začal s jeho konfigurací. Když už jsem si nastavil vše potřebné k jízdě, chtěl jsem nastavit také zapínání světla, přepínání pohledů... a tady jsem narazil. Vzhledem k tomu, že nepatřím mezi majitele šílených volantů, na nichž je 10 různých tlačítek,
byl jsem v koncích. Máte-li totiž nastavený jako hlavní ovladač volant, nelze si nastavit tyhle funkční tlačítka na klávesnici. Musel jsem
se chtě nechtě smířit s tím, že zapínat světla budu řadící pákou, kterou nepoužívám, protože mám řazení pod volantem.
Výběr samotných závodů
není příliš rozsáhlý, spíše mi připadá, že výrobci vymysleli hru se závodem Le Mans a potom tam přidělali další omáčku, Championship a Arcade, aby toho nebylo žalostně málo. V nabídce Arcade si lze vybrat jednu ze tří možností. První je Chalenge. Vyberete si jedno auto ze tří skupin GT1, GT2, prototypů a jdete rovnýma nohama do závodu. Váš úkol je jediný - závodit a vyhrávat. Další možnost je Time attack. Po startu vám začíná honička s časem. Odpočítává se vám čas až do určitého Check pointu, který když projedete v časovém limitu, připíší se další vteřiny a vy pokračujete do dalšího check pointu.
Když to však nestihnete v limitu, skončíte podivným způsobem. Z neznámého důvodu vám začne vaše auto hořet. Divný přístup programátorů, ale budiž. Poslední volbou je Practice. Jednoduše řečeno trénink a seznámení s tratí.
Vyberete si jedno z dvanácti aut a tratí. Potom pilujete svoje řidičské umění k dokonalosti. Jestli pojedete za sucha, v dešti nebo bouřce a
zda dáte přednost jízdě ve dne nebo v noci záleží jen na vás a vaší volbě. Celý arcade mod se jezdí bez jakéhokoliv nastavování auta, volby se dějí bez návštěvy depa. Arcade mod je prostě vhodný ty,
kteří se nechtějí zatěžovat nastavováním.
Druhá možnost je Championship. Je rozdělena na Endurance a Sprint. V téhle nabídce se zobrazí terminál a na něm si máte možnost vybrat jeden ze dvou týmů, za který budete začínat jezdit. Je to celkem jedno, který si vyberete, protože obě auta jsou outsideři. V Endurance se vám ještě nabídne volba rozšířeného nastavení auta. Když jsem se na tuhle volbu podíval, bylo mi jasné, že je tahle hra určena široké hráčské veřejnosti. Endurance totiž umoňuje také volbu pneumatik, citlivosti řízení, automatické převodovky, pomocníka při brždění, množství paliva... Když si všechno nastavíte, zajedete si kvalifikaci a potom už rychle na start. I když jsem v každém závodě vyhrával, ve kvalifikaci jsem byl nejlépe na dvanáctém místě. Pokud si dáte volbu amatér, nemusíte kvalifikaci vůbec jezdit, protože se dá lehce vyhrát i z posledního místa. Teď přišel ten okamžik, kdy začínáte jezdit a sbírat cenné body do mistrovství. Pokud splníte očekávání a budete vítězit, dostanete zcela jistě na konci sezóny nabídku od lepšího týmu, kde dostanete k dispozici silnější vůz, se kterým budete snáz vyhrávat. V opačném případě to bude konec vaší mizerné kariéře. Další sezónu se kolotoč opakuje až do chvíle, kdy stanete na samém vrcholu.
Poslední volba, kterou vám představím, je Le Mans. Postup je je zde podobný jako s Championship, jen cíl je jednoznačný - vyhrát závod 24 hodin Le Mans.
A vězte, že pokud vám to síly dovolí, můžete jezdit opravdu celých 24 hodin. Ovšem pro většinu z vás je zde připravena komprese času. Váš
závod potom může trvat 12min, 24min, 1h, 2h, nebo plných 24hodin. Myslím že těch 24 hodin je spíše jen kvůli reklamě, aby firmu nemohl někdo napadnout, že se ve hře 24 hodin Le Mans nedá jet 24 hodin. Během celého cyklu se plynule mění den i noc. Tolik tedy popis hry a teď je nejvyšší čas
se začít věnovat hře trochu detailněji.
Grafika Le Mans v žádném případě neoslňuje ničím převratným, ale je celkem pěkná a jednoduchá. Když projíždíte okruh je všechno plynulé a na žádné závažnější problémy jsem nenarazil. Jediné, co proti ní hovoří, je snad jen to, že nachlup stejnou grafiku má hra Monaco RS2, které vyšlo již před dvěma lety. Ze zkušenosti však vím, že tahle grafika úplně stačí, protože když jedete závod a plně se soustředíte, není čas kontrolovat, jak vypadá krajina. Tam totiž každý zlomek sekundy může způsobit vylétnutí z tratě. Grafika aut je na standardní úrovni dnešních simulátorů. Když do toho ale zamícháte také různé druhořadé hry, je tato grafika na úrovni vysoké.
Co se týká pohledů, jsou celkem tři a mě osobně chybí pohled z kokpitu vozu. Při závodu samotném jste pravidelně informováni o průběhu závodu. Shora pozvolna sjíždí informační tabule kde se zobrazuje pořadí jezdců a vaše umístění. V pravém dolní rohu máte informaci o otáčkách motoru a momentálně zařazeném rychlostním stupni, spolu se stavem paliva. Obrazovka je přehledná a nic zde nepůsobí rušivě.
Když jsem přidal plyn, trochu jsem se polekal zvuku motoru, který je vskutku zvláštní. Jsem zvyklý řadit podle otáček motoru, ale zde to moc nejde. Zvuk motoru je takový zamlžený, až vám splývají nízké i
vysoké otáčky a opravdu rozpoznat, kdy zařadit, je dost těžké. Jediná možnost jak zařadit je sledovat otáčkoměr a nebo čekat do chvíle, kdy auto jede na víc než maximální otáčky, protože potom vydává motor podivný "prdivý" zvuk.
Zařadil jsem jedničku a s protáčejícími koly jsem vystartoval k prvnímu okruhu. Brzy jsem zjistil že je velmi důležité je nastavení citlivosti volantu, aby se auto nechovalo na silnici moc divoce. Potom už není problém udržet auto na trati i při vysokých rychlostech. V zatáčkách totiž sedí docela dobře a když se dostanete do smyku, dá se celkem dobře zvládnout. Aby jste se však do hodin dostali, to už musíte brát zatáčku na plný plyn. Pokud máte nějaké zkušenosti se simulátory nebude problém po odjetí několika kol se s tratí seznámit natolik, aby jste mohli pomýšlet o vítězství. Když patříte mezi zkušenější jezdce, tak si raději hned zapněte volbu Profesional.
Fyzikální model auta nebudu komentovat, protože se jedná o simulátor z řady "arkádovitých" a zde se na fyziku tolik nehledí. Důležité je, aby se auto dobře ovládalo, nemuselo se moc nastavovat a vy jste mohli začít hned jezdit. A právě toto Le Mans 24 hours splňuje na 100%.
| LeMans 24 hours | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
