…právě sledujete sestřih několika nepříliš vydařených scén z natáčení dokumentu o hře Gilbert Goodmate & the Mushroom of Phungoria…
…Klapka!
„Eltonův úvodní proslov po dvacáté šesté“
Akce!
Ehm…Err. Už mám začít? Aha, jo, oukej. Ehm. Přeji vám dobré ráno, pokud zrovna vstáváte, dobrou chuť, pokud zrovna obědváte, a dobrou noc, pokud zrovna spíte. Jmenuji se Elton a kromě toho, že jsem jediný a ze všech nejúspěšnější vynálezce v širokém okolí, jsem taky členem společnosti PFŠ (Phungorijského Filmového Štábu). Mám tu čest vám tady dnes povyprávět něco o tom, jak do našeho království Phungoria dorazil ze Švédska tým Prelusion, aby vytvořil dobrodružnou hru na motivy naší nejznámější legendy o Phungorijské houbě, no a konečně taky abych vám poreferoval, jak jejich snažení nakonec dopadlo. Náš místní filmový štáb těmto nadaným nováčkům na herní scéně vydatně pomáhal a tudíž vám mohu přinést informace přímo od zdroje. A že se máte skutečně nač těšit!
Stop! Pro začátek dobrý, Eltone. Můžeš jít na pívo.
…Klapka!
„Elton vypráví Phungorijskou legendu poprvé“
Akce!
Nejdříve mi ale dovolte se s vámi podělit o naši národní legendu o pravděpodobně nejslavnější houbě na světě. Tak tedy: Kdysi dávno, před mnoha a mnoha lety, žil v naší zemi zlý čaroděj Karn, který chtěl ovládnout celý svět. S cílem zabránit jeho soustavnému teroru,
byli do jeho sídla na nedalekém ostrově vysíláni měsíc co měsíc ti nejstatečnější muži z městečka Phungoria. Žádný z nich se ale nikdy nevrátil. Když už pak žádní hrdinové nezbyli, rozhodla se rada starších vyslat proti zlému čaroději slabého a neschopného jinocha Marvina. Tomu se však při setkáním s Karnem roztřepaly kolena natolik, až upustil svůj meč a upadl na zem. Už už se mu čaroděj chystal zasadit smrtelnou ránu, když tu najednou Marvin spatřil vedle sebe růst velkou houbu. I utrhl ji a rychle jí mrštil po Karnovi. A světe div se, v tu chvíli čaroděj vydechnul naposledy. Marvin se vítězně vrátil do městečka i s houbou, která byla posléze za doprovodu mohutného ohňostroje (mimochodem, můj vlastní vynález, patent #556987) vystavena na náměstí. Na její počest se od těch dob koná každoročně houbový festival, během nějž je vždy vybrán jeden z obyvatelů městečka, který přislíbí, že bude o houbu až do příštího festivalu pečovat a chránit ji i za cenu vlastního života, aby ji neobrostla plíseň, nenapadli škůdci nebo nesežrali hladoví skřeti.
A stop! Je to dobrý, kupodivu to zvládl hned napoprvé…
…Klapka!
„Elton navazuje příběhem hry o Gilbertovi Goodmatovi po čtyřicáté druhé“
Oukej, Akce!
Jak jsem již uvedl, story chlapíků z Prelusionu volně navazuje na naši legendu a pojednává o záhadném odcizení této památné houby. Do hlavní role byl obsazen mladík Gilbert Goodmate, který žije na skále nad městečkem spolu se svým dědečkem Abrahamem.
A je to právě Abraham, který byl vloni na festivalu vybrán, aby o houbu pečoval. Jeho služba se již chýlí ke konci, když tu najednou ho při plnění povinností přepadne maskovaný zlotřilec a houbu ukradne. A jelikož houbu nedokázal ochránit, hodlá ho náš pan král za špatné vykonávání povinností veřejně popravit. Na Gilbertovi tedy je, aby s pomocí půvabné princezny Michelle nalezl ukradenou houbu, nejlépe i se zlodějem, a tím zachránil svého dědečka před oprátkou. Hned po skončení první části hry se ale situace překvapivě vyjasní a dále už ani tak nepůjde o nalezení houby, ale dokonce o záchranu našeho království… co království - přímo celého světa, protože hrozící zmrtvýchvstání Karna lze považovat za problém nadnárodního významu.
Stop! Prima, tohle bereme...
Klapka!
„Gilbert je praštěný posedmé“
Šmarinkote, dyť nám ho ubijete k smrti! Cože? Že je to jen název scény? Jo ták. Akce!
Cílem týmu Prelusion bylo vytvořit humornou a tak trochu praštěnou adventurku a myslím, že si pro tento účel nemohli vybrat lepší místo, než je naše městečko Phungoria a jeho okolí. Místní obyvatelé, kterých bylo do vedlejších rolí obsazeno zhruba čtyřicet (mimochodem, včetně mě), mají totiž nevídaný smysl pro humor a jejich dialogy doslova překypují legrací a vtípky. Totéž v dvojnásobném měřítku platí pro hlavního hrdinu Gilberta, který si ale musí nad celou věcí držet jistý nadhled, protože přeci jen - hrozící smrt jeho dědy nelze brát tak úplně s humorem a je tu taky princezna Michelle, před níž by rád vypadal jako důstojný mladý muž… i když jistá scénka, kdy princezna Gilberta nachytá při krádeži podprsenek paní Luisy, tomu zrovna moc nenapomáhá.
Myslím, že je nejvyšší čas vám naše Phungorijské království a jeho obyvatelstvo trochu přiblížit. Valná část příběhu se odehrává v našem městečku, kde Gilbert zažívá nezapomenutelné chvíle kupříkladu ve věštírně tajemné madam Zyz nebo na strážní věži s bláznivým Petem Fedurskym, který neustále hlídá městečko před nájezdem Vikingů, ačkoliv jsme s nimi již čtyřicet let v míru. Zvěčněn jsem zde samozřejmě i já s celou svojí laboratoří, v níž došlo k historicky prvnímu testování mého stroje času (patent #556723). To mi připomíná, že na něm ještě budu muset vychytat nějaké ty mouchy, abych příště, až ve městečku vypnou elektřinu, nezůstal uvězněn na pustém ostrově jako posledně. No, kde jsem to skončil? Aha. Kromě městečka jsme se ještě s Gilbertem juknuli na nedalekou farmu rodiny Strawmusketových, o jejichž oběšenecké rodinné tradici se zde raději ani nebudu zmiňovat,
a v neposlední řadě taky na jeden z okolních ostrovů, kde jsme si užili děsnou legraci s výpravou brejlatých pirátů kapitána Červeného Ruperta pasoucí po bájném pokladu piráta Vousatého Bárta. Je zde samozřejmě ještě několik lokalit, na nichž náš štáb zanechal stopy, ale o těch, a v prvé řadě o Vikingské vesnici, musím z politických a válečných důvodů pomlčet.
Stop! Eltone, proč tu sakra meleš o těch Vikinzích, když víš, že tato informace nesmí ven! Vystřihněte to a pokračujeme. Klapka!
„Gilbert je praštěný poosmé bez Vikingů“
Akce!
Tak teď jste mě zmátli, že ani nevím, odkud mám pokračovat. Co? Aha! Ehm… Veselá atmosféra hry pramení jak z mnohdy až nekonečných rozhovorů, tak i z bezčetných potrhlých nápadů, které se Gilbert snaží během celé hry praktikovat. Rozhovorů si coby hráči užijete hafo převážně v úvodní části hry, kdy vás čekají celé hodiny někdy veselé, jindy ale zase trošku nudnější konverzace se starousedlíky. Jakmile vyzpovídáte celé městečko a uděláte si tak docela jasný obrázek o povaze a osobitosti všech obyvatel, začnete s Gilbertem provádět doslova šílené manýry. Budete s ním likvidovat roj včel vysavačem, házet kukuřici do komínů cizích domů, vyrábět falešného psa z pytle ovsa a ovčí vlny, ničit automaty na prodej dětských hraček nebo odhánět stávkující slepice dynamitem. Sledovat a provádět všechny tyto potrhlé scénky je opravdu náramná legrace, ale je nutné si uvědomit taktéž ten fakt, že řada z nich balancuje na samotné hranici logičnosti a tudíž není zrovna nejsnadnější na jejich řešení přijít.
Stop! Teď je na řadě interface a ovládání, že? To jsem zvědav, jak to zvládne…
…Klapka!
„Vnitřní obličej hry a ovládání po sedmdesáté druhé“
Akce!
Milí přátelé, právě teď nastává ta chvíle, kdy se konečně dozvíte, jak vlastně celý projekt vypadá. A hned zpočátku vám mohu prozradit, že budete možná dost překvapeni. Tým Prelusion se totiž rozhodl ignorovat všechny moderní trojrozměrné trendy a svoji hru ztvárnil, k radosti nás všech, v klasickém staromódním stylu poi… kruci, jak to jen bylo… jo - už vím - „Pojtenklik“ adventur. Snad jsem to řekl správně… Ze všeho nejvíce se podobá starším hrám - moment, někde v kapse mám papírek s poznámkami… áno, podobá se klasikám „Kursof Manky Ajlend“ a „Diskworld 2“. Má totiž velmi podobný styl humoru, podobnou do detailu prokreslenou grafiku a s Kur… s Kurs… no prostě s prvně jmenovanou hrou dokonce i velmi podobné ovládání. Když kliknete kurzorem hlodavce, jehož jméno mi právě vypadlo, na interaktivní předmět na obrazovce, objeví se takový pěkňoučký buclatý hříbeček s očičkama, pusinkou a ručičkama, jejichž prostřednictvím zadáváte Gilbertovi své příkazy. Ještě poznamenám, že ovládání je to velmi příjemné a v minulosti mnohokrát osvědčené. Nechybí samozřejmě ani inventář, který je opět stejně jako u obou výše zmíněných her ztvárněn formou dřevěné truhlice velké přes celou obrazovku. Tato truhlice ovšem není jen tak ledajaká - je totiž vybavena elektrotechnikou mojí vlastní výroby - mimochodem patent #556742. A když už jsem té techniky, musím se ještě pochlubit, že jsem pro hru vymyslel i kompletně elektronicky řízené menu. Jen pro úplnost - patent #556749.
Stop! Ježišmarja, to bylo hrozný… Ale na další pokus už nemám nervy, jedeme dál. A vysvětlete někdo Eltonovi všechny odborné výrazy do další scény, ano?
Klapka!
„Elton popisuje audiovizuální kvality po dvacáté šesté“
Akce!
Při pohledu na obrázky, jenž by vám měla režie v prostřihu ukazovat, mi jistě dáte zapravdu, že po hře s takto nádherně ručně prokreslenou grafikou se všem milovníkům adventur muselo hodně dlouho stýskat. Grafikovi se podařilo naprosto dokonale vystihnout všechny kouty našeho královstvíčka, až se mi tomu ani nechce uvěřit. Jémine, kdyby tak starej Strawmusket viděl, jak nádherně ve hře vypadá ta jeho chatrč s mlýnem, asi by se v přístavní hospodě radostí zpil do němoty. Patrně by ale zase rychle vystřízlivěl poté, co by poprvé spatřil sebe sama v pohybu. Ne snad, že by se i ve hře pohyboval jako když leze v noci domů z taverny, ale animace všech postav jsou celkově na dnešní dobu až příliš jednoduché a trhané. Tedy s jedinou výjimkou Gilberta,
kterýžto měl asi jako hlavní hrdina u animátora protekci a ten ho rozpohyboval plynule a téměř bezchybně.
Zvuková kulisa je oproti tomu bezchybná ve všech směrech. Taky se není čemu divit - zvukové efekty byly nahrávány přímo v našem terénu, nepřijdete tedy ani o charakteristický kvíkot Lulabelly, pětinásobného vítěze v běhu čuníků na sto metrů překážek. I všechny herní postavy jsou namluveny skutečnými Phungorijskými obyvateli, takže zde uslyšíte pravý italský přízvuk šerifa Antonia nebo písklavý hlásek vtíravého královského kamelota Olivera. Pouze tajný agent Armand Hammer musel být předabován, aby nedošlo k prozrazení jeho hlasové identity. Hlavní pozornost si však zaslouží hudební doprovod, o nějž se postaral přímo Phungorijský královský symfonický orchestr. Musím před těmi plešatými dědky smeknout - podali nejlepší výkon za posledních šedesát let svého působení a jejich líbivé pohádkové melodie budou jistě lahodit vašemu uchu.
Stop! Plešaté dědky vystřihnout, jinak je to oukej…
…tak jdeme na to, už jenom dvě scény a máme to z krku! Klapka!
„Elton rekapituluje hratelnost a rozsáhlost po osmdesáté čtvrté“
Doneste mi někdo sklenici vody. Akce.
Pevně věřím, že ze všeho, co jsem vám tady doposud napovídal, je evidentní, že je Gilbert Goodmate kvalitní humornou a dobře hratelnou adventurkou ze staré školy. Bylo mi opravdu potěšením přispět svými vynálezy k její tvorbě a s ještě větší chutí jsem si ji poté i zahrál.
Přesto je ale dobré poznamenat, že někomu možná nebudou po chuti rozvláčné a zdlouhavé rozhovory v úvodní části a jinému zase částečná nelogičnost některých úkolů linoucí se celou hrou, která má nemalý vliv na vyšší obtížnost. Častokrát se tak dostane ke slovu mě tolik vlastní metoda pokus-omyl, nebo chcete-li všechno-na-všechno, což může být vzhledem k velkému množství předmětů v inventáři a interaktivních míst na lokacích nelibě frustrující. Kdo ale říká, že trocha té frustrace k dobrodružným hrám nepatří, viďte? Pokud jste alespoň o chlup chytřejší než náš královský strážný William Whistlecot, který se ve hře nemohl dostat přes sebou samým hlídaný most, měli byste postupem času na všechny hádanky přijít.
Přestože je naše královstvíčko docela malé, podařilo se do něj namačkat obstojně rozsáhlý a zamotaný příběh. Zamrzí snad jen kriticky nízký počet lokací, kterých je ve hře sotva čtyřicet, což je vzhledem k jejich nádhernému ztvárnění obrovská škoda. Co však nejen mě, ale i zbytek našeho filmového štábu nemile překvapilo, byl velmi uspěchaný závěr hry. Při natáčení nám to ani moc nepřišlo, ale ve hře se ke konci všechno semele rychleji než dokáže utíkat Strawmusketův čuník Lulabella. Narychlo uplácaný závěr se tvůrci alespoň snažili vynahradit v herním průmyslu zcela unikátní formou závěrečných titulků, u nichž jsem se pobavil snad více než během hry samotné. Řeknu vám, i kdyby byl Gilbert Goodmate sebevíce nudnou a otravnou hrou, stálo by zato ho dohrát jenom kvůli závěrečným titulkům, to mi věřte. Těšte se!
Výborně přátelé, máme před sebou poslední scénu! Připravte šampáňo a KAMERA!
„Eltonovo závěrečné shrnutí poprvé“
OK, Eltone. A pokud možno hned napoprvé, jo? AKCE!
Errr… no, šéfe…. Malý problém. Ve scénáři už nic není…
STOOOP!!! Jaktože nic? Nějak to kruci musíme uzavřít. Prostě tam něco plácni a hotovo!
No jo ale co… Už jsem vám říkal o svém nejnovějším vynálezu plazmatické houby, patent #556752, která dokáže…
Aaaaaaarrrrrrgggghhhhh!!! Eltoneeee! Proboha, hoďte tam reklamu. A rychle!
Ti-di-dí, ta-da-dá - Werbung
Všichni milovníci adventur zbystřete! Hra Gilbert Goodmate & the Mushroom of Phungoria se již za pár měsíců dostane do prodeje i zde v České Republice zásluhou společnosti Dynamic. A co víc - bude kompletně v češtině! Sledujte internetový deník BonusWeb, kde vás budeme o zahájení prodeje včas informovat.
Zaujala vás v recenzi popisovaná hra Gilbert Goodmate a chtěli byste se o ní dozvědět ještě více informací? Pak si nenechte ujít naše aktuální interview s Danielem Nilssonem, hlavním grafikem Prelusionu, a shlédněte sadu překrásných screenshotů típnutých z plné verze hry. A to nejlepší nakonec - sami si hru můžete vyzkoušet prostřednictvím této hratelné demoverze.
Ta-da-dá, ti-di-dí - gnubreW
Gilbert Goodmate & the Mushroom of Phungoria | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|