Když se řekne Cryo, napadne mě jediné slovo – sen. Hry od Crya, ať již zaštiťují titul pouze distribučně, se vždy vyznačují něčím zajímavým. Tím největším lákadlem bývá obvykle cosi netradičního, neřku-li divného. Cryo zkrátka sází na grafiku a příběh jako takový. Cryo dokáže vtěsnat na stříbrnou placku svět žijící si sám pro sebe. Cryo je pojem. Když mi Mondy předával stříbrnou placku, čekal jsem opět nějakou silně béčkovou hopsačku, na kterou to také dle komprimovaných obrázků vypadalo.
Gift představuje onu klasickou akci v moderním 3D zpracování, kde občas něco seberete, pohnete páčkou, bacíte někoho trojnožcem po hlavě a podobně. Alespoň zhruba tahle nějak se mi situace jevila během prvních pár minut. Ale zmýlil jsem se. Ne že bych chtěl popřít své předchozí závěry, to ne, ale Gift přeci jen obsahuje trochu víc, než se může zdát na první pohled. Asi bych se měl zmínit, o čem že hra vlastně je. No, nevím, hodně pěkně renderované intro neobsahuje titulky, čili mi podstata celého putování zůstala utajena. Ono se tam až zas tolik nemluví a autoři evidentně vsadili na vtipné zpracování kombinované s precizní grafikou. To se podařilo. Ale ve zkratce. V řídícím centru bije na poplach, což donutí jakousi obtloustlou osobu ženského pohlaví vstát a vykročit směrem ke dveřím, za nimiž banda podivných stvoření hraje nějakou hru. Podivných proto, že nejnormálněji vypadá kostlivec přibouchnutý dveřmi ke zdi, a to, jak sami uznáte, moc normální není. Vlítne tam 
tedy babka, stvoření se vyrovnají do pozoru a začne kázání. Stvoření se tváří provinile. Tu jako by nic rozrazí dveře malý čertík (alespoň tak vypadá) a odkývá všechno co mu babka říká. Zřejmě nechápete. Nebojte, já také nepochopil. Ani nevím proč, celou dobu mě něco nutilo se usmívat. A právě v tom to je – Gift představuje takový malý ucelený svět se svými pravidly a zákonitostmi. Nerozumím, nechci rozumět, ale připadá mi to směšné (v dobrém slova smyslu) a dokonce zábavné.
Trocha obecnějšího popisu by neškodilo. Pod rukama zkušeného hráče se ocitá malý čertík s trojzubcem. Úkol? Najít konec úrovně, kterých na vás čeká přesně deset. Málo? Ale kdeže. A mimochodem, Gift obsahuje ve skvělém zpracování jeden užasný nápad. Mimo obyčejných nepřátel, které stačí párkrát bacit po hlavě, se zde vyskytují i stíny. Ty se dělí do dvou kategorií - na stíny světla a temnoty, a oba druhy charakterizuje jiné pole působnosti. Stín temnoty může přežívat pouze v potemnělých až zcela pohaslých místnostech a naopak, stínu světla se daří na světle. Vniknete-li s čertíkem na jejich teritorium, nastává vaše okamžitá smrt, jelikož stíny se pohybují ohromnou rychlostí. Ale dají se zlikvidovat. Vystavíte-li takový stín temnoty ostrému světlu, během pár sekund se odporoučí pryč ke stvořiteli (což je kdo?). A obráceně - stín světla má ve tmě zhruba stejnou životnost, jako sněhová koule v pekle. Tímto Gift klade poměrně vyšší požadavky na engine, zvlášť na 
hru světla a stínu. Čertík, aby se vyhnul stínům, tak musí skákat po různých krabicích a hledat páčky na vypnutí a zapnutí světla. Po takto razantním vyčištění prostoru – „budiž světlo: stíny zmizte“ může opět pokračovat dál. Další fígl spočívá v samotných plošinkách, respektive v jejich objevení, protože některé se tváří neviditelně. Vlastně jsou skoro neviditelné, dají se rozpoznat pouze z určitého úhlu. Hledáte tak nejen správná tlačítka, ale též cestu, jak se k nim dostat.
Aby se dobrodružství neneslo ve stále stejném duchu, dostal čertík do vínku kouzelný trojzubec. Kouzelný ne díky tomu, že s ním mlátíte otrapy, ale díky magické energii. Tu čert čerpá ze sedmi různých magických krystalů chytře umístěných různě po úrovni. Žlutý krystal disponuje světlem odhánějící stíny a podobně. Nepříjemnosti začínají, když se vám energie z určitého krystalu přebije jinou a vy ji zrovna potřebujete. To potom nastává hledání, bloudění a občas i trocha nadávání.
O grafickém zpracování lze psát jen v dobrém. Modely jednotlivých postav vypadají prostě skvěle a se stejnou grácií se pohybují. Mimo zmíněného intra děj doprovází spousta scén a scének, takže ani o humor není nouze. Třeba když se čert snaží přehodit páčku špatným směrem a nechápe, že mu to nejde. Jasně, třeba to zní teďka trapně, ale na obrazovce 
monitoru to vypadá zábavně. Ani textury jednotlivých prostředí se nemusejí za nic stydět, zkrátka kvalitně odvedená práce se pozná na první pohled. Pomyslnou perličku pak tvoří zpracování vody. Nic tak dokonalého jsem ještě v žádné hře neviděl. Když s čertíkem skočím do nějaké kaluže, nejenže to šplouchne a vyletí pár kapek do vzduchu, ale do pohybu se dá i samotná voda! Připomínky bych směroval akorát ke kameře, jež občas nezvládne situaci, ale to se stává snad v každé hře tohoto žánru. Nedílnou součást dobrodružství představují různé posilovací bonusy. Po nasbíraní určitého počtu planetek vyzíská hráč speciální energii. Následují extra bonusy v podobě kapek, svítících kuliček a střeliva. Ano, ano, občas si cestu životem prorážíte pomocí hezky vypadající stínové pušky, jež dokáže na chvilku zmrazit oponenty. Čertík dokáže zvedat bedny, házet je, tlačit po zemi kamenné plošiny a podobně.
Gift si mě alespoň zpočátku okamžitě získal, ovšem v pokročilejší fázi se dostaví nuda. Nuda možná není zcela správný výraz, projeví se spíš jistá unavenost, či jak to nazvat. Pokud jde o design jednotlivých úrovních, nelze jim upřít propracovanost a nápaditost. Černá nebo bílá, Gift obsahuje spoustu nových nápadů a tvrdím, že ve svém omšelém žánru nad ostatními docela vyniká.
| Gift | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
