Už není mnoho sportů, které by se nedočkaly své vlastní hry. A právě ty adrenalinové mají v poslední době zelenou. BMX kola, snowboardy nebo skateboardy už nejsou tak fascinující jako kdysi (tím ale nechci říct, že by nebyly zábavné), proto se pozornost herních vývojářů obrací k méně tradičním disciplínám. Free Running je bezesporu jednou z nich. Možná není tak známá, ale je o to zajímavější.
Původně jsem vám chtěl doporučit zhlédnutí filmu Okrsek 13 z Bessonovy produkce, abyste měli představu o tom, co Free Running je. Jenže při bližším zkoumaní jsem zjistil, že ve zmíněném filmu nejde o Free Running, ale o Parkour. Laik by asi v těchto dvou sportech neviděl rozdíl, ale vyznavači obou stylů jsou velmi vášniví v tvrzení, že se tyto sporty od sebe liší, byť Free Running z Parkouru vychází. Za zakladatele Free Runningu je považován Sébastien Foucan. Pokud chcete vědět něco více, tak pro začátek zkuste třeba náš přiložený informační rámeček.
Úrovně s dalšími free runnery jsou skoro nesnesitelné.
Sébastien Foucan se objevil nejen v zatím poslední „bondovce“ Casino Royale (onen černošský borec, který utíkal před agentem 007 v úvodní části filmu), ale je také vaším průvodcem v herním titulu Free Running. On vás zasvětí do základního ovládaní a triků, které budete moci během hraní využívat. A už v počátcích se setkáte s největším problémem celé hry. Ano, je to ovládání. Je nesmírně necitlivé a nepřesné, takže ze zdánlivě jednoduchých úkolů ve stylu „dostaňte se z bodu A do bodu B“ se stává utrpení.
Vy ale pořád nevíte, co to Free Running vlastně je. Velmi stručně a velmi nepřesně řečeno jde o to, že se takzvaní „free runneři“ prohánějí
po městě, s pomocí akrobacie překonávají překážky, které jim stojí v cestě, běhají po zdech a skáčou přes různé objekty. Jde navíc i o to, aby na sebe jednotlivé triky navazovaly a aby bylo překonání trasy co nejplynulejší, ale také se hodností estetika. Není to nic pro třasořitky, protože se skáče i ze střechy na střechu
v mnohametrových výškách. Každá chyba tak může znamenat nějaké odřeniny, možná zlomeniny v tom lepším případě a něco fatálnějšího pak v případě horším.
O oblíbenosti tohoto sportu (a já sám jsem jeho velký fanoušek) svědčí i to, že se objevuje v klipech například Madonny (Jump), Davida Guetty (Love Don´t Let Me Go), Erica Prydze (Proper Education) nebo skupiny Fort Minor (Remember the Name). Naneštěstí zatímco na televizních obrazovkách a v kinech se mu daří, jeho první herní podoba není nic, co by fanoušky Free Runningu potěšilo. A přitom by to byla pecka, kdyby si tvůrci dali více záležet na ovládání. Právě ono kazí
celkový dojem. Ne trošku, ale pořádně. Stačí k tomu, aby se z potencionálně zábavného titulu stal titul frustrující. Během hraní je totiž nesmírně důležité, abyste se
trefili na předem určené plochy (zdi, střechy, římsy), jenže ono to jde docela těžce, když s pomocí analogové páčky se dá stěží chodit do čtyř směrů. Není nic výjimečného, že tisknete ovladač dopředu a váš hráč (kterého si mimochodem vyberete mezi nabízenými sportovci) jde doleva.
Po vizuální stránce na tom není Free Running špatně.
V některých misích to až tak nevadí. Když máte v časovém limitu získat požadovaný počet bodů za provedené triky, to moc přesnosti nevyžaduje. Ani pokud se po vás chce, abyste proskákali velkými kruhy, které jsou rozesety po levelu, není až tak velkým problémem, že ovládání není vybalancované. Jenže když dojde na to, že soupeříte s jinými „runnery“ a musíte do cíle doběhnout první, pak to je hrůza hrůzoucí. Některé úrovně pak zaberou klidně i několik
desítek opakování. Z části je to možná nešikovností recenzenta, ale větší vinu nese rozhodně ovládání. Já osobně jsem byl malinko nervózní, když se mi podařilo nasbírat náskok několika vteřin, pak jsem se ocitl na římse, ze které se mělo seskočit na římsu v nižším patře a ač jsem se snažil, jak jsem se snažil, tlačil jsem na
ovladač tak silně, že mi málem povolily svěrače, nehodlala se má postava ani hnout. Už jsem jen vztekle sledoval, jak se soupeř hrne do cíle.
Úrovně s dalšími free runnery jsou skoro nesnesitelné. Ostatní jsou ale docela zábavné. Je sice pravda, že byť se to na první pohled nezdá, jsou docela lineární a volnosti pohybuj si tu moc neužijete, ale design levelů je slušný a neustále provádíte nějaké akrobatické kousky, které lahodí oku.
|
Hra je rozdělena do několika městských částí, přičemž další otevíráte tak, že v těch, které jsou k dispozici, plníte jednotlivé úkoly. Jsou rozmanité, takže
stereotyp se hned tak nedostaví. Postupem hrou se ale neuvolňují jen další levely, ale také oblečení a doplňky pro vaši postavu, takže si ji můžete upravovat podle vašeho vkusu. Se samotným hraním vám to moc nepomůže, ale je to příjemné zpestření. Slušně je vyvedeno i provádění triků, k nimž slouží různé kombinace R a L
tlačítek plus některých dalších. Přehled dostupných kousků je vždy k dispozici z menu a jejich provedení není těžké.
Po vizuální stránce na tom není Free Running špatně. Prostředí je slušně detailní a postavy jsou rozpohybovány plynule. Textury občas nejsou naprosto
ideální, ale není to zase tak špatné, abyste raději hráli se zavřenýma očima. Co se týče dabingu, tak se tady toho moc nenakecá, ale když už se promluví, tak se to
příjemně poslouchá. Hudba není podbízivá, ale je dost výrazná, abyste si jí všimli. A docela dost se povedly zvukové efekty, které provázejí některé vaše aktivity.
Free Running by si zasloužil velmi slušné hodnocení, ale to by tu nesmělo být ono „ale“, které spočívá v tom, že nedopilovaným ovládáním je narušena samotná hratelnost. A není to bohužel jen drobný nešvar, ale závažný problém. Je to škoda hlavně proto, že kdyby bylo ovládání lépe zvládnuté, neměli bychom ke hře žádné podstatnější výhrady. Představte si hru ve stylu Prince of Persia, kde se nevraždí, ale skoro neustále se provádí akrobatické kousky. To nezní špatně. Opravdu nám uniká, proč na průšvih s necitlivým ovládáním někdo neupozornil během restování.
|
Slušná technická stránka
Nedotažené ovládání| Free Running | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
